Most Josefa Straky

Most Josefa Straky
Pohled na most z mělnického hradu (2020)
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko Česko
Kraj	Středočeský
Okres	Mělník
Město	Mělník
Číslo mostu	Mělník-2
Komunikace	Evropská dálková trasa E10, Via Czechia - Stezka středozemím (pěší), Labská cyklotrasa a Vltavská cyklistická cesta
Doprava	místní komunikace
Řeka	Labe
Správce	Město Mělník
Začátek výstavby	1937
Otevřen	1938
Souřadnice	50°21′6,41″ s. š., 14°28′6,4″ v. d.
Parametry
Typ	silniční ocelový trámový most
Materiál	ocel
Délka	251,4[pozn. 1] m
Šířka	10 m
Výška	3 m
Volná výška	neomezená m
Nadmořská výška	165 m n. m.
Pilíře	3
Max. rozpětí	63 m
Zatížitelnost
• normální	13 t
• výhradní	27 t
• výjimečná	82[pozn. 2] t
Mapa
Další data
Kód památky	22923/2-3675 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Most Josefa Straky (dříve též Starý most) je silniční ocelový trámový most s mezilehlou mostovkou převádějící místní komunikaci přes Labe v Mělníce. Most se nachází jihozápadně od centra města a spojuje Mělník s Hořínem a Brozánkami. Most byl postaven v roce 1938 na místě staršího mostu z roku 1888 a jelikož jde o první celosvařovanou mostní konstrukci na českém území, je most chráněn jako nemovitá kulturní technická památka.^[1] Po otevření Nového mostu na silnici I/16 v roce 1993 dopravní význam starého mostu poklesl a slouží tak pouze lokální dopravě. Most nese jméno Josefa Straky, veslaře a olympionika původem z Mělníka.

Délka mostu činí 254 metrů, nejdelší pole má rozpětí 63 metrů.

V místě dnešního mostu existoval od středověku brod Rybáře, brod však byl v průběhu staletí nahrazen praktičtějším přívozem.^[2][3] Na sklonku 19. století bylo rozhodnuto o výstavbě mostu, který by tento přívoz nahradil, vypracování projektu mostu se zhostil ing. Josef Maýr.^[3] Stavba ocelového nýtovaného příhradového mostu byla zahájena 17. května 1887, během kopání základů se nalezla studna a v ní pozlacená monstrance z 15. století, která dnes tvoří součást sbírek městského muzea.^[3][4][5] Základní kámen mostu pak byl slavnostně posvěcen 31. července 1887.^[3][6] Most stál na pilířích obložených žulovými kvádry, dva z nich stály přímo v korytě řeky a byly chráněny ledolamy tvořenými jedlovými kmeny na kovové konstrukci.^[3] Most o celkové délce 255 m měl čtyři pole o rozpětích přesahujících 60 m, příhradovou konstrukci dodaly Českomoravské strojírny v Libni, součástí stavby byl i menší, dnes již neexistující, inundační most přes mlýnskou strouhu u Brozánek o jednom poli s rozpětím 47 m.^[3][4][5] Celá výstavba trvala rok a půl a vyžádala si cenu 365 675 zlatých, most pak byl slavnostně otevřen 25. listopadu 1888.^[3]

Za využití mostu se vybíralo mýtné, mýtnice byla zřízena na mělnickém břehu.^[3][7] Od výběru mýta byli osvobozeni četníci, vojáci, poštmistři a také školou povinné děti, ostatní pěší platili za přechod mostu 2 krejcary, za povoz se dle jeho velikosti vybíralo 8 či 16 krejcarů a za kus dobytka 8 krejcarů.^[3] Za první rok provozu mostu mýtné zaplatilo 278 tisíc osob, poplatek byl vybrán i za 34 tisíc povozů a 10,5 tisíce kusů dobytka, takové počty tehdy předčily očekávání.^[3] Most krátce po výstavbě přečkal povodeň v roce 1890.^[3] Mýtné pak v nějakém období vybíráno nebylo, bylo totiž znovu zavedeno v roce 1934 souvislosti s hospodářskou krizí.^[8] V  roce 1937 padlo za éry starosty Josefa Tykala rozhodnutí o výměně nosné konstrukce.^[3][9][10]

