Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Matěj Korambus

Matěj Korambus
Úmrtí2. července 1536
Praha
Povolánípedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr Matěj Korambus (Matyáš Koramba, německy Mathias Corambus, latinsky Mathias Chorambius); (2. pol. 15. století – 2. července 1536[1]) byl český kněz, opat Emauzského kláštera, duchovní spisovatel, pražský administrátor podobojí, v letech 1517–1520 představitel utrakvistické církve v Čechách a rektor Karlovy univerzity v letech 1526–1527.

Život

Mistr Matěj z Třebče[2] příjmením Korambus se stal roku 1499 bakalářem. Od roku 1517 byl ustanoven městským děkanem v Litoměřicích. V té době byly Litoměřice výrazně utrakvistickým městem. Nicméně když se mezi Litoměřicemi a proboštem litoměřické kapituly Janem Žákem rozhořel spor, že Žák finančně podporuje nepřátele města tedy stranu katolickou, Korambus, který se klonil k utrakvismu, se nabídl jako rozhodčí soudu. Jeho pokus byl však neúspěšný a obě sporné strany se obrátily k zemským úřadům a rozhodčím.[3]

Po smrti utrakvistického administrátora podobojí Pavla ze Žatce byl třemi stavy pod obojí způsobou přijímajících,[4] pro svou utrakvisticko pravověrnost, v pátek před svátkem sv. Antonína ustanoven za jeho nástupce. Protože dosud nebyl univerzitní mistrem, uznal za slušné podrobit se zkoušce a v roce 1518 dosáhl hodnosti Mistra. Stává se také opatem kláštera „Na Slovanech“.

Od roku 1523 se stává farářem strany podobojí v Praze u sv. Haštala.[5] V disputacích na příkladu sv. Cyrila a Metoděje v roce 1525 nadále tvrdě hájí myšlenku utraque.[6]

V letech 1526-1527 byl Korambus rektorem Karlovy univerzity (Obecného učení Pražského).[7]
Svou funkci administrátora podobojí vykonával do roku 1520, kdy jej nahradil, v otázce utrakvistické pravověrnosti povolnější, Václav Šišmánek. Rovněž Korambův nástupce na litoměřickém děkanství Havel Cahera se stal později, roku 1523, utrakvistickým administrátorem podobojí.

Odkazy

Reference

  1. ↑ BREHM, Georg Niklas. Alterthümer, Geschichte und neuere Statistik der hohen Schulen. Lipsko: [s.n.], 1783. Dostupné online. S. 54. (němčina) 
  2. ↑ Třebeč je ztotožňována též se slezskou Třebnicí.
  3. ↑ MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 320 s. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 60–61. 
  4. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Svazek IX.. Praha: [s.n.], 1893. 432 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-18. S. 38.  Archivováno 18. 12. 2013 na Wayback Machine.
  5. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Svazek IX.. Praha: [s.n.], 1893. 432 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-18. S. 340.  Archivováno 18. 12. 2013 na Wayback Machine.
  6. ↑ JACOBSON, Roman. Selected writings. [s.l.]: [s.n.], 1985. 940 s. Dostupné online. ISBN 3-11-010606-X. S. 722. (angličtina) 
  7. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Svazek IX.. Praha: [s.n.], 1893. 432 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-18. S. 356.  Archivováno 18. 12. 2013 na Wayback Machine.

Literatura

  • TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Svazek IX.. Praha: [s.n.], 1893. 432 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-18.  Archivováno 18. 12. 2013 na Wayback Machine.
  • Digitální knihovna; České sněmy; Svazek IV., 1574-1576; 1575 [online]. Praha: Poslanecká sněmovna parlamentu ČR [cit. 2013-12-11]. Dostupné online. 
  • Holá, M., Holý, M. a kol.: Profesoři pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku (1457/1458-1622). Praha, Academia, 2022, s. 355-357.

Související články

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya