Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Messier 29

Messier 29
Otevřená hvězdokupa Messier 29 na snímku ze Schulmanova dalekohledu na observatoři Mount Lemmon v Arizoně
Otevřená hvězdokupa Messier 29 na snímku ze Schulmanova dalekohledu na observatoři Mount Lemmon v Arizoně
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIII3pn[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu29. července 1764
Rektascenze20h 23m 56,0s[2]
Deklinace38°31′24″[2]
SouhvězdíLabuť (lat. Cyg)
Zdánlivá magnituda (V)7,3[3] a 6,6[3]
Úhlová velikost10'[4]
Vzdálenost1 148 pc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr5,5[1] ly
Absolutní magnituda (V)-8,2[1]
Odhadované stáří5 milionů let[4]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 29
New General CatalogueNGC 6913
Collinderův katalogCollinder 422
Jiná označeníM29, NGC 6913,[2] Cr 422,[5] OCL 168[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 29 (také M29 nebo NGC 6913) je malá ale dobře známá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Labutě s magnitudou 6,6.[2] Objevil ji Charles Messier 29. července 1764.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 5 000 světelných let[4] a navzdory svým malým rozměrům je v dosahu i malých dalekohledů.[1]

Pozorování

Poloha M 29 v souhvězdí Labutě.

M29 je možné snadno nalézt přibližně 1,5° jižně od hvězdy Sadr (γ Cygni) na okraji Velké trhliny v Labuti. Je viditelná i triedrem, který ji ukáže jako jasnou skvrnu v bohatém hvězdném poli, plném hvězd zejména v severozápadní oblasti. Pomocí triedru 8x30 se hledá těžko a její vzhled je zrnitý nebo mlhavý bez náznaku hvězd. Větší triedr 10x50 její vzhled příliš nevylepší, ale za průzračně tmavých nocí je možné se s ním pokusit obtížně rozlišit některé hvězdy. Nejvhodnější přístroj k pozorování této hvězdokupy je malý hvězdářský dalekohled. Ten dokáže již při průměru 100 mm rozlišit všechny její hlavní hvězdy, kterých je přibližně dvacet, z nichž šest je uspořádaných tak, že vytváří asterismus velmi dobře připomínající tvar souhvězdí Pegase.[6] Ještě větší dalekohledy umožňují zahlédnout až 30 hlavních hvězd.[7]

Hvězdokupa leží uvnitř pásu Mléčné dráhy, proto se v jejím okolí nachází mnoho dalších otevřených hvězdokup a mlhovin, například 2,5° západně leží mlhovina Srpek, 4,5° jihozápadně otevřená hvězdokupa NGC 6871, 2,5° severně otevřená hvězdokupa NGC 6910 a 10° severovýchodně mlhovina Severní Amerika.

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Charles Messier 29. července 1764 během hledání komet a popsal ji takto: "hvězdokupa tvořená 7 nebo 8 malými hvězdami. V dalekohledu s ohniskovou délkou 3,5 stopy vypadá jako mlhovina." Velmi málo pozorovatelů zanechalo její popis. William Parsons v této oblasti pozoroval jednu dvojhvězdu a její složky popsal jako "jednu žlutavou a jednu šedivou hvězdu." Camille Flammarion hvězdokupu popsal jako "souostroví v bohatém hvězdném poli."[7]

Vlastnosti

Hvězdokupa M 29 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen.

Vzdálenost této hvězdokupy je velmi nejistě udávána v rozsahu 4 000 až 7 200 světelných let[1] a souhrnný katalog otevřených hvězdokup z roku 2002 udává její vzdálenost na 5 000 světelných let.[4] Nejistota v odhadu vzdálenosti je způsobena obrovským množstvím hmoty v mezihvězdném prostředí (až 1000x více než je průměr) nacházejícím se mezi Zemí a touto hvězdokupou, což velmi ztěžuje výpočet této vzdálenosti. Hvězdokupa totiž leží blízko Velké trhliny v Labuti, což je rozsáhlá soustava molekulárních mračen, od které se ovšem liší galaktickou šířkou.[4] Hvězdokupu tvoří asi padesát hvězd a je částečně stíněna mezihvězdným prachem. Také její poloha ve velmi hustě obsazené části oblohy přispívá k tomu, že vypadá nevýrazně.[7] Členové hvězdokupy mají rozsah magnitud 8,4 až 13,9. Jejích nejjasnějších sedm hvězd, výrazní hvězdní obři, mají magnitudu 8,4 až 10,8 a k dalším méně jasným členům mají výrazný odstup, protože hvězdokupa neobsahuje žádné hvězdy v rozsahu magnitud 10,8 až 11,8.[9]

Stáří hvězdokupy se odhaduje na 5[4] až 10[1] milionů let a jejích 5 nejjasnějších hvězd jsou všichni obři spektrální třídy B0. Zdánlivá magnituda nejjasnější hvězdy se obvykle udává na hodnotě 8,4,[7] označení této hvězdy je HD 194378 a ve skutečnosti jde o zákrytovou proměnnou hvězdu, jejíž jasnost kolísá v rozsahu 8,53 až 8,67 s periodou 2,7 dne.[10] Její označení jako proměnné hvězdy je V2031 Cygni. Šest členů hvězdokupy je jasnějších 9,5 magnitudy, což je obecně hraniční hodnota pozorovatelnosti hvězdy v triedru 10x50.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M29 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 29 [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for M 29 [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database.
  4. ↑ a b c d e f DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-09-14]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  5. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-09-14]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  6. ↑ a b kolektiv autorů. Astronomia - Dalla Terra ai confini dell'Universo. [s.l.]: Fabbri Editori, 1991. (italsky) 
  7. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. ↑ Deklinace 38° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 52° od severního nebeského pólu. Severně od 52° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 52° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. ↑ SANDERS, W. L. Membership of the open cluster NGC 6913 (M29). S. 221. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Únor 1973 [cit. 2017-09-15]. Roč. 9, s. 221. Dostupné online. Bibcode 1973A&AS....9..221S. (anglicky) 
  10. ↑ VSX : Detail for V2031 Cyg [online]. American Association of Variable Star Observers, 2015-12-03 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 29 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 29 [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 29 [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Labuť [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 


Objekty v Messierově katalogu
Kembali kehalaman sebelumnya