• 
  Přívoz Rybáře, 1888
• 
  Výstavba původního mostu, 1888
• 
  Starý most ze zámku, 1899
• 
  Starý most z hořínského předmostí
• 
  Mýtnice u mostu, 1899
• 
  Most v roce 1909
• 
  Detail nýtované konstrukce, 1925
• 
  Most Brozánky, 1927

Po padesáti letech od výstavby prvního mostu, od března do prosince 1938, tak došlo k výměně nosné konstrukce (místo příhradové konstrukce trámový most), přičemž byly zachovány původní kamenné pilíře.^{[3][11][4][6]} Tato nová nosná konstrukce, která slouží dodnes, byla první celosvařovanou mostní konstrukcí na českém území a zhotovila ji mostárna ČKD Slaný.^[1][4][12] V roce 1975 se v pilíři na hořínském břehu objevila trhlina, most musel být provizorně podepřen a původní kamenný pilíř byl nahrazen novým betonovým o totožném průřezu.^[4][13][6] Roku 1986 byla opravena mostovka nad každým druhým příčníkem plastbetonem.^[6] Když byl v roce 1993 otevřen sousední Nový most na hlavní silnici I/16, starý most pozbyl svého dopravního významu a od té doby převádí pouze místní komunikaci.^[4][14]

Most přečkal i nápor povodně v roce 2002 a jelikož Labe protékalo jen 10 cm pod spodním lícem, uvažovalo se i o odstřelení mostu.^[15] Na počátku 21. století také zmizely zbytky dožilých ledolamů, most byl obecně ve špatném stavu, ocelová konstrukce byla prorezlá, neboť do ní zatékalo.^[16] V nosné konstrukci také došlo k zahnízdění holubů a mocnost holubího trusu v některých místech dosahovala i desítek centimetrů.^[17][18] Po povodni ze začátku června 2013 byla 20. 6. 2013 provedena mostní prohlídka, která klasifikovala stav mostu v kategorii V – špatný.^[13]

Od 3. 11. 2012 nese most jméno mělnického veslaře a olympionika Josefa Straky (1904–1976), na mostě byla odhalena i jeho pamětní deska.^{[4][19][20][11][21][22][23]}

V letech 2014 a 2017–2018 prošla stavba významnými rekonstrukcemi. Během první došlo nejprve k opravě spodní stavby, sanaci obou krajních opěr, křídel a pilířů mostu, přespárování zdiva, aplikaci protikorozní ochrany doplňkových ocelových konstrukcí mostu (ložiska, zábradlí, schodiště a revizní lávky) a stavbě nových ledolamů.^[13][24][6] Během druhé rekonstrukce došlo k opravě korodované nosné konstrukce, aplikace protikorozní ochrany (PKO) a výměně mostovky.^{[6][25] [26][27]} Projektovou dokumentaci pro obě rekonstrukce vypracoval ing. Tomáš Míčka ze společnosti Pontex.^[13][6]

V roce 2014 oprava trvala od dubna do srpna, provedla ji společnost SaM Česká Lípa (Silnice a mosty Česká Lípa) a cena zakázky dosáhla podle smlouvy o dílo 8,9 milionu Kč, finální náklady se vyšplhaly na 9,7 milionu korun.^{[13][28][29][24]} Náklady byly částečně hrazeny z dotace ministerstva dopravy ve výši 5,8 milionu Kč na opravu povodňových škod po povodních z roku 2013.^[29][24] Technický dozor investora a koordinátora BOZP vykonávala společnost Garnets Consulting a.s.^[24]

