Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Libor Michálek

Mgr. Libor Michálek, MPA
Libor Michálek (20. listopadu 2012)
Libor Michálek (20. listopadu 2012)
1. předseda hnutí VIZE pro Česko
Ve funkci:
15. října 2018 – 21. ledna 2023
Předchůdcesubjekt vznikl
Nástupcesubjekt zanikl
3. senátor za obvod č. 26 – Praha 2
Ve funkci:
20. října 2012 – 20. října 2018
PředchůdceDaniela Filipiová
NástupceMarek Hilšer
Ředitel Státního fondu životního prostředí
Ve funkci:
5. srpna 2010 – 14. prosince 2010
PředchůdcePetr Štěpánek
NástupcePetr Valdman
Stranická příslušnost
ČlenstvíVIZE (2018–2023)
Nestraník
v Senátuza Piráty (2012–2018)
Narození14. prosince 1968 (55 let)
Náchod
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťženatý
Alma materUniverzita Palackého v OL
Webová stránkalibormichalek.cz
CommonsLibor Michálek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libor Michálek (* 14. prosince 1968 Náchod, Československo) je český ekonom, politik, úředník, středoškolský profesor a whistleblower známý kritikou a odhalováním korupčních praktik. V letech 2012 až 2018 byl senátorem za obvod č. 26 – Praha 2, od října 2018 do ledna 2023 byl předsedou hnutí VIZE pro Česko.

Vzdělání, profese a rodina

Maturitu složil na gymnáziu v Přerově. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a manažerského programu na Masarykově univerzitě. Dříve pracoval jako makléř ve Fondu národního majetku, v dohledu nad kapitálovým trhem na ministerstvu financí, v Komisi pro cenné papíry jako ředitel odboru kolektivního investování. Působil též jako expert dohledu nad finančním trhem v České národní bance. Jako konzultant pro licenční standardy pracoval ve Světové bance.[1] V srpnu 2010 se stal ředitelem Státního fondu životního prostředí.

Libor Michálek se zabýval také publikační a osvětovou činností v oblasti nemovitostních fondů a kolektivního investování. Získal certifikát Optimalizace práce manažera na Úřadu vlády ČR a certifikát Management a technika vedení lidí u firmy Hewlett-Packard.[2]

Libor Michálek je ženatý a praktikující křesťan, člen charismatického evangelikálního společenství International Christian Fellowship v Praze.[3][4]

Boj proti korupci

Stánek Libora Michálka v senátní kampani 2012

V roce 1996, kdy pracoval ve Fondu národního majetku, kritizoval pomalou privatizaci bank a únik peněz (tunelování) z privatizačních fondů. Michálek tehdy okamžitě přišel o místo.[5] Obrátil se na soud a ten mu nakonec (tj. cca po 6 měsících) dal za pravdu. Později se angažoval v odškodňování investorů postižených finanční kriminalitou.[6]

Poté, co Libor Michálek podal 13. prosince 2010 trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (jednalo se o zakázku na čističku odpadních vod, jejíž cena měla být předražena o 3 miliardy Kč a vítězná firma z této ceny měla vracet úplatky ve výši 1,5 miliardy Kč), byl následujícího dne ministrem Pavlem Drobilem odvolán z funkce ředitele Státního fondu životního prostředí.[7] Ministr zároveň poslal na nucenou dovolenou náměstka ředitele SFŽP Dušana Fibingra a s okamžitou platností ukončil poradenskou smlouvu s Martinem Knetigem. Důvodem těchto opatření podle Drobila bylo, že členové vrcholového vedení Fondu včetně ministrova poradce naprosto ztratili schopnost komunikovat, nahrávali se skrytými mikrofony a navzájem na sebe podali trestní oznámení.[7]

Politické působení

Na konci července 2012 Libor Michálek oznámil, že bude v obvodu č. 26 – Praha 2 kandidovat do Senátu ve volbách v roce 2012 za koalici Pirátů, Strany zelených a KDU-ČSL.[8] Ve volebním programu měl např. posílení přímé demokracie, boj proti korupci, podporu rodinné a sociální politiky, ochranu veřejného zájmu a životního prostředí.[9] V prvním kole senátních voleb se umístil na 1. místě, když získal 24,31 % hlasů. Ve druhém kole byl zvolen senátorem ziskem 74,39 % hlasů.[10]

Po volbách do Senátu PČR v roce 2014 byl zvolen místopředsedou nově vzniklého Senátorského klubu Zelení – nezávislí.[11] Michálek z něj ale v listopadu zase vystoupil, čímž přestal klub existovat, protože neměl dostatečný počet členů. Michálkovi vadily autoritářské prvky řízení klubu. On sám podle svého stanoviska byl naopak nařčen z toho, že si klade ultimativní požadavky.[12]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 obhajoval svůj mandát za Piráty a hnutí VIZE[13] v obvodu č. 26 – Praha 2.[14] Se ziskem 15,57 % hlasů skončil v prvním kole voleb na 2. místě a ve druhém kole se utkal s bývalým prezidentským kandidátem Markem Hilšerem. V něm však prohrál poměrem hlasů 20,24 % : 79,75 %, a mandát senátora tak neobhájil.[13]

