Milan Havlín

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Milan Havlín, rodným jménem Bohumil Havlín (2. června 1928 – 12. května 2007 Québec, Kanada) byl kanadský zahradní architekt českého původu. Byl politickým vězněm komunistické diktatury v Československu. Své zážitky zpracoval ve dvou knihách. Od roku 1968 žil v  emigraci v Kanadě. Zemřel roku 2007.

Milan Havlín se narodil roku 1928. Za druhé světové války se vyučil zahradníkem a dále studoval Vyšší ovocnickovinařskou a zahradnickou školu v Lednici na Moravě.^[1] Po únoru 1948 se spolu s kamarády zapojil do protikomunistického odboje na Vysočině. Členkou této skupiny byla i jeho budoucí žena. V článku Luďka Navary uvádí, že jeho skupina převedla přes hranice 35–40 lidí.^[1] Dále skupina provedla šest ozbrojených přepadení, během kterých získala zbraně, stranické legitimace, písemnosti, dokumenty, hodinky, oděvy, láhve s likéry a peníze v hotovosti.^[zdroj?]

Skupina byla, jako mnohé další, díky zradě odhalena a její členové byli odsouzeni. Milan Havlín k trestu smrti. Havlín strávil ve vězení 14 let a tři měsíce. Vězněn byl v lágru Bytíz na Příbramsku. Jeho žena byla vězněna dvanáct let.^[zdroj?] Milan Havlín je uveden v evidenčních záznamech Ministerstva vnitra v kategoriích Tajný spolupracovník a Agent (krycí jméno Jirka).^[2] Svazek Milana Havlína ovšem byl skartován.^[3] Sám Havlín dle Luďka Navary uvedl, že má svědomí čisté.^[3]

Po srpnu 1968 Havlín s rodinou emigrovali přes Rakousko do Kanady. Milan Havlín vystudoval zahradní architekturu na Université de Montréal. Pracoval na kontraktech pro města, provincii a veřejné instituce. Zastupoval rovněž město Montréal a jeho botanickou zahradu na světových výstavách.^[4] Byl profesorem krajinářské architektury na Institute of Agricultural Technology of St. Hyacinthe.^[5] Je po něm pojmenována Cena Milana Havlína^[6] (Prix Milan Havlin / Milan Havlin Prize), udělovaná Québeckou asociací zahradních architektů.^[7] Za svou práci sám dostal několik cen (Nurseryman Association, Les Floralies Internationales de Paris et de Montréal, Prix Fréderich Todd).^[zdroj?]

V bytízském lágru začal, jako deník, psát svou autobiografii ve dvou částech, jejíž chronologicky druhá část vyšla v Kanadě, pod pseudonymem Petr Roman, a po listopadu 1989 i v Česku, kdy se dočkala vydání i část první.

V roce 2001 se Milan Havlín stal předsedou Asociace Hostýn (A. H.). Jeho působení v této funkci bylo kontroverzní, způsobilo rozkol v místní české komunitě a skončilo jeho vyloučením z Asociace Hostýn.^[zdroj?] Milan Havlin a Regina Beranek byli obviněni z toho, že si za práci na dětském táboře v roce 2002 vyplatili bez vědomí výboru Asociace Hostýn částku 800 $ a 2 800 $. Soud rozhodl, že obžalovaní musí tyto peníze vrátit a dále uhradit poplatek ve výši 165 $.^[8]

• „Když se Česko a Kanada utkají v hokeji, tak v každém případě vyhrajeme.“
  („Quand la Tchéquie et le Canada jouent l'un contre l'autre au hockey, nous sommes gagnants dans tous les cas.“)^[9]

• odborné publikace (ukázka v češtině: Principy čínských zahrad, Dům a zahrada, 10/98)

• Milan B. Havlín: Cesty do exilu (Atelier IM, 2006)
• Petr Roman (pseudonym Milana Havlína): Vlečen pod šibenici (Veritas 1989, Atelier IM, 1996 a 2000)

• Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci: Neviditelné oběti komunismu – Osudy našich krajanů v zemi javorového listu (PDF), Studentský historický projekt.
• NAVARA, Luděk. Část devátá – Odsouzen k smrti. Nový domov. October 2007, roč. 5, čís. 17, s. 10–11. Dostupné online.