Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Marine Le Penová

Marine Le Penová
Marine Le Penová (listopad 2013)
Marine Le Penová (listopad 2013)
Předsedkyně Národního sdružení
Ve funkci:
16. ledna 2011 – 5. listopadu 2022
PředchůdceJean-Marie Le Pen
NástupceJordan Bardella
Poslankyně Evropského parlamentu
Ve funkci:
14. července 2009 – 18. června 2017
Volební obvodSeverozápadní Francie
Ve funkci:
20. červenec 2004 – 13. červenec 2009
Volební obvodÎle-de-France
Členka zastupitelstva regionu
Úřadující
Ve funkci od:
26. března 2010
Volební obvodNord-Pas-de-Calais
Většina22,20 %
Ve funkci:
28. březen 2004 – 21. březen 2010
Volební obvodÎle-de-France
Většina10,11 %
Ve funkci:
15. březen 1998 – 28. březen 2004
Volební obvodNord-Pas-de-Calais
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní sdružení
Rodné jménoMarion Anne Perrine Le Pen
Narození5. srpna 1968 (56 let)
Neuilly-sur-Seine
FrancieFrancie Francie
Národnostfrancouzská
RodičeJean-Marie Le Pen a Pierrette Lalanne
Děti3
PříbuzníJean-Marie Le Pen
Alma materUniverzita Paříž II
Profeseprávnička
NáboženstvíŘímskokatolické
PodpisMarine Le Penová, podpis
Webová stránkawww.marinelepen2012.fr
CommonsMarine Le Pen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Genealogie rodu Le Pen

Marine Le Penová, nepřechýleně Marine Le Pen (* 5. srpna 1968 Neuilly-sur-Seine), je francouzská politička a právnička, v letech 2011–2022 předsedkyně Národního sdružení (Rassemblement national - RN, do roku 2018 nazývaného Front national - FN).[1] V letech 2004–2017 byla poslankyní Evropského parlamentu. V prezidentských volbách 2017 a 2022 se ucházela o funkci hlavy státu, v obou případech se umístila druhá a postoupila tak do druhého kola, kde byla rovněž v obou případech poražena Emmanuelem Macronem.[2][3] Zastává krajně-pravicové[zdroj?] a pronárodní postoje.

Původ a soukromý život

Marine Le Penová je třetí a nejmladší dcera francouzského politika a bývalého dlouholetého předsedy Národní fronty Jeana-Marie Le Pena. Její neteř Marion Maréchalová (* 1989), zároveň vnučka Jeana-Marie Le Pena, je také francouzská politička, členka Národního sdružení a poslankyně francouzského Národního shromáždění.

V letech 1997 až 2000 byla Marine Le Penová provdaná za podnikatele Francka Chauffroye, který byl činný pro Národní frontu. Z tohoto manželství se jí narodily dcera Jehanne (* 1998) a dvojčata Louis a Mathilde (* 1999). V roce 2002 se stal jejím druhým manželem Éric Lorio, funkcionář Národní fronty. I toto manželství skončilo rozvodem, a sice v roce 2006. Jejím třetím životním partnerem je od roku 2009 Louis Aliot (*1969), místopředseda Národní fronty a poslanec Evropského parlamentu.[4]

Politické působení

Kariéra

Marine Le Penová byla ve volbách roku 2004 zvolena poslankyní Evropského parlamentu. V tomto funkčním období působila ve výboru pro kulturu a vzdělávání. Ve volbách v roce 2009 byla opět zvolena evropskou poslankyní. Od té doby působí ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

V letech 2011–2022 byla předsedkyní francouzského Národního sdružení (dřívější Národní fronta), kde patří se svými názory k umírněnější části strany. Její otec Jean-Marie Le Pen byl jejím přičiněním pro své antisemitské názory a další neshody s vedením dokonce ze strany vyloučen. Neteř Marion Maréchal-Le Penová je od roku 2012 (tehdy jí bylo 22 let) poslankyní francouzského Národního shromáždění a často projevuje radikálnější názory než její teta.

V květnu 2014 se Národní fronta pod vedením Marine Le Penové stala ve volbách do Evropského parlamentu nejsilnější francouzskou politickou stranou.[5]

Prezidentské volby 2017

Související informace naleznete také v článku Volby prezidenta Francie 2017.

V prvním kole francouzských prezidentských voleb dne 23. dubna 2017 získala Marine Le Penová 21,4 % odevzdaných hlasů a postoupila do druhého kola, kde se utkala s nezávislým kandidátem Emmanuelem Macronem, jenž v prvním kole voleb získal 24,0 % hlasů.

