Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Miami Masters

Miami Masters
Miami Open presented by Itaú
Hard Rock Stadium v Miami Gardens na Floridě
Založeno1985
OdehránoMiami Open 2024
MístoDelray Beach (1985)
Boca Raton (1986)
Key Biscayne (1987–2018)
Miami Gardens (od 2019)
Florida, Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěLaverovo mezinárodní centrum (1985)
Boca West Resort and Club (1986)
Tennis Center at Crandon Park (1987–2018)
Hard Rock Stadium (od 2019)
Souřadnice25°42′29″ s. š., 80°9′32″ z. d.
Povrchtvrdý – Laykold / venku
Soutěže96 dvouhra (48 kval.) / 32 čtyřhra
Obdobíbřezen
ŘeditelJames Blake
ATP Tour
1985World Series (Grand Prix)
1986–1989Championship Series (Grand Prix)
1990–1992Series Single Week
1993–1999Super 9
2000–2008Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000
Dotace10 404 205 USD
WTA Tour
1985–1987VS World Championship Series
1988Category 6
1989Category 5
1990–2008Tier I
2009–2020Premier Mandatory
2021–WTA 1000
Dotace8 770 480 USD
www.miamiopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miami Masters, oficiálně Miami Open presented by Itaú, je tenisový turnaj hraný na profesionálních okruzích mužů ATP Tour a žen WTA Tour ve floridském Miami Gardens. Založen byl roku 1985 v Delray Beach, druhý ročník proběhl v palmbeachském Boca Raton a mezi sezónami 1987–2018 se konal v ostrovním městě Key Biscayne. V roce 2019 se přestěhoval na kurty miamského víceúčelového komplexu Hard Rock Stadium do Miami Gardens. Centrální dvorec má kapacitu 13 800 diváků a Grandstand do svých ochozů pojme 5 000 návštěvníků.[1]

Miami Masters se stal prvním turnajem mimo grandslam, který mužům i ženám nabídl stejné finanční odměny, poprvé roku 1989 a po opuštění tohoto klíče se k vyrovnaným výdělkům natrvalo vrátil v roce 2006. Dalším primátem na okruzích ATP Tour a WTA Tour bylo první použití jestřábího oka pro elektronickou kontrolu dopadu míčů v sezóně 2006.[2][3] V roce 1999 získala vlastnictví turnaje společnost IMG, která odkoupila práva od zakladatele Butche Buchholze.

Do roku 2018 probíhal na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Tenisového centra v Crandon Parku. Položený Laykold byl kritizován jako nejpomalejší tvrdý povrch na okruhu, znamenající dlouhé vyčerpávající výměny za vysokých teplot a vlhkosti vzduchu.[4][5]

Miami Masters je svázán s druhou velkou březnovou událostí Indian Wells Masters, která mu předchází. Vyjma grandslamu se spolu s turnaji v Římě, Madridu a Šanghaji tyto události hrají jako jediné déle než týden. Do dvouher nastupuje 96 singlistů a čtyřher se účastní 32 párů.[6][7] Kalifornský turnaj rozšířil startovní pole na 96 singlistů v roce 2004. Vítězství v Indian Wells a Miami během jedné sezóny získalo označení „Sunshine double“ (sluneční double), jež se podařilo ve dvouhře získat jedenácti tenistům.[8] Mezi lety 1985–1989 se konala také smíšená soutěž.

Mužská část je součástí devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina náleží do kategorie WTA 1000. V letech 1985–1989 hráli muži v rámci okruhu Nabisco Grand Prix, a po založení ATP Tour v roce 1990 se událost stala součástí této túry. Ženská část se od počátku konala na okruhu WTA Tour, nejdříve mezi sezónami 1985–1987 jako díl kategorie Virginia Slims World Championship Series.

Historie

Vznik a 80. léta

Dějiště turnaje v letech 1987–2018, Tenisové centrum v Crandon Parku na ploše Miami-Dade County Parku u ostrovního města Key Biscayne. Zakladatel turnaje Butch Buchholz místo charakterizoval jako „tropický ráj“.[3]

Myšlenka na uspořádání mezinárodního tenisového turnaje v Miami vznikla v 60. letech dvacátého století, kdy tenisté, jakými byli Jack Kramer, Pancho Gonzales, Frank Sedgman či Butch Buchholz, hráli nejen na floridských stadionech v nevyhovujících podmínkách nedostatečně osvětlených hal výstavišť. Buchholz, člen tzv. „handsome eight“ (osmi statných), skupiny spojené se vznikem okruhu World Championship Tennis, ukončil kariéru pro tenisový loket v roce 1970.[3] Následně se zaměřil na prosazování myšlenky velkého miamského turnaje, který by se stal prvním majorem sezóny (Australian Open v té době probíhal až v prosinci) a zamýšlený turnaj prezentoval jako „Zimní Wimbledon“.[9][3]

V roce 1980, kdy byl Buchholz výkonným ředitelem hráčské asociace ATP, se dohodl s viceprezidentem společnosti Thomas J. Lipton Company na sponzoringu připravovaného dvoutýdenního turnaje, s pětiletým kontraktem a každoroční dotací 1,5 milionu dolarů.[3] Buchholz učinil dohody s ATP a ženskou tenisovou asociací WITA, od nichž získal práva na 15 let za poskytnutí části výnosů z prodeje vstupenek, reklamy a vysílacích práv. Záměr vzniku turnaje veřejně oznámil během French Open 1983.[3]

3. kolo Miami Masters 2008: Nicolas Kiefer vs. Rafael Nadal, 2–6, 4–6

Buchholz pro turnaj získal vrchního rozhodčího z Wimbledonu Alana Millse a módního návrháře Teda Tinlinga do funkce ředitele protokolu.[9] Vyšším rozpočtem, než miamská akce s 1,8 milionem dolarů, disponovaly pouze Wimbledon a US Open. Debutový ročník se uskutečnil během února 1985 v Laverově mezinárodním tenisovém centru v Delray Beach,[2] ležícím 50 mil severně od Miami za účasti 84 mužů z elitní světové stovky žebříčku ATP a 97 žen z první stovky žebříčku WTA. Premiérový zápas byl odehrán 4. února 1985 a první míček v něm získala Bulharka Manuela Malejevová, která vyřadila Řekyni Angeliki Kanellopoulouvou.[3][10] Televizní přenos všech semifinále odvysílala ESPN a finále pak stanice ABC. Návštěvnost dosáhla výše 125 817 diváků. Miami Masters 1985 vyhráli Američané Tim Mayotte a Martina Navrátilová. Mayotte se stal prvním nenasazeným šampionem a do triumfu Clijsterové v roce 2005 jediným.[10] Turnaj kopíroval formát grandslamu, když do dvouher nastupovalo 128 singlistů a čtyřher se účastnilo 64 párů. Na programu byla do roku 1989 i smíšená soutěž.[3]