Druhá, větší, rekonstrukce byla zahájena uzavřením mostu 12. 11. 2017, původně odhadovaná cena rekonstrukce 30 milionů Kč přesáhla nakonec 52 milionů korun, 50 milionu z toho bylo uhrazeno prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).^{[28][30][31][22]} Ačkoliv Ředitelství vodních cest (ŘVC) uvažovalo o zvýšení mostu kvůli podjezdné výšce umožňující plavbu i vyšším lodím, během této rekonstrukce k tomu nebylo přistoupeno.^[31] Dalších 700 000 Kč bylo investováno do instalace ochranných sítí proti hnízdění holubů ve spodní části nosné konstrukce.^[18][32] Během rekonstrukce v roce 2018 fungoval místo mostu pro pěší a cyklisty přívoz,^{[12][33][25][34]} za celou dobu provozu přepravil 52 000 lidí.^[17] Oproti předpokladu bylo na mostě nutné odstranit dodatečně přivařené ocelové desky ze 70. let 20. století a i proto se termín otevření mostu o několik týdnů posunul.^[18] Rekonstruovaný most byl slavnostně otevřen 16. 11. 2018 a počítá se, že rekonstrukcí byla životnost mostu prodloužena o dalších 50 let a po tuto dobu by se měl obejít bez zásadnějších zásahů.^{[5][18][22][17]}

Most se nachází jihozápadně od centra města, nedaleko po proudu od soutoku Vltavy, hořínského plavebního kanálu a Labe na labském říčním kilometru 836,65 km.^[1][6] Most spojuje město Mělník na pravém, východním břehu Labe s obcí Hořín na levém břehu. Nachází se v katastrálních územích Mělník a Hořín, navazující úsek na levém břehu prochází skrz Hořínský park.^[6] Po mostě byla původně vedena trasa silnice I/16.^[6]

Most má celkem čtyři pole.^[6] Prvky spodní stavby jsou označeny s vzrůstající kilometráží (od Hořína k Mělníku) – opěra OP1 se nachází na levém břehu řeky, pilíř P2 stojí taktéž ještě na břehu, pilíře P3 a P4 jsou umístěny v říčním korytě a opěra OP5 stojí na pravém, mělnickém, břehu.^[13] Jako pravá strana mostu je označována návodní strana, povodní strana se nachází v levé části mostu.^[13] Ve třetím mostním poli (mezi pilíři P3 a P4) je vyznačena plavební dráha o výšce 6 m.^[6][35][1] Most nese označení Mělník-2, v době, když přes něj ještě vedla hlavní silnice, měl označení 16-016.^[6][36]

Směrem na Brozánky na most Josefa Straky navazuje mostek.^[6]

Most Josefa Straky může být charakterizovaný jako trvalý, nepohyblivý, trámový ocelový most s mezilehlou mostovkou.^{[13][6][1][35]} Most je přímý, kolmý s niveletou klesající s proměnným sklonem k hořínské straně, opěra OP1 leží v nadmořské výšce 164,81 m n. m., opěra OP5 v 165,24 m n. m.^[6] Na mostě je neomezená volná výška.^[6] Celková délka mostu činí 254 m, délka nosné konstrukce je 251,4 m a délka přemostění (mezi líci opěr) činí 249,1 m.^[6][5] Mostu i nosná konstrukce jsou široké 10,3 m, z toho šířka vozovky mezi obrubami činí 5,5 m a oboustranné chodníky mají každý šířku 1,25 m.^[6] Most má konstrukční výšku 3 m, stavební výška se pohybuje v rozmezí 1,833–1,891 m, celková plocha nosné konstrukce činí 2514 m².^[6] Jednotlivá pole mají rozpětí 62,3 + 63 + 63 + 62,3 m.^[13][6] Stav mostu je klasifikován v kategorii II – Velmi dobrý stav.^[36]

Spojitá nosná konstrukce je tvořena svařovanými plnostěnnými parapetními nosníky z oceli třídy C52.^{[1][13][6][35]} S nosnou konstrukcí je spřažena betonová deska.^[6] Spodní stavba je tvořena původními masivními kamennými opěrami a pilíři z roku 1888.^{[1][13][6][11]} Jelikož jde o první celosvařovanou mostní konstrukci na českém území, je most chráněn jako nemovitá kulturní technická památka.^[1][13][6]

Most je ve správě města Mělník.^[13][6]

Přesný typ založení mostu není znám, předpokládá se ale plošné založení, případně je možná doplněné o dřevěný pilotový rošt.^[6] Geotechnické podmínky v místě mostu jsou odhadovány podle průzkumu v blízkých místech: na povrchu se nacházejí říční naplaveniny tvořené písčitou hlínou o mocnosti kolem 3 m, níže je položen písčitý štěrk s valouny, v hloubce 17 m se nacházejí slínovce.^[6]

Spodní stavba mostu je masivní, je tvořena opěrou a pilíři.

