Marcelina Čapková

Marcelina Čapková
Narození	1895 Paříž Francie Francie
Úmrtí	26. května 1915 (ve věku 19–20 let) Châlons-sur-Marne Francie Francie
Příčina úmrtí	skvrnitý tyfus
Místo pohřbení	Châlons-sur-Marne
Národnost	česká
Povolání	zdravotnice Červeného kříže
Choť	svobodná
Rodiče	Josef Čapek
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Marcelina Čapková (česky Marcela, 1895 Paříž^[1] – 26. května 1915 Châlons-sur-Marne^[2]) byla česko-francouzská zdravotní sestra, s rodinou trvale žijící ve Francii, členka tamějšího tzv. Prvního československého odboje, dcera právníka a místopředsedy pařížského Sokola Josefa Čapka. Po vytvoření československé dobrovolnické roty Nazdar v rámci francouzské Cizinecké legie během první světové války se přihlásila jako zdravotnice k Červenému kříži a byla frontově nasazena. V květnu 1915 se v lazaretu nakazila skvrnitým tyfem a na následky nemoci zemřela. Stala se tak možná první ženskou obětí válečného snažení o československou samostatnost.

Narodila se v Paříži do česko-francouzské rodiny. Její otec Josef Čapek (1856–1925)^[3] pocházel ze západočeských Kožlan (mj. rodiště v Paříži studujícího Edvarda Beneše), matka byla Alsasanka. Josef Čapek byl advokátem, který se následně přesunul do Paříže, kde se nacházela též početná komunita Čechů a Slováků.^[4] posléze se stal místopředsedou místní odnože cvičenecké jednoty Sokol.

Po vypuknutí první světové války se Marcelinin otec stal předsedou odboru České kolonie pařížské, krajanského sdružení řízeného předsedou Josefem Hofmanem-Krátkým.^[5] Čapek byl členem jejího nejužšího politického vedení. Ta začala téměř okamžitě jednat v podpoře aktivit exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazujících se o vznik samostatného Československa. 31. srpna 1914 vznikla rámci Cizinecké legie Rota Nazdar, zejména z iniciativy zástupců francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost. Myšlenka samostatné jednotky byla prosazována zejména malířem Františkem Kupkou, Ernestem Denisem a jeho zetěm a pozdějším prvním československým důstojníkem Václavem Dostalem. K jejímu prvnímu bojovému nasazení na západní frontě došlo v listopadu 1914 v oblasti Champagne. Z žen české kolonie byla činná zejména matka praporu Nazdar Marie Čermáková.

Po vlivem těchto okolností se Marcelina pravděpodobně již roku 1914 přihlásila jako dobrovolnice a byla jako zdravotní sestra nasazena na západní frontě v polních nemocnicích Červeného kříže. Na jaře roku 1915 sloužila v nemocnicích poblíž bojišť podél řeky Marny v severozápadní Francii. Ve stejné oblasti byla nasazena také rota Nazdar, která v bitvě u Arrasu v březnu až květnu 1915 utrpěla dramatické ztráty. V květnu se v nemocnici v Châlons-sur-Marne, kde sloužila, nakazila od chorých francouzských vojáků skvrnitým tyfem, zákeřné bakteriální nemoci, v zaplněných nemocnicích a při polních hygienických podmínkách velmi snadno přenosné.

Marcelina Čapková nemoci 26. května 1915, v polní nemocnici v Châlons-sur-Marne, podlehla ve věku 19 nebo 20 let. Pohřbena byla s vojenskými poctami pohřbena 28. května na vojenském hřbitově v Châlons-sur-Marne. Pohřbena byla s vojenskými poctami, její rakev zdobily kromě francouzské trikolory také ta československá a stuha s nápisem Patrie (Padla za vlast), hrob byl osazen bílým křížem, který se dával na hroby padlých vojáků. Jejího pohřbu se mělo zúčastnit až tři tisíce lidí, včetně členů městského zastupitelstva.^[1]

Je uváděna jako první a pravděpodobně jediná československá ženská oběť na životech na západní frontě války.^[6] Dalších několik desítek jich zahynulo na italských, balkánských či ruských bojištích.^[7]