Pro finanční problémy Laverova centra byl v roce 1986 turnaj přemístěn do klubu Boca West Resort ve floridském Boca Raton,[2] oddílu vlastněném společností Arvida.[3] Vítězi Miami Masters 1986 se stali Čechoslovák Ivan Lendl a Američanka Chris Evertová. Arvida však areál odprodala a s nalezením nového dějiště Buchholzovi pomohl prezident WTA Merrett Stierheim, který zároveň působil jako manažer floridského okresu Miami-Dade County. Nejdříve byly zvažovány lokace ve Flamingo Parku, Tropical Parku a Amelia Earhart Parku, než padla volba na Miami-Dade County Park v ostrovním městě Key Biscayne,[2] spojeném s miamským pobřežím mostem Rickenbacker Causeway.[3][11] Třetí ročník Miami Masters 1987 se tak uskutečnil na dvorcích Crandon Parku, kde v průběhu dalších let vzniklo plnohodnotné Tenisové centrum. Trofej si odvezl další československý hráč Miloslav Mečíř po finálovém vítězství nad obhájcem titulu a krajanem Lendlem. Jednalo se o jedinou Mečířovu výhru nad Lendlem ze šesti odehraných utkání během kariéry.[12] Také ženská obhájkyně Evertová v závěrečném duelu nestačila na německou tenistku Steffi Grafovou. Televizní přenos byl vysílán do třiceti jedna zemí.[3]

90. léta

Bekhend Dominiky Cibulkové na Miami Masters 2012

Miami Masters 1990 zaznamenal změnu formátu snížením počtu singlistů na 96 hráčů. Jednalo se o jediný turnaj s tímto počtem startujících v profesionálním tenisu. Ročník ovládli teenageři, 19letý Američan Andre Agassi a 16letá jugoslávská hráčka Monika Selešová. Oba se stali nejmladšími vítězi v historii turnaje.[3] Na Miami Masters 1991 se Selešová stala druhou dvojnásobnou šampionkou. Celkové vítězství pro Američana Jima Couriera znamenalo premiérový posun do elitní světové desítky žebříčku ATP. Miami Masters 1993 postihlo nejméně příznivé počasí v historii turnaje, když přečkalo tzv. vichřici století. Čtyři dny se nehrálo. Vítězný americký tenista Pete Sampras se dva týdny po zisku titulu stal poprvé světovou jedničkou. Během Miami Masters 1994 došlo 11. března k otevření dostavěného nového areálu s centrálním dvorcem „Stadium Court“ pro 14 tisíc diváků. První zápas na centru vyhrála Karin Kschwendtová nad Kathy Rinaldiovou.[10] V utkání třetího kola mezi Agassim a Borisem Beckerem vyvolal Němec rozruch, když předal raketu sběračce míčů Stephanii Flaghertyové. Dívka s Agassim výměnu vyhrála, ovšem Američan postoupil do další fáze po dvousetové výhře nad Beckerem.[13][3]

Na Miami Masters 1995 se stala prvním čtyřnásobným šampionem turnaje Steffi Grafová a rekord posunula pátou trofejí o rok později. V září 1995 prohlášení oznamovalo, že jeden ročník bude nadále trvat 11 dní a v prosinci téhož roku bylo uvedeno, že se mužské finále vrátí k formátu na tři vítězné sady. Švýcarka Martina Hingisová přehrála v závarečném duelu Miami Masters 1997 bývalou světovou jedničku Selešovou za pouhých 43 minut a bodový zisk ji premiérově v kariéře katapultoval do čela světové klasifikace. V 16 letech se stala nejmladší světovou jedničkou v historii tenisu.[14] Mezi muži triumfoval Rakušan Thomas Muster, který tak využil šanci osm let od okamžiku, kdy musel před finále 1989 proti Lendlovi odstoupit. Dvě hodiny po tehdejší semifinálové výhře utrpěl vážné zranění kolenních vazů, když do automobilu naboural řidič druhého vozidla, s následným téměř půlročním výpadkem.[15][16][3]

Během Miami Masters 1998 zorganizoval Buchholz k 30letému výročí open éry znovuspojení členů „osmi statných“ z doby okruhu WCT. V mužské dvouhře se Steve Campbell stal prvním kvalifikantem, jemuž se podařilo postoupit do čtvrtfinále. Dvacátá třetí nasazená Ruska Anna Kurnikovová pak jako vůbec první tenistka na okruhu WTA vyřadila čtyři hráčky elitní světové desítky na jediném turnaji,[3] a to světovou pětku Selešovou, devítku Martínezovou, dvojku Davenportovou a konečně osmičku Sánchezovou Vicariovou,[17] než v třísetovém finále podlehla jedenácté v pořadí Venus Williamsové. Trofej pro Chilana Marcela Ríose po výhře nad Agassim znamenala, že se stal první singlovou světovou jedničkou z Latinské Ameriky.[18] V srpnu 1998 majitel práv turnaje Buchholz oznámil, že se generálním sponzorem od sezóny 2000 stane společnost Ericsson.[3] Na Miami Masters 1999 zavítalo nejsilnější startovní pole, když se dvouher zúčastnilo 47 mužů z první padesátky žebříčku ATP a 48 žen z elitní padesátky žebříčku WTA. Venus a Serena Williamsovy postoupily do prvního sesterského finále dvouhry od premiérového ročníku žen ve Wimbledonu 1884, v němž se střetly Lillian a Maud Watsonovy.[19] Starší ze sourozenkyň Venus Williamsová zvítězila. V červnu 1999 pak Buchholz sdělil, že jeho rodina prodala pořadatelská práva společnosti IMG.[3]

První desetiletí 21. století

Miami Masters 2000 byl poprvé hrán pod názvem Ericsson Open. První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval 24. března 2000 sedmnáctiletý americký junior Andy Roddick, jenž vyřadil Fernanda Verdasca.[3] Na třetí miamský triumf dosáhl Pete Sampras, který ve zbývající kariéře vyhrál ještě dva grandslamy. Od Miami Masters 2001 činila délka turnaje dvanáct dní a rekordní čtvrtou trofej si mezi muži připsal Andre Agassi. Na Miami Masters 2002, probíhajícím premiérově jako NASDAQ-100 Open, zakončil osmnáctileté období ve funkci ředitele turnaje Buchholz. Jako předseda organizačního výboru však pokračoval až do roku 2010,[2] kdy byly trofeje pro vítěze pojmenovány na jeho počest „Butch Buchholz Championship Trophy“.[3] Agassi pátým titulem vyrovnal maximum Grafové. Mezi ženami poprvé zvítězila Serena Williamsová.[3]

Prvním polským vítězem turnaje se stala Agnieszka Radwańská, která v roce 2011 vyhrála čtyřhru a po finálovém triumfu ve dvouhře 2012 nad Šarapovovou získala druhou trofej

V roli nového ředitele vstoupil do Miami Masters 2003 dosavadní viceprezident turnaje Adam Barrett, jenž funkci vykonával do roku 2018.[2] Nový rekordní zápis ustavil šestým titulem Agassi, když dobyl hattrick. Finále bylo přenášeno také na newyorském Times Square.[3] Naopak potřetí v řadě odešla z finále poražena Jennifer Capriatiová, když v repríze závěrečného duelu nestačila na Serenu Williamsovou. Miami Masters 2005 poznalo první nenasazenou šampionku, jíž se stala Belgičanka Kim Clijstersová.[10] V sedmi zápasech ztratila jen 27 gamů. V pětisetovém finálovém dramatu mužů vrátil Roger Federer rok starou porážku z osmifinále Rafaelu Nadalovi a za 3.42 hodin získal první miamský titul. Oba se tak na túře ATP vůbec poprvé střetli ve finále.[20] Utkání bylo turnajem následně označeno za nejlepší finále v jeho historii.[3]

Na Miami Masters 2006 došlo k vyrovnání finančních odměn mužů a žen,[2] poprvé od roku 1989, s částkou 533 500 dolarů pro vítěze dvouher.[3] Premiéru na okruzích ATP Tour a WTA Tour zaznamenalo jestřábí oko instalované na centrkurtu,[21] které se následně rozšířilo na turnaje US Open Series[21] a v Evropě bylo poprvé použito téhož roku během moskevského Kremlin Cupu. První zápas s elektronickým zařízením pro snímání dopadu míčů v historii profesionálního tenisu odehrála Jamea Jacksonová proti Ashley Harkleroadové, když zvítězila po více než třech hodinách.[3] Jacksonová se stala první tenistkou, která si po 57 minutách hry vyžádala „challenge“, ovšem kontrola potvrdila verdikt rozhodčí. Během ročníku 2006 došlo celkem k 161 výzvám, z nichž 53 vedlo ke změně původního rozhodnutí. Šampiony se stali Federer a Ruska Světlana Kuzněcovová.[3]

Pozice generálního sponzora se na Miami Masters 2007 poprvé ujala firma Sony Ericsson Mobile Communications, při poloviční držbě práv jejích odloučených divizí Sony Corporation a Ericssonu. Poté, co Serena Williamsová v úvodní sadě finále neuhrála žádný game, předvedla největší obrat turnaje a duel se světovou jedničkou Justine Heninovou dovedla k zisku čtvrté trofeje. Debutový triumf dosáhl 19letý srbský teenager Novak Djoković, jenž se jako desátý nasazený stal nejníže takto postaveným vítězem od roku 1991 a Jima Couriera, který vyhrál z pozice turnajové třináctky. Poražený finalista Guillermo Cañas se jako první kvalifikant v Miami[3] probojoval až do závěrečného boje o titul.[10]

Druhé a třetí desetiletí 21. století

Forhend Sereny Williamsové během Miami Masters 2015, na kterém získala osmý singlový titul. Dosáhla tím absolutního rekordu turnaje v počtu trofejí, když se odpoutala od sedmi deblových triumfů Jany Novotné

Miami Masters 2015 se uskutečnilo poprvé pod názvem Miami Open presented by Itaú, když japonskou firmu Sony v roli hlavního partnera vystřídala největší latinskoamerická soukromá banka Itaú, se čtyřletým kontraktem 2015–2019. Skot Andy Murray během ročníku vyhrál 500. zápas na okruhu ATP a ve finále podlehl Djokovićovi, jenž si odvezl pátou trofej. Serena Williamsová na cestě za rekordním osmým titulem[10] dosáhla již 700. vítězného utkání na okruhu WTA Tour.[3] Na Miami Masters 2016 se Djoković stal druhým mužským šampionem tří ročníků v řadě po Agassim a zároveň vyrovnal jeho rekord šesti trofejí.[22][3] Ženskou dvouhru potřetí ovládla Běloruska Viktoria Azarenková. Miami Masters 2017 pak potřetí opanoval Roger Federer, který v závěrečném duelu zdolal Nadala. Dvojice se tak na americké půdě střetla v prvním finále od Miami Masters 2005.[23][24] Mezi ženami si premiérovou trofej zajistila Johanna Kontaová, jakožto první britská vítězka turnaje.[25][3]

Na Miami Masters 2018 se ředitelem stal bývalý hráč první světové pětky James Blake, který funkci převzal od Adama Barretta. Ten i nadále zůstal výkonným viceprezidentem turnaje.[26] Poprvé od roku 2004 zvítězili v obou singlových soutěžích Američané, 32letý John Isner jako vůbec nejstarší šampion prvního kariérního mastersu ve dvouhře a mezi ženami Sloane Stephensová.[27]

V roce 2019 se dějiště turnaje přesunulo z Crandon Parku do areálu Hard Rock Stadium v Miami Gardens. Čtvrtou trofej si odvezl Roger Federer. Ženskou dvouhru ovládla Australanka Ashleigh Bartyová, která trofej obhájila na Miami Masters 2021 již v pozici světové jedničky.[28] Mezi muži ročník 2021 vyhrál Hubert Hurkacz, čímž se stal vůbec prvním polským šampionem ve dvouhře série masters.[29] V sezóně 2020 byl turnaj zrušen kvůli koronavirové pandemii. Prvním mužským šampionem ze Španělska se v roce 2022 stal Carlos Alcaraz, jenž v 18 letech, 10 měsících a 29 dnech představoval třetího nejmladšího vítěze celé série Masters od roku 1990. Překonal tak turnajový věkový rekord 19letého Djokoviće, jenž v Miami triumfoval v sezóně 2007.[30] Iga Świąteková ovládla ročník 2022, čímž jako čtvrtá a nejmladší žena zkompletovala Sunshine double. Ve 20 letech se jako první Polka premiérově posunula do čela světového žebříčku.[31][32] Poražená finalistka Naomi Ósakaová se z pozice 77. hráčky žebříčku stala vůbec nejníže postavenou finalistkou turnaje v historii.[33] První českou a druhou nejstarší šampionkou ve dvouhře se v roce 2023 stala 33letá Petra Kvitová.[34] Ročník 2024 ovládla floridská rodačka Danielle Collinsová, která se z pozice 53. hráčky žebříčku stala nejníže postavenou i druhou nenasazenou šampionkou. Ve 30 letech představovala druhou nejstarší držitelku prvního titulu v úrovni WTA 1000 a třetí debutovou vítězku starší 30 let v Miami.[35][36]

Vývoj názvu turnaje

  • 1985–1992: Lipton International Players Championship
  • 1993–1999: Lipton Championship
  • 2000–2001: Ericsson Open
  • 2002–2005: NASDAQ-100 Open
  • 2006–2012: Sony Ericsson Open
  • 2013–2014: Sony Open Tennis
  • od 2015: Miami Open presented by Itaú

Přehled finále

Mužská dvouhra

Rok vítěz finalista výsledek název
1985 USA Tim Mayotte USA Scott Davis 4–6, 4–6, 6–3, 6–2, 6–4
Lipton International Players Championship
1986 Československo Ivan Lendl Švédsko Mats Wilander 3–6, 6–1, 7–6(7–5), 6–4
1987 Československo Miloslav Mečíř Československo Ivan Lendl 7–5, 6–2, 7–5
1988 Švédsko Mats Wilander USA Jimmy Connors 6–4, 4–6, 6–4, 6–4
1989 Československo Ivan Lendl (2) Rakousko Thomas Muster bez boje
1990 USA Andre Agassi Švédsko Stefan Edberg 6–1, 6–4, 0–6, 6–2
1991 USA Jim Courier USA David Wheaton 4–6, 6–3, 6–4
1992 USA Michael Chang Argentina Alberto Mancini 7–5, 7–5
1993 USA Pete Sampras USA MaliVai Washington 6–3, 6–2
Lipton Championship
1994 USA Pete Sampras (2) USA Andre Agassi 5–7, 6–3, 6–3
1995 USA Andre Agassi (2) USA Pete Sampras 3–6, 6–2, 7–6(7–3)
1996 USA Andre Agassi (3) Chorvatsko Goran Ivanišević 3–0skreč
1997 Rakousko Thomas Muster Španělsko Sergi Bruguera 7–6(8–6), 6–3, 6–1
1998 Chile Marcelo Ríos USA Andre Agassi 7–5, 6–3, 6–4
1999 Nizozemsko Richard Krajicek Francie Sébastien Grosjean 4–6, 6–1, 6–2, 7–5
2000 USA Pete Sampras (3) Brazílie Gustavo Kuerten 6–1, 6–7(2–7), 7–6(7–5), 7–6(10–8)
Ericsson Open
2001 USA Andre Agassi (4) USA Jan-Michael Gambill 7–6(7–4), 6–1, 6–0
2002 USA Andre Agassi (5) Švýcarsko Roger Federer 6–3, 6–3, 3–6, 6–4
NASDAQ-100 Open
2003 USA Andre Agassi (6) Španělsko Carlos Moyà 6–3, 6–3
2004 USA Andy Roddick Argentina Guillermo Coria 6–7(2–7), 6–3, 6–1skreč
2005 Švýcarsko Roger Federer Španělsko Rafael Nadal 2–6, 6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3, 6–1
2006 Švýcarsko Roger Federer (2) Chorvatsko Ivan Ljubičić 7–6(7–5), 7–6(7–4), 7–6(8–6)
2007 Srbsko Novak Djoković Argentina Guillermo Cañas 6–3, 6–2, 6–4
Sony Ericsson Open
2008 Rusko Nikolaj Davyděnko Španělsko Rafael Nadal 6–4, 6–2
2009 Spojené království Andy Murray Srbsko Novak Djoković 6–2, 7–5
2010 USA Andy Roddick (2) Česko Tomáš Berdych 7–5, 6–4
2011 Srbsko Novak Djoković (2) Španělsko Rafael Nadal 4–6, 6–3, 7–6(7–4)
2012 Srbsko Novak Djoković (3) Spojené království Andy Murray 6–1, 7–6(7–4)
2013 Spojené království Andy Murray (2) Španělsko David Ferrer 2–6, 6–4, 7–6(7–1)
Sony Open Tennis
2014 Srbsko Novak Djoković (4) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–3
2015 Srbsko Novak Djoković (5) Spojené království Andy Murray 7–6(7–3), 4–6, 6–0
Miami Open presented by Itaú
2016 Srbsko Novak Djoković (6) Japonsko Kei Nišikori 6–3, 6–3
2017 Švýcarsko Roger Federer (3) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–4
2018 USA John Isner Německo Alexander Zverev 6–7(4–7), 6–4, 6–4
2019 Švýcarsko Roger Federer (4) USA John Isner 6–1, 6–4
2020 zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021 Polsko Hubert Hurkacz Itálie Jannik Sinner 7–6(7–4), 6–4
2022 Španělsko Carlos Alcaraz Norsko Casper Ruud 7–5, 6–4
2023   Daniil Medveděv Itálie Jannik Sinner 7–5, 6–3
2024 Itálie Jannik Sinner Bulharsko Grigor Dimitrov 6–3, 6–1

Ženská dvouhra

Rok vítězka finalistka výsledek název
1985 USA Martina Navrátilová USA Chris Evertová 6–2, 6–4
Lipton International Players Championship
1986 USA Chris Evertová Západní Německo Steffi Grafová 6–4, 6–2
1987 Západní Německo Steffi Grafová USA Chris Evertová 6–1, 6–2
1988 Západní Německo Steffi Grafová (2) USA Chris Evertová 6–4, 6–4
1989 Argentina Gabriela Sabatini USA Chris Evertová 6–1, 4–6, 6–2
1990 Jugoslávie Monika Selešová Rakousko Judith Wiesnerová 6–1, 6–2
1991 Jugoslávie Monika Selešová (2) Argentina Gabriela Sabatini 6–3, 7–5
1992 Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová Argentina Gabriela Sabatini 6–1, 6–4
1993 Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (2) Německo Steffi Grafová 6–4, 3–6, 6–3
Lipton Championship
1994 Německo Steffi Grafová (3) Bělorusko Nataša Zverevová 4–6, 6–1, 6–2
1995 Německo Steffi Grafová (4) Japonsko Kimiko Dateová 6–1, 6–4
1996 Německo Steffi Grafová (5) USA Chanda Rubinová 6–1, 6–3
1997 Švýcarsko Martina Hingisová USA Monika Selešová 6–2, 6–1
1998 USA Venus Williamsová Rusko Anna Kurnikovová 2–6, 6–4, 6–1
1999 USA Venus Williamsová (2) USA Serena Williamsová 6–1, 4–6, 6–4
2000 Švýcarsko Martina Hingisová (2) USA Lindsay Davenportová 6–3, 6–2
Ericsson Open
2001 USA Venus Williamsová (3) USA Jennifer Capriatiová 4–6, 6–1, 7–6(7–4)
2002 USA Serena Williamsová USA Jennifer Capriatiová 7–5, 7–6(7–4)
NASDAQ-100 Open
2003 USA Serena Williamsová (2) USA Jennifer Capriatiová 4–6, 6–4, 6–1
2004 USA Serena Williamsová (3) Rusko Jelena Dementěvová 6–1, 6–1
2005 Belgie Kim Clijstersová Rusko Maria Šarapovová 6–3, 7–5
2006 Rusko Světlana Kuzněcovová Rusko Maria Šarapovová 6–4, 6–3
2007 USA Serena Williamsová (4) Belgie Justine Heninová 0–6, 7–5, 6–3
Sony Ericsson Open
2008 USA Serena Williamsová (5) Srbsko Jelena Jankovićová 6–1, 5–7, 6–3
2009 Bělorusko Viktoria Azarenková USA Serena Williamsová 6–3, 6–1
2010 Belgie Kim Clijstersová (2) USA Venus Williamsová 6–2, 6–1
2011 Bělorusko Viktoria Azarenková (2) Rusko Maria Šarapovová 6–1, 6–4
2012 Polsko Agnieszka Radwańská Rusko Maria Šarapovová 7–5, 6–4
2013 USA Serena Williamsová (6) Rusko Maria Šarapovová 4–6, 6–3, 6–0
Sony Open Tennis
2014 USA Serena Williamsová (7) Čína Li Na 7–5, 6–1
2015 USA Serena Williamsová (8) Španělsko Carla Suárez Navarrová 6–2, 6–0
Miami Open presented by Itaú
2016 Bělorusko Viktoria Azarenková (3) Rusko Světlana Kuzněcovová 6–3, 6–2
2017 Spojené království Johanna Kontaová Dánsko Caroline Wozniacká 6–4, 6–3
2018 USA Sloane Stephensová Lotyšsko Jeļena Ostapenková 7–6(7–5), 6–1
2019 Austrálie Ashleigh Bartyová Česko Karolína Plíšková 7–6(7–1), 6–3
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Austrálie Ashleigh Bartyová (2) Kanada Bianca Andreescuová 6–3, 4–0skreč
2022 Polsko Iga Świąteková Japonsko Naomi Ósakaová 6–4, 6–0
2023 Česko Petra Kvitová Kazachstán Jelena Rybakinová 7–6(16–14), 6–2
2024 USA Danielle Collinsová Kazachstán Jelena Rybakinová 7–5, 6–3

Mužská čtyřhra

Rok vítězové finalisté výsledek
1985 USA Paul Annacone
Jižní Afrika Christo van Rensburg 		USA Sherwood Stewart
Austrálie Kim Warwick 		7–5, 7–5, 6–4
1986 USA Brad Gilbert
USA Vince Van Patten 		Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd 		bez boje
1987 USA Paul Annacone (2)
Jižní Afrika Christo van Rensburg (2) 		USA Ken Flach
USA Robert Seguso 		6–2, 6–4, 6–4
1988 Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd 		USA Ken Flach
USA Robert Seguso 		7–6, 6–1, 7–5
1989 Švýcarsko Jakob Hlasek
Švédsko Anders Järryd (2) 		USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe 		6–3skreč
1990 USA Rick Leach
USA Jim Pugh 		Západní Německo Boris Becker
Brazílie Cássio Motta 		6–3, 6–4
1991 Jižní Afrika Wayne Ferreira
Jižní Afrika Piet Norval 		USA Ken Flach
USA Robert Seguso 		5–7, 7–6, 6–2
1992 USA Ken Flach
USA Todd Witsken 		USA Kent Kinnear
USA Sven Salumaa 		6–4, 6–3
1993 Nizozemsko Richard Krajicek
Nizozemsko Jan Siemerink 		USA Patrick McEnroe
USA Jonathan Stark 		6–7, 6–4, 7–6
1994 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis 		Bahamy Mark Knowles
USA Jared Palmer 		7–6, 7–6
1995 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde 		USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe 		6–3, 7–6
1996 Austrálie Todd Woodbridge (2)
Austrálie Mark Woodforde (2) 		Jižní Afrika Ellis Ferreira
USA Patrick Galbraith 		6–1, 6–3
1997 Austrálie Todd Woodbridge (3)
Austrálie Mark Woodforde (3) 		Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor 		7–6, 7–6
1998 Jižní Afrika Ellis Ferreira (2)
USA Rick Leach (2) 		USA Alex O'Brien
USA JJonathan Stark 		6–2, 6–4
1999 Zimbabwe Wayne Black
Austrálie Sandon Stolle 		Německo Boris Becker
USA Jan-Michael Gambill 		6–1, 6–1
2000 Austrálie Todd Woodbridge (4)
Austrálie Mark Woodforde (4) 		Česko Martin Damm
Slovensko Dominik Hrbatý 		6–3, 6–4
2001 Česko Jiří Novák
Česko David Rikl 		Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge 		7–5, 7–6(7–3)
2002 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor 		USA Donald Johnson
USA Jared Palmer 		6–3, 3–6, 6–1
2003 Švýcarsko Roger Federer
Bělorusko Max Mirnyj 		Indie Leander Paes
Česko David Rikl 		7–5, 6–3
2004 Zimbabwe Wayne Black (2)
Zimbabwe Kevin Ullyett 		Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge 		6–2, 7–6(14–12)
2005 Švédsko Jonas Björkman
Bělorusko Max Mirnyj (2) 		Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett 		6–1, 6–2
2006 Švédsko Jonas Björkman (2)
Bělorusko Max Mirnyj (3) 		USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		6–4, 6–4
2007 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		Česko Martin Damm
Indie Leander Paes 		6–7(7–9), 6–3, [10–7]
2008 USA Bob Bryan (2)
USA Mike Bryan (2) 		Indie Maheš Bhúpatí
Bahamy Mark Knowles 		6–2, 6–2
2009 Bělorusko Max Mirnyj (4)
Izrael Andy Ram 		Austrálie Ashley Fisher
Austrálie Stephen Huss 		6–7(4–7), 6–2, [10–7]
2010 Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes 		Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj 		6–2, 7–5
2011 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes (2) 		Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor 		6–7(5–7), 6–2, [10–5]
2012 Indie Leander Paes (3)
Česko Radek Štěpánek 		Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor 		3–6, 6–1, [10–8]
2013 Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer 		Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski 		6–4, 6–1
2014 USA Bob Bryan (3)
USA Mike Bryan (3) 		Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah 		7–6(10–8), 6–4
2015 USA Bob Bryan (4)
USA Mike Bryan (4) 		Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock 		6–3, 1–6, [10–8]
2016 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut 		Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram 		5–7, 6–1, [10–7]
2017 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo 		USA Nicholas Monroe
USA Jack Sock 		7–5, 6–3
2018 USA Bob Bryan (5)
USA Mike Bryan (5) 		Rusko Karen Chačanov
Rusko Andrej Rubljov 		4–6, 7–6(7–5), [10–4]
2019 USA Bob Bryan (6)
USA Mike Bryan (6) 		Nizozemsko Wesley Koolhof
Řecko Stefanos Tsitsipas 		7–5, 7–6(10–8)
2020 zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021 Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić 		Spojené království Daniel Evans
Spojené království Neal Skupski 		6–4, 6–4
2022 Polsko Hubert Hurkacz
USA John Isner 		Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski 		7–6(7–5), 6–4
2023 Mexiko Santiago González
Francie Édouard Roger-Vasselin 		USA Austin Krajicek
Francie Nicolas Mahut 		7–6(7–4), 7–5
2024 Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden 		Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek 		6–7(3–7), 6–3, [10–6]

Ženská čtyřhra

Rok vítězky finalistky výsledek
1985 USA Gigi Fernándezová
USA Martina Navrátilová 		USA Barbara Jordanová
Československo Hana Mandlíková 		7–6(7–4), 6–2
1986 USA Pam Shriverová
Československo Helena Suková 		USA Chris Evertová
Austrálie Wendy Turnbullová 		6–2, 6–3
1987 USA Martina Navrátilová (2)
USA Pam Shriverová (2) 		Západní Německo Claudia Kohdeová-Kilschová
Československo Helena Suková 		6–3, 7–6(8–6)
1988 Západní Německo Steffi Grafová
Argentina Gabriela Sabatini 		USA Gigi Fernándezová
USA Zina Garrisonová 		7–6(8–6), 6–3
1989 Československo Jana Novotná
Československo Helena Suková (2) 		USA Gigi Fernándezová
USA Lori McNeilová 		7–6(7–5), 6–4
1990 Československo Jana Novotná (2)
Československo Helena Suková (3) 		USA Betsy Nagelsenová
USA Robin Whiteová 		6–4, 6–3
1991 USA Mary Joe Fernandezová
USA Zina Garrisonová 		USA Gigi Fernándezová
Československo Jana Novotná 		7–5, 6–2
1992 Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Lotyšsko Larisa Savčenko Neilandová 		Kanada Jill Hetheringtonová
USA Kathy Rinaldiová 		7–5, 5–7, 6–3
1993 Česko Jana Novotná (3)
Lotyšsko Larisa Savčenko Neilandová (2) 		Kanada Jill Hetheringtonová
USA Kathy Rinaldiová 		6–2, 7–5
1994 USA Gigi Fernándezová (2)
Bělorusko Nataša Zverevová 		USA Patty Fendicková
USA Meredith McGrathová 		6–3, 6–1
1995 Česko Jana Novotná (4)
Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (2) 		USA Gigi Fernándezová
Bělorusko Nataša Zverevová 		7–5, 2–6, 6–3
1996 Česko Jana Novotná (5)
Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (3) 		USA Meredith McGrathová
Lotyšsko Larisa Savčenko Neilandová 		6–4, 6–4
1997 Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (4)
Bělorusko Nataša Zverevová (2) 		Belgie Sabine Appelmansová
Nizozemsko Miriam Oremansová 		6–4, 6–2
1998 Švýcarsko Martina Hingisová
Česko Jana Novotná (6) 		Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Bělorusko Nataša Zverevová 		6–2, 3–6, 6–3
1999 Švýcarsko Martina Hingisová (2)
Česko Jana Novotná (7) 		USA Mary Joe Fernandezová
USA Monika Selešová 		0–6, 6–4, 7–6(7–1)
2000 Francie Julie Halard-Decugisová
Japonsko Ai Sugijamová 		USA Nicole Arendtová
Nizozemsko Manon Bollegrafová 		4–6, 7–5, 6–4
2001 Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (5)
Francie Nathalie Tauziatová 		USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová 		6–0, 6–4
2002 USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová 		Španělsko Virginia Ruano Pascualová
Argentina Paola Suárezová 		7–6(7–4), 6–7(4–7), 6–3
2003 Jižní Afrika Liezel Huberová
Bulharsko Magdalena Malejevová 		Japonsko Šinobu Asagoeová
Japonsko Nana Mijagiová 		6–4, 3–6, 7–5
2004 Rusko Naděžda Petrovová
USA Meghann Shaughnessyová 		Rusko Světlana Kuzněcovová
Rusko Jelena Lichovcevová 		6–2, 6–3
2005 Rusko Světlana Kuzněcovová
Austrálie Alicia Moliková 		USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová 		7–5, 6–7(5–7), 6–2
2006 USA Lisa Raymondová (2)
Austrálie Samantha Stosurová 		Jižní Afrika Liezel Huberová
USA Martina Navrátilová 		6–4, 7–5
2007 USA Lisa Raymondová (3)
Austrálie Samantha Stosurová (2) 		Zimbabwe Cara Blacková
Jižní Afrika Liezel Huberová 		6–4, 3–6, [10–2]
2008 Slovinsko Katarina Srebotniková
Japonsko Ai Sugijamová (2) 		Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová 		7–5, 4–6, [10–3]
2009 Rusko Světlana Kuzněcovová (2)
Francie Amélie Mauresmová 		Česko Květa Peschkeová
USA Lisa Raymondová 		4–6, 6–3, [10–3]
2010 Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová 		Rusko Naděžda Petrovová
Austrálie Samantha Stosurová 		6–3, 4–6, [10–7]
2011 Slovensko Daniela Hantuchová
Polsko Agnieszka Radwańská 		USA Liezel Huberová
Rusko Naděžda Petrovová 		7–6(7–5), 2–6, [10–8]
2012 Rusko Maria Kirilenková
Rusko Naděžda Petrovová (2) 		Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová 		7–6(7–0), 4–6, [10–4]
2013 Rusko Naděžda Petrovová (3)
Slovinsko Katarina Srebotniková (2) 		USA Lisa Raymondová
Spojené království Laura Robsonová 		6–1, 7–6(7–2)
2014 Švýcarsko Martina Hingisová (3)
Německo Sabine Lisická 		Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová 		4–6, 6–4, [10–5]
2015 Švýcarsko Martina Hingisová (4)
Indie Sania Mirzaová 		Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová 		7–5, 6–1
2016 USA Bethanie Mattek-Sandsová
Česko Lucie Šafářová 		Maďarsko Tímea Babosová
Kazachstán Jaroslava Švedovová 		6–3, 6–4
2017 Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan 		Indie Sania Mirzaová
Česko Barbora Strýcová 		6–4, 6–3
2018 Austrálie Ashleigh Bartyová
USA Coco Vandewegheová 		Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		6–2, 6–1
2019 Belgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková 		Austrálie Samantha Stosurová
Čína Čang Šuaj 		7–6(7–5), 6–2
2020 zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021 Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová 		USA Hayley Carterová
Brazílie Luisa Stefaniová 		6–2, 7–5
2022 Německo Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová 		  Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová 		7–6(7–3), 7–5
2023 USA Coco Gauffová
USA Jessica Pegulaová 		Kanada Leylah Fernandezová
USA Taylor Townsendová 		7–6(8–6), 6–2
2024 USA Sofia Keninová
USA Bethanie Matteková-Sandsová 		Kanada Gabriela Dabrowská
Nový Zéland Erin Routliffeová 		4–6, 7–6(7–5), [11–9]

Smíšená čtyřhra

Rok vítězové finalisté výsledek
1985 Švýcarsko Heinz Günthardt
USA Martina Navrátilová 		Polsko Wojciech Fibak
Kanada Carling Bassettová 		6–3, 6–4
1986 Austrálie John Fitzgerald
Austrálie Elizabeth Smylieová 		Španělsko Emilio Sánchez
Západní Německo Steffi Grafová 		6–4, 7–5
1987 Československo Miloslav Mečíř
Československo Jana Novotná 		Jižní Afrika Christo van Rensburg
Jižní Afrika Elna Reinachová 		6–3, 3–6, 6–3
1988 Nizozemsko Michiel Schapers
USA Ann Henrickssonová 		USA Jim Pugh
Československo Jana Novotná 		6–4, 6–4
1989 USA Ken Flach
Kanada Jill Hetheringtonová 		USA Sherwood Stewart
USA Zina Garrisonová 		6–2, 7–6(7–3)
Američan Andy Roddick podává proti Rogeru Federerovi v nočním čtvrtfinále Miami Masters 2009, z něhož odešel poražen ve třech setech
Američan Andy Roddick podává proti Rogeru Federerovi v nočním čtvrtfinále Miami Masters 2009, z něhož odešel poražen ve třech setech

Rekordy

Soutěž[10][37][38][36] tenista[10] rekord[10] rok[10]
Nejvíce titulů ve dvouhře
Mužská dvouhra USA Andre Agassi (USA)
Srbsko Novak Djoković (SRB)
6
 1990, 1995, 1996, 2001, 2002, 2003
2007, 2011, 2012, 2014, 2015, 2016
Ženská dvouhra USA Serena Williamsová (USA)
8
 2002, 2003, 2004, 2007, 2008, 2013,
2014, 2015
Nejvíce titulů v řadě
Mužská dvouhra USA Andre Agassi (USA)
Srbsko Novak Djoković (SRB)
3
 2001, 2002, 2003
2014, 2015, 2016
Ženská dvouhra Německo Steffi Grafová (GER)
USA Serena Williamsová (USA)
3
 1994, 1995, 1996
2002, 2003, 2004 a 2013, 2014, 2015
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě
Mužská dvouhra USA Andre Agassi (USA)
20
 2001, 2002, 2003, 2004
Ženská dvouhra Německo Steffi Grafová (GER)
USA Venus Williamsová (USA)
22
 1994, 1995, 1996, 1999
1998, 1999, 2001, 2002
Nejvícekrát nasazení jako č. 1
Mužská dvouhra Švýcarsko Roger Federer (SUI)
7
 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2018
Ženská dvouhra USA Serena Williamsová (USA)
7
 2003, 2004, 2009, 2013, 2014, 2015, 2016
Nenasazení finalisté
Mužská dvouhra Francie Sébastien Grosjean (FRA)
USA David Wheaton (USA)
USA Tim Mayotte (USA) (vítěz)
USA Scott Davis (USA)
–
 1999
1991
1985
1985
Ženská dvouhra Belgie Kim Clijstersová (BEL) (vítězka)
Japonsko Naomi Ósakaová (JPN)
USA Danielle Collinsová (USA) (vítězka)
–
 2005
2022
2024
Nejmladší vítězové
Mužská dvouhra Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 18 let a 332 dní 2022
Ženská dvouhra Jugoslávie Monika Selešová (YUG) 16 let a 113 dní 1990
Nejstarší vítězové
Mužská dvouhra Švýcarsko Roger Federer (SUI) 37 let a 234 dní 2019
Ženská dvouhra USA Serena Williamsová (USA) 33 let a 190 dní 2015
Nejvíce účastí ve finále
Mužská dvouhra USA Andre Agassi (USA)
8
 1990, 1994, 1995, 1996,
1998, 2001, 2002, 2003
Ženská dvouhra USA Serena Williamsová (USA)
10
 1999, 2002, 2003, 2004, 2007,
2008, 2009, 2013, 2014, 2015
Nejníže postavení vítězové
Mužská dvouhra USA Tim Mayotte (USA)
45. ATP
 1985
Ženská dvouhra USA Danielle Collinsová (USA)
53. WTA
 2024
Nejmladší startující
Mužská dvouhra USA Darwin Blanch (USA) 16 let a 174 dní 2024
Nejméně ztracených gamů za titulem
Ženská dvouhra Německo Steffi Grafová (GER)
Švýcarsko Martina Hingisová (SUI)
21
 1987
2000
Nejvíce odehraných zápasů
Ženská dvouhra USA Serena Williamsová (USA)
USA Venus Williamsová (USA)
85
 1998–2019
1997–2024 (22 rekordních účastí)
Nejvíce párových titulů ve čtyřhře
Mužská čtyřhra USA Bryan (USA) / USA Bryan (USA)
6
 2007, 2008, 2014, 2015, 2018, 2019
Ženská čtyřhra Česko Novotná (CZE) / Česko Suková (CZE)
Česko Novotná (CZE) / Španělsko Sánchezová (ESP)
Česko Novotná (CZE) / Švýcarsko Hingisová (SUI)
USA Raymondová (USA) / Austrálie Stosurová (AUS)
2
 1989, 1990
1995, 1996
1998, 1999
2006, 2007
Nejvíce individuálních titulů ve čtyřhře
Mužská čtyřhra USA Bob Bryan (USA)
USA Mike Bryan (USA)
6
 2007, 2008, 2014, 2015, 2018, 2019
2007, 2008, 2014, 2015, 2018, 2019
Ženská čtyřhra Česko Jana Novotná (CZE)
7
 1989, 1990, 1993, 1995, 1996, 1998, 1999

Vítězové Sunshine double

Belgičanka Kim Clijstersová se v roce 2005 stala první nenasazenou vítězkou Miami Masters a po Steffi Grafové druhou šampionkou „sunshine double“
Vítězové Sunshine double (slunečního doublu)
Indian Wells Masters a Miami Masters v jedné sezóně[8]
Poř. tenista počet rok
1. USA Jim Courier (USA) 1 1991
2. USA Michael Chang (USA) 1 1992
3. USA Pete Sampras (USA) 1 1994
4. Německo Steffi Grafová (GER) 2 1994, 1996
5. Chile Marcelo Ríos (CHI) 1 1998
6. USA Andre Agassi (USA) 1 2001
7. Švýcarsko Roger Federer (SUI) 3 2005, 2006, 2017
8. Belgie Kim Clijstersová (BEL) 1 2005
9. Srbsko Novak Djoković (SRB) 4 2011, 2014, 2015, 2016
10. Bělorusko Viktoria Azarenková (BLR) 1 2016
11. Polsko Iga Świąteková (POL) 1 2022
Vítězné páry Sunshine double v ženské čtyřhře[39]
Poř. pár počet rok
1. Československo Helena Suková (TCH)
Československo Jana Novotná (TCH)		 1 1990
2. USA Lisa Raymondová (USA)
Austrálie Rennae Stubbsová (AUS)		 1 2002
3. USA Lisa Raymondová (USA)
Austrálie Samantha Stosurová (AUS)		 2 2006, 2007
4. Belgie Aryna Sabalenková (BEL)
Bělorusko Elise Mertensová (BLR)		 1 2019
Další individuální vítězky v ženské čtyřhře[40]
Poř. deblistka počet rok
Bělorusko Nataša Zverevová (BLR) 1 1997
Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 1 1999
USA Bethanie Matteková-Sandsová (USA) 1 2016

Návštěvnost

Centrální dvorec v Crandon Parku, dějišti v letech 1987–2018
Rok[10] návštěvnost[10] rok návštěvnost rok návštěvnost rok návštěvnost
1985 125 817 1997 228 321 2009 293 228 2021 covidová omezení
1986 193 045 1998 255 272 2010 312 386 2022 385 314
1987 194 675 1999 259 946 2011 316 267 2023 386 000
1988 213 171 2000 259 830 2012 326 131 2024 395 683
1989 226 653 2001 270 143 2013 307 809
1990 180 543 2002 265 407 2014 306 866
1991 194 730 2003 248 126 2015 308 486
1992 204 643 2004 254 022 2016 300 952
1993 167 162 2005 263 118 2017 304 643
1994 214 025 2006 272 033 2018 303 339
1995 215 912 2007 288 025 2019 388 374
1996 234 755 2008 297 011 2020 nehráno
Panoráma centrálního dvorce areálu Tenisového centra v Crandon Parku pro 13 800  diváků. Do rekonstrukce v roce 2006, kdy sedadla získala opěradla, činila kapacita 14 tisíc návštěvníků.
Panoráma centrálního dvorce areálu Tenisového centra v Crandon Parku pro 13 800  diváků. Do rekonstrukce v roce 2006, kdy sedadla získala opěradla, činila kapacita 14 tisíc návštěvníků.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Goodbye, Crandon Park. Hello, Hard Rock. [online]. ROSSETTI, 2018-03-19 [cit. 2018-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-30. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g Associated Press. Buchholz out as Key Biscayne chairman. ESPN [online]. KEY BISCAYNE, Fla.: 2010-03-22 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Tournament History [online]. Miami Open [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-23. (anglicky) 
  4. ↑ RUSEDSKI, Greg. Miami courts too slow [online]. [cit. 2018-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-05. 
  5. ↑ NEMEROFF, Nick. On Purple Clay: Miami and the Homogenization of Tennis [online]. The MH Magazine Theme. Dostupné online. 
  6. ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2022-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky) 
  7. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Mužský tenisový okruh slibuje rekordní nárůst odměn, projeví se zejména na challengerech. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-17 [cit. 2022-12-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Neelabhra Roy. 10 tennis players who have completed the Sunshine Double [online]. Sports Keeda, 2017-03-28 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Richard Biebrich. A Winter Wimbledon. Miami New Times [online]. 2010-03-11 [cit. 2018-0-]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l Records & Stats [online]. Miami Open [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-03. (anglicky) 
  11. ↑ Sony Ericsson Open [online]. Prolebrity [cit. 2011-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-03-2014. 
  12. ↑ Viktor Kiššimon. Mal ma rád. Raz mi požičal aj tenisky na trávu, spomína Mečíř na Lendla. Pravda [online]. 2010-03-08 [cit. 2018-0-]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ ROBIN FINN. TENNIS; Who's That In Agassi's Hip Pocket? It's Becker. The New York Times [online]. 1994-03-15 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Associated Press. It’s Finally Official: Hingis Youngest To Be No. 1 Lopsided Win Over Seles In Lipton Final Solidifies 16-Year-Old’s Status As Top Women’s Tennis Player. www.spokesman.com [online]. 1997-04-01 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ TENNIS; Muster Injured in Accident Shortly After Gaining Final. The New York Times [online]. 1989-04-01 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Associated Press. Thomas Muster to retire a second time. ESPN [online]. 2011-09-21 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ WTA Tour Match Notes Lipton Championships at Key Biscayne, Florida March 28th, 1998 [online]. groups.google.com, 1998-03-28 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Así fue cómo Marcelo Ríos alcanzó el número 1 del mundo. T13 [online]. 2015-03-30 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  19. ↑ John Roberts. Tennis: Williams collision on cards. The Independent [online]. Key Biscayne, Florida: 1999-03-26 [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Aaron Kumar. Federer Battles Back To Beat Nadal and Win In Miami 2005. Beacher Report [online]. 2010-02-09 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b Tim Newcomb. The history of tennis umpiring: How Hawk-Eye changed the game [online]. Sports Illustrated, 2015-11-11 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič v Miami získal rekordní 28. titul z turnajů Masters [online]. Tenisportal.cz, 2016-03-03 [cit. 2016-04-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ Josh Meiseles. Swiss captures 26th ATP World Tour Masters 1000 crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-04-02 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Federer válí dál. Nadala porazil i v Miami a slaví už třetí velký triumf v sezoně! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-02 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. 
  25. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaová porazila i Wozniackou a v Miami slaví svůj nejcennější titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-01 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online. 
  26. ↑ ESPN News Services, Associated Press. Former player James Blake hired as Miami Open tournament director [online]. Miami: ESPN, 2018-01-11 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Isner v Miami zdolal Zvereva a jako nejstarší získal první titul z turnaje Masters 1000 [online]. TenisPortal.cz, 2018-04-01 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  28. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Miami dobyla opět Bartyová. Na úvod čelila mečbolu, ve finále jí Andreescuová vzdala. TenisPortal.cz [online]. 2021-04-03 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ Pole Position: Hubert Hurkacz Claims First Masters 1000 Title In Miami [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-04 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Carlos Alcaraz Wins First ATP Masters 1000 Title In Miami. ATP Tour [online]. 2022-04-03 [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Swiatek bests Osaka, completes Sunshine Double with Miami title. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-02 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ WTA World No.1 Ashleigh Barty announces retirement from professional tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-23 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Osaka fires 18 aces, overcomes Bencic to reach first Miami Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-31 [cit. 2022-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-01. (anglicky) 
  34. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová jako druhá nejstarší ovládla Miami! Turnaj WTA 1000 vyhrála po pěti letech. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. 
  35. ↑ Collins takes down Rybakina in Miami to win first WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ a b MATCH NOTES – DAY 12 – SATURDAY, MARCH 30, 2024 [PDF]. Women's Tennis Association, 2024-03-30 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ MIAMI OPEN PRESENTED BY ITAU - ATP MEDIA NOTES | PREVIEW & DAY 1 – WEDNESDAY 20 MARCH 2024 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-03-20 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ PREVIEW NOTES | MIAMI OPEN PRESENTED BY ITAÚ [PDF]. WTA Tour, Inc. Dostupné online. (anglicky)  [cit. 2024-03-31]
  39. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sunshine Double pro Mertensovou a Sabalenkovou. Po Indian Wells ovládly i Miami [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-01 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ Walking on Sunshine: Doubles 'Double' winners in Indian Wells & Miami [online]. WTA Tennis, 2020-04-02 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Předchůdce Miami Masters Nástupce

žádný
San Diego 		WTA – turnaj roku kategorií Tier I a II
1995
2004
Indian Wells
Moskva

Indianapolis 		ATP – turnaj roku Championship Series a Masters Series
1998–2000
žádný

Monte-Carlo
Monte-Carlo 		ATP – turnaj roku Masters Series
2002–2006
2008
Monte-Carlo
Šanghaj
ATP Tour Masters 1000‎
Kalendář 2023

Indian Wells • Miami • Monte-Carlo • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Šanghaj • Paříž

Seznam vítězů turnajů Masters
WTA 1000
Kalendář 2024

Dauhá • Dubaj • Indian Wells • Miami • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Peking • Wu-chan

Vyřazené

Guadalajara (2022–2023)

Seznam vítězek
2021 • 2022 • 2023 • 2024
Předcházející kategorie: Premier 5 a Mandatory
WTA Premier (2009–2020)
Premier Mandatory

Indian Wells (2009–2020) • Miami (2009–2020) • Madrid (2009–2020) • Peking (2009–2020)

Premier 5

Dauhá (2012–2014, 2016, 2018, 2020) • Dubaj (2009–2011, 2015, 2017, 2019) • Řím (2009–2020) • Toronto / Montréal (2009–2020) • Cincinnati (2009–2020) • Tokio (2009–2013) • Wu-chan (2014–2020)

Premier 700

Brisbane (2012–2020) • Sydney (2009–2019) • Adelaide (2020) • Paříž (2009–2014) • Antverpy (2015) • Petrohrad (2016–2020) • Dauhá (2011, 2015, 2017, 2019) • Dubaj (2012–2014, 2016, 2018, 2020) • Charleston (2009–2020) • Stuttgart (2009–2020) • Varšava (2009–2010) • Brusel (2011–2013) • Birmingham (2014–2019) • Berlín (2020) • Eastbourne (2009–2020) • San José / Stanford (2009–2020) • Los Angeles (2009) • San Diego / Carlsbad (2010–2013) • New Haven (2009–2018) • Čeng-čou (2019–2020) • Tokio (2014–2020) • Moskva (2009–2020) • Ostrava (2020)

Seznam vítězek
Navazující kategorie: WTA 500 a WTA 1000
Kembali kehalaman sebelumnya