Dva pilíře oválného průřezu z žulových kvádrů se nacházejí v korytě řeky, částečně betonový pilíř stejného průřezu stojí na levém břehu.^[1][6]

Spodní stavbu doplňuje schodiště na předpolí mostu za opěrou OP1 na levé straně mostu.^[13][6]

Nosná konstrukce mostu je tvořena dvojicí hlavních plnostěnných parapetních ocelových nosníků.^[13][6][35] Tyto nosníky mají výšku 3000 mm, šířka jejich pásnic činí 523 mm, tloušťka pásnic je odstupňovaná v závislosti na statickém namáhání nosníků – uprostřed polí jsou 13 mm silné, maximální tloušťka činí 71 mm – nad podporami je tato tloušťka zvětšena ještě o 20 mm.^[6] Osová vzdálenost nosníků činí 7000 mm, oba jsou vyztuženy výztuhami z plechu P6 (tloušťky 6 mm).^[6] Po každých 4,5 m jsou ve spodní části propojeny kolmými příčníky o výšce 1095 mm, které se skládají z dvou rozříznutých polovin nosníku I 38d, ke kterým je uprostřed přivařen plech tloušťky 12 mm.^[6] Během rekonstrukce byly vyříznuty korodované spodní části příčníku v délce maximálně 2,5 m pod vnitřního líce hlavních nosníků, tyto části byly nahrazeny polovinami profilu IPN 380 a plechy z oceli třídy S355 J2G3, který se tvarově nejvíce podobal původnímu I 38d.^[6] Na příčnících spočívají podélníky o průřezu IPN 340 s trojúhelníkovými výztuhami – během rekonstrukce došlo k náhradě korodovaných částí prvky a plechy z oceli třídy S235 J2G3.^[6] Na podélníky byla při rekonstrukci v roce 2017 navařena přerušovanými koutovými svary perforovaná spřahovací lišta tloušťky 12 mm. V liště se nacházejí každých 160 mm otvory o průměru 60 mm, které umožňují protažení betonářské výztuže skrz otvory. Výška lišty nad prostředním podélníkem je 130 mm, nad krajními podélníky má 100 mm.^[6] Nosná konstrukce je s příčníky propojena lichoběžníkovými výztuhami.

Původní prvky celosvařovaná konstrukce jsou zhotoveny z oceli vyšší pevnosti třídy C52 (ta má minimální mez kluzu f_y = 360 MPa, minimální mez pevnosti f_u = 520 MPa a dovolené namáhání prvků na tah, tlak a ohyb je rovno 195 MPa).^[6] Během rekonstrukce došlo k lokálním výměnám a opravám hlavních nosníků, příčníků, podélníků i jejich výztuh, na výměnu byla použita převážně ocel třídy S355 J2G3.^[6]

Na ocelové části konstrukce je aplikován protikorozní nátěr šedé barvy, který je tvořen epoxidovým ochranný povlakem s obsahem zinku 80 % a tloušťce 80–140 μm.^[6]

Mostovku tvoří železobetonová spřažená deska o tloušťce 200 mm a šířce 6 m z betonu třídy C30/37 XF2, u něhož bylo považováno omezení smrštění. Je vyztužena betonářskou výztuží třídy B 500B, nad podélníky jsou v desce zřízeny nálitky o maximální tloušťce 265 mm. Betonová deska má střechovitý sklon 2,5 % a v místě odrazných proužků je zřízen protisklon 4 %.^[6] Na desku mostovky jsou nabetonovány svislé odrazné proužky o šířce 235 mm, šířka mezi odraznými proužky činí 5,53 m.^[6] Betonáž byla provedena šachovnicovitě úsecích délky 9 m (objem betonáže činil 348 m³); nad pilíři v mostovce byly zřízeny vrubové klouby (ty se betonovaly nakonec).^[6] Beton byla na stavbu dopravován po vodě, betonáž byla provedena pomocí čerpadel.^[6] V místech pracovních a smršťovacích spár byla betonářská výztuž ošetřena protikorozní ochranou – epoxidovou maltou tloušťky 80 μm v délce 100 mm na každou stranu od spáry.^[6] Krycí vrstva mostovky má tloušťky c_nom = 55 mm, c_min = 45 mm.^[6]

