Lev Ivanovič Jašin (rusky Лев Ива́нович Я́шин, 22. října1929Moskva, SSSR – 20. března1990 Moskva, SSSR) byl sovětský fotbalový brankářruského původu. Celá jeho kariéra je spojena s klubem Dynamo Moskva. Od roku 1954 hrál i v národním týmu SSSR, se kterým se zúčastnil čtyř světových šampionátů. Přezdívalo se mu v Evropě „černý panter“ a v Jižní Americe „černý pavouk“.[1] V roce 1963 získal jako první brankář v historii Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.[2] V roce 2000 byl zvolen nejlepším fotbalovým brankářem 20. století.[3] V roce 2020 byl jmenován do týmu snů ankety Zlatý míč (Ballon d'Or Dream Team), největší fotbalové jedenáctky všech dob. [4]
Život
Dětství
Jašinův otec pracoval jako brusič v továrně na letadla v Tušinu na okraji Moskvy. Matka zemřela na tuberkulózu ještě než šel Lev Jašin do školy. Dětství strávil na ulici, kde místní děti hrály fotbal, hokej a zkoušely další sporty. Otec se znovu oženil a v roce 1939 se narodil Jašinův nevlastní bratr Boris. Během války byla otcova továrna evakuována do Uljanovska, kam se přestěhovala celá rodina. Lev Jašin tam pracoval jako zámečnický učeň a za svou práci dostal v 16 letech své první vyznamenání.[5]
Aktivní fotbalová kariéra
Po návratu do Moskvy se v továrně Rudý říjen vyučil zámečníkem a současně hrál fotbal za tovární tým. Se svou vysokou postavou byl trenérem vybrán pro post brankáře. V roce 1948 nastoupil na základní vojenskou službu a svými výkony v armádním fotbalovém družstvu upoutal pozornost trenérů slavného klubu Dynamo Moskva. V březnu 1950 byl zařazen do sestavy Dynama na předsezónní soustředění jako náhradník, v červenci sehrál svůj první ligový zápas. Na další příležitosti musel čekat a proto se v roce 1951 zkoušel uplatnit v hokejovém mužstvu. Nakonec se rozhodl soustředit se jen na fotbal. Od léta 1953 se Jašin stal brankářskou jedničkou Dynama a jeho branku hájil až do svých čtyřiceti let.[5] Stal se známým svým tehdy neobvyklým stylem: míče odrážel rukama i nohama, často vybíhal z branky až za hranici pokutového území, zapojoval se do hry jako další obránce. Legendární byly jeho souboje, kdy zůstal sám proti postupujícímu útočníkovi. V roce 1954 poprvé nastoupil za národní tým SSSR jako první brankář proti Švédsku. V roce 1956 pomohl získat Sovětskému svazu zlatou medaili na olympijských hrách v Melbourne. Za svůj výkon získal Řád rudého praporu práce SSSR a v nově vytvořené anketě Zlatý míč deníku France football se umístil na pátém místě. V roce 1963 Lev Jašin tuto anketu pro nejlepšího fotbalistu Evropy vyhrál.
Jašin v zápase SSSR proti Argentině (1961)
V roce 1964 byl zvolen do předsednictva Fotbalové federace SSSR. Několikrát chtěl hráčskou kariéru ukončit, přibývaly zdravotní problémy a zranění, ale vždy nechal se přesvědčit, že je pro tým nepostradatelný. Poslední zápas za Dynamo odehrál v srpnu 1970 proti CSKA Moskva.
Lev Jašin se s aktivní kariérou oficiálně rozloučil 27. května 1971, kdy se na Leninově centrálním stadionu v Moskvě konal rozlučkový zápas za účasti mnoha hvězd světového fotbalu, mimo jiné Eusébia , Bobbyho Charltona, Gerda Müllera. Z československých hráčů se zúčastnili Ivo Viktor a Ladislav Kuna.
Po kariéře
Po skončení aktivní kariéry Jašin u fotbalu zůstal jako funkcionář. V letech 1971–1976 působil v Dynamu Moskva, v říjnu 1976 odešel pracovat do fotbalového oddělení Sportovního výboru SSSR jako zástupce vedoucího pro vzdělávací práci. V roce 1981 byl jmenován do funkce místopředsedy Fotbalové federace SSSR.
V roce 1984 utrpěl infarkt a mrtvici. V září téhož roku se u něj objevila gangréna na noze, která vedla k amputaci. Naučil se používat protézu a znovu se vrátil do aktivního života. [5]V roce 1985 mu bylo za zásluhy o rozvoj olympijského hnutí uděleno vyznamenání Mezinárodního olympijského výboru. V roce 1988 byl za zásluhy o rozvoj fotbalu vyznamenán Řádem za zásluhy FIFA. V roce 1989 se na počest Jašinových 60. narozenin konal slavnostní zápas, ve kterém hrálo mnoho slavných hráčů minulosti i současnosti. V březnu 1990 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. O necelý týden později, 20. března, Lev Jašin zemřel ve věku 60 let. Příčinou smrti byla rakovina žaludku. Byl pohřben na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě. Zůstala po něm manželka Valentina Timofejevna a dcery Irina a Elena.
V roce 2019 byl o této fotbalové legendě v Sovětském svazu natočen celovečerní film s názvem Lev Jašin. Brankář mých snů. ( Лев Яшин. Вратарь моей мечты).[6]
↑IFFHS HISTORY : THE WORLD’S BEST PLAYER OF THE CENTURY (1900-1999) - IFFHS [online]. 2022-09-13 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (německy)
↑ Ballon d'Or Dream Team: Xavi alongside Messi and Cristiano. MARCA [online]. 2020-12-14 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcCHOBOTSKÝ, Pavel. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Lev Ivanovič Jašin, s. 181–184.