V polovině října 2018 se stal prvním předsedou hnutí VIZE pro Česko (zkratka VIZE)[15], za něž neúspěšně kandidoval v doplňovacích volbách do Senátu PČR v dubnu 2019 v obvodu č. 24 – Praha 9.[16] Získal 5,87 % hlasů, a skončil tak na 6. místě.[17]

V červenci 2022 na dotaz serveru Novinky.cz oznámil, že má zájem kandidovat na funkci prezidenta ČR v prezidentských volbách v lednu 2023 a snaží se sesbírat potřebných 50 tisíc podpisů od občanů pro svoji kandidaturu.[18] Kandidovat chtěl pod heslem „Srdce pro spravedlnost“.[19] Nakonec však kandidaturu vůbec nepodal.[20]

Dne 21. ledna 2023 bylo hnutí VIZE pro Česko, ve kterém od roku 2018 působil jako předseda, vymazáno z rejstříku politických stran a hnutí z důvodu přeměny na spolek s názvem „VIZE pro Česko, zapsaný spolek“.[21]

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zpráva ČTK 04.08.2010 15:01
  2. ↑ Státní fond životního prostředí ČR povede Libor Michálek Archivováno 12. 12. 2010 na Wayback Machine., Státní fond životního prostředí České republiky, tisková zpráva, 4. 8. 2010
  3. ↑ Zpráva České evangelikální aliance (ČEA) ze 17. 12. 2010 Česká evangelikální aliance na Facebooku. Uživatel Facebooku zaregistrovaný pod jménem „Česká evangelikální aliance“ ve zprávě píše: „Libor je upřímný křesťan, který má podporu svého sboru (ICF Praha)“.
  4. ↑ Martin Pinc: Kdo je Libor Michálek, blog iDnes, 20. 12. 2010
  5. ↑ VLACH, Tomáš; SUROVCOVÁ, Lea. Kdo je Libor Michálek? (reportáž). ČT1 Události [online]. Česká televize, 2010-12-16 [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-29. 
  6. ↑ ČT 1, Datum 16.12.2010, Rubrika/Pořad: 19:00 Události
  7. ↑ a b PROCHÁZKOVÁ, Martina. Drobil ukončil válku ve státním fondu: šéfa vyhodil, náměstkovi dal dovolenou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-12-14 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Michálek kandiduje do Senátu s cílem pomoci boji s korupcí. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2012-07-31 [cit. 2012-08-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Programové teze [online]. Česká pirátská strana [cit. 2012-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-29. 
  10. ↑ Výsledky hlasování [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Senátorský klub Zelení – nezávislí [online]. Senát PČR, rev. 2014-10-21 [cit. 2014-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-26. 
  12. ↑ Senátorský klub zelených se rozpadl, opustil jej Michálek. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2014-11-25 [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  13. ↑ a b Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.10. – 6.10.2018, Výsledky hlasování, Obvod: 26 – Praha 2 [online]. Český statistický úřad, 2018 [cit. 2018-10-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ Michálek, Tylová a Wagenknecht zahájili svou volební kampaň do Senátu [online]. Česká pirátská strana, 2018-05-20 [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí, Politické hnutí, Název hnutí: VIZE pro Česko [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2019-03-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠAFHAUSER, Roman; ČTK. Poražený exsenátor, který se přel s rivalem o podporu, chce místo Baudyšové. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-19 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČTK. Z Prahy 9 do Senátu zamíří starosta Jarolím, nebo scenárista Smoljak. Dělilo je 137 hlasů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-04-06. Dostupné online. 
  18. ↑ Prezidentem chce být i exsenátor Michálek. Z Hradu chce podporovat výstavbu bytů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-07-27 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ Srdce pro spravedlnost [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ Devět uchazečů splnilo zákonné požadavky a může se ucházet o prezidentský úřad. ČT24 [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ ČERNÝ, Ondřej; BOJČEV, Nikola; ZYKMUND, Zbyněk; mta; PIROCH, Jan. Protikorupční nadační fond udělil první ceny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-03-23 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ DORAZÍN, Martin; PIROCH, Jan. Cenu Františka Kriegla za boj proti korupci získal Libor Michálek. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-05-25 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  24. ↑ Archivovaná kopie. www.kontobariery.cz [online]. [cit. 2011-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-03. 

Externí odkazy

Pirátské strany
Strany
Afrika
Maroko • Jižní Afrika • Tunis
Amerika
Asie
Evropa
Oceánie
Mezinárodní
Osobnosti
Mládež
Příbuzná témata
Senátor za obvod č. 26 – Praha 2
1996–2000: Vladimír Zeman • 2000–2012: Daniela Filipiová • 2012–2018: Libor Michálek • 2018–2024: Marek Hilšer • od 2024: Miroslav Bárta
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Kembali kehalaman sebelumnya