Po prvním kole voleb se téměř všichni vedoucí francouzští politici postavili proti Marine Le Penové a za jejího soupeře Macrona. Prezident François Hollande vystoupil 25. dubna veřejně v severofrancouzském městě Laval a prohlásil, že „Le Penová musí v druhém kole 7. května 2017 dostat pokud možno co nejméně hlasů“.[6]

V druhém kole prezidentských voleb Marine Le Penovou volilo 33,39 % voličů, zbytek hlasů dostal její protikandidát Macron, který se tak stal prezidentem Francie. Marine Le Penová mu již krátce po zveřejnění prvních odhadů výsledků pogratulovala k vítězství.[7] Poté se rozhodla v dalších volbách kandidovat znovu.[8][3]

Názory a záměry

Marine Le Penová chce výrazně omezit imigraci a upravit získávání francouzského občanství.[9] Kdyby se v roce 2017 stala francouzskou prezidentkou, tak by chtěla zrušit manželství pro osoby stejného pohlaví.[10]

Měla také v úmyslu vystoupit z eurozóny a znovu zavést národní měnu frank.[11] Tento záměr Marine Le Penová při své kampani před druhým kolem prezidentských voleb dne 7. května 2017 zmírnila. Dosažení posledně jmenovaných dvou cílů podmínila okolnostmi po volbách a výsledkem referenda, které by jako francouzská prezidentka vyhlásila.[12] V ekonomice je mimo jiné zastánkyní protekcionismu, ekonomického nacionalismu a odpůrkyní volného obchodu, globalizace a privatizace státních služeb a sociální péče.[13][14]

V zahraničně politických otázkách je kritická k NATO, k některým aspektům zahraniční politiky USA a zasadila by se o lepší vztahy s Ruskem. Má rovněž kritický pohled na EU. Až do roku 2019 požadovala referendum o odchodu Francie z EU (frexit), nicméně nejnověji odchod své země z EU neobhajuje.[15]

Podporovatelé

Marine Le Penová a její Národní fronta jsou podporovány několika zájmovými uskupeními. Zvláště je to skupina s názvem Les Horaces, jejímž mluvčím je od léta 2016 Jean Messiha (* 1970 v Káhiře). Messiha je francouzským občanem a synem egyptského diplomata koptského původu. Do Francie přišel ve svých osmi letech a studoval na prestižních školách. Je absolventem École Nationale d'Administration (ENA, absolventi jsou zváni énarques) a pracuje na francouzském ministerstvu obrany. Podle Messihových slov sdružují Horaces kolem 155 osob, zůstávajících zatím v anonymitě. Do uskupení patří osobnosti pracující na ministerstvech a jinde ve státní správě, ale také advokáti, vedoucí činitelé velkých akciových společností (vedených v burzovním indexu CAC 40) a soukromí podnikatelé. Dalším absolventem ENA v okruhu Marine Le Penové je její poradce Florian Philippot.[16]

Bibliografie

Galerie

  • Louis Aliot (* 1969), politik Národní fronty a životní partner Marine Le Penové
    Louis Aliot (* 1969), politik Národní fronty a životní partner Marine Le Penové
  • Marine Le Penová v Evropském parlamentu (2014)
    Marine Le Penová v Evropském parlamentu (2014)
  • Spolu se svým otcem Jeanem-Marie Le Penem v Paříži (2012)
    Spolu se svým otcem Jeanem-Marie Le Penem v Paříži (2012)

Odkazy

Reference

  1. ↑ (francouzsky) Profil : Marine Le Pen, BBC
  2. ↑ Marine Le Pen: "Je suis la plus solide et la mieux placée" pour 2022. Europe 1 [online]. 2017-09-21 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ a b SAPIN, Charles. Présidentielle: Marine Le Pen se lance déjà. Le Figaro [online]. 2020-01-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ http://www.closermag.fr/people/personnalites/marine-le-pen/%28section%29/biographie Archivováno 11. 6. 2016 na Wayback Machine., staženo 21. ledna 2017 (francouzsky).
  5. ↑ Francouzské volby ovládli nacionalisté Marine Le Penové [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ http://www.t-online.de/nachrichten/ausland/id_80989192/hollande-mahnt-le-pen-muss-bei-wahl-so-schwach-wie-moeglich-abschneiden.html 26. dubna 2017, 10:27 hod. (německy).
  7. ↑ Macron ovládl prezidentské volby. Budu vás chránit, slíbil Francouzům. iDNES.cz [online]. 2017-05-07 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Marine Le Pen: "Je suis la plus solide et la mieux placée" pour 2022. Europe 1 [online]. 2017-09-21 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Le Pen et Estrosi favorables à un référendum sur l'immigration. Le Monde.fr. 2014-02-12. Dostupné online [cit. 2016-09-06]. ISSN 1950-6244. (francouzsky) 
  10. ↑ Marine Le Pen: "Moi au pouvoir, j'abolirai le mariage pour tous". Le Huffington Post [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Euro: Une fin maitrisée pour libérer la croissance [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  12. ↑ SIMONS, Stefan: Le Pens Euro-Kehrtwende. Au revoir, "Frexit"! (Obrat Le Penové ohledně eura. Na shledanou "frexite"!) Spiegel online, 30. dubna 2017 (německy).
  13. ↑ Front National » Nouvelle hausse scandaleuse du tarif du gaz : l’Etat doit reprendre le contrôle de la situation !. web.archive.org [online]. 2011-08-25 [cit. 2021-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-25. 
  14. ↑ Le Pen is stoking France's passion for protectionism. CapX [online]. 2017-02-16 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Marine Le Pen ahead of Macron's centrist party, say French exit polls. the Guardian [online]. 2019-05-26 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HAUSALTER, Louis: Jean Messiha, le nouveau techno de Marine Le Pen (Jean Messiha, nový technokrat Marine Le Penové), Marianne, https://www.marianne.net/politique/jean-messiha-le-nouveau-techno-de-marine-le-pen, 17. dubna 2017 (francouzsky).

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya