Milíř je už od starověku používané zařízení pro výrobu dřevěného uhlí. Zajišťuje pomalé hoření za minimálního přístupu vzduchu, ale při relativně vysoké teplotě, přičemž uvnitř milíře dochází ke karbonizacidřeva.
Princip a technologie
Navršené dřevo před zakrytím hlínou (kolem r. 1890)
Milíř je velkou hranicí dřeva, která je zvenku utěsněna hlínou. V hliněném obalu je na počátku několik otvorů, aby do milíře mohl vnikat vzduch při jeho rozhořívání. Poté jsou otvory utěsněny a přísun vzduchu je regulován na velmi nízké úrovni. Milíř poté několik desítek hodin doutná za minimálního přístupu vzduchu a uvnitř probíhá za vysoké teploty karbonizace dřeva. Pak se nechá milíř vychladnout a po jeho zbourání se může vzniklé uhlí vyjmout. Ze 100 kg dřeva se získá přibližně 20 kg dřevěného uhlí.
V Evropě se používaly dva základní druhy milířů
Ležatý milíř – V Česku se prakticky nepoužíval. Jsou v něm dřevěné klády, dlouhé 3–6 m, naskládány horizontálně na podvalech do celkové výšky asi 2m. Milíř má šířku danou délkou klád a je dlouhý 10–20 m. Celkový obsah milíře se pohybuje mezi 50-500 plnometrů dřeva. Byl používán především v severní Evropě, hodí se pro zpracování měkkého dřeva.
Stojatý milíř – Uprostřed je postavena silná tyč nebo svazek tyčí ("král"), výšky cca 3 m. Kolem je postavena podlaha o průměru několika metrů. Těsně kolem krále je navršeno klestí a jiný snadno hořlavý materiál. Pak následují vrstvy silných, na výšku postavených kusů dřeva, opřené o krále a pak o sebe. Tak vznikne plochá hromada. Ta je zakryta vrstvou chvojí, na které pak spočívá nejsvrchnější vrstva vlhké těsnicí směsi hlíny, popela a mouru.
Milíř v současnosti
Dnes se milíře pro výrobu dřevěného uhlí používají jen zřídka v některých chudších zemích. Většinou byly nahrazeny ocelovými karbonizátory, které mají vyšší účinnost (ze stejného množství dřeva se získá více uhlí) i kratší dobu výrobního cyklu. Navíc bylo v průmyslu od 18. století dřevěné uhlí postupně nahrazeno uhlím kamenným a tím poklesla po dřevěném uhlí poptávka.
V 50. letech 20. století se pro jaderný reaktor v české literatuře používal termín jaderný milíř, patrně podle německého Atommeiler.
V letní sezóně je možno zhlédnout milíře ve skanzenu výroby dřevěného uhlí u obce Lhota na Kladensku. Následující fotogalerie dokumentuje stavbu a pálení milíře v beskydské obci Košařiska - Milíř.
Základ milíře
Další dřevěné patro
Zakrytí milíře hlínou
Hoří
Literatura
Jan Evangelista Chadt: Uhlířství, nákladem vlastním, Písek 1913
Helena Bauerová: Milíř dnes umí postavit málokdo, Týdeník Domažlicko 26/2009, str. 3