Železobetonové desky chodníků mají na každé straně šířku 1505 mm a tloušťku 110 mm s jednostranným sklonem 2,5 %, podél parapetního nosníku je spád navýšen na 5 %, aby umožnil odtok srážkové vody od ocelové konstrukce.^[6] Desky jsou zhotoveny z betonu třídy C 30/37 XF4 (objem betonáže 87 m³), jedná se o vláknobeton s přidanými polypropylenovými (PP) vlákny.^[6] V chodnících je uložena jedna vrstva betonářské výztuže uprostřed tloušťky, krycí vrstva desky chodníku má tloušťky c_nom = 45 mm, c_min = 35 mm.^[6] Ze vzhledových důvodů byl do desek proveden vsyp křemičitého písku, který překryl přímo pojížděnou izolaci tloušťky 5 mm.^[6]

Celá nosná konstrukce má hmotnost 128 tun.^[5]

Mostní ložiska jsou ocelová, na všech opěrách a pilířích se nachází vždy dvojice ložisek – pod každým z hlavních nosníků jedno.^[13][6] Na opěrách OP1 a OP5 a na pilířích P2 a P4 se jedná o ložiska posuvná, na pilíři P3 se nachází dvojice pevných ložisek.^[13][6]

Původní kobercové mostní závěry byly vyměněny za lamelové umožňující dilataci ±100 mm, na chodnících jsou dilatační spáry překryty ochrannými plechy s protikorozní ochranou.^[6]

Původní živičná vozovka o tloušťce 140 mm a železobetonová deska 150–170 mm silná byly při rekonstrukci nahrazeny za zmíněnou spřaženou desku a vozovku z asfaltového betonu ACO 11+ tloušťky 45 mm na mastixovém asfaltu MA 11 o tloušťce 40 mm.^[6]

Vozovka na předmostí má složení SMA 11+, ACL 16+ a ACP 16+ – mezi nimi je aplikován spojovací a infiltrační postřik. Délka úpravy činí před opěrou OP1 8 m a před OP5 4 m.^[6]

Mostní příslušenství tvoří:

• Ocelové zábradlí^[1]
• Osvětlení – vystřídaná soustava světelných míst; trubkové stožáry KL5 – přivařeny na ocelovou nosnou konstrukci; napájecí kabel CYKY 4×10 mm² (na horní pásnici + kryt); napájení od OP5, tam se nachází i svorkovnice; kabely pro každou stranu vedou odděleně až do rozvodné skříně umístěné v křižovatce ulic K Mostu a Plavební
• Odvodnění
• Pamětní deska Josefa Straky na levém zábradlí na předmostí u opěry OP5.

Na spodním líci nosné konstrukce jsou instalovány ochranné sítě zamezující hnízdění holuba domácího v členitém prostoru mezi příčníky, podélníky a ztužidly.^[18][32]

Původní profily ledolamů průřezu U 240 byly zkorodované – během rekonstrukce došlo k jejich odstranění a vyčištění prostoru.^[13] Bylo též provedeno vyspravení původní klínované dlažby, položení středně těžkého kamenného záhozu a uložení ochranných břeven na kamennou rovnaninu.^[13] Nově jsou ledolamy tvořeny zaberaněnými profily průřezu HEB 240 z oceli třídy S355 s barevným nátěrem.^[13] Na ocelové profily jsou připevněny dřevěné prvky z dřeva zbaveného kůry jakosti SI.^[13] Nové ledolamy tvarově odpovídají původním nedochovaným.^[13]

Most je vybaven podvěšenými pojízdnými servisními a revizními lávkami.^[13][6] V každém mostním poli se nachází jedna taková lávka, u které je umožněn pojezd po madlech zábradlí, díky kterému se dá vykonat revize spodní části nosné konstrukce mostu, případně provést její dílčí opravy a údržbu.^[13][6]

Během rekonstrukce mostu v roce 2014 byly odstraněny hnijící dřevěné podlážky, došlo k odstranění protikorozní ochrany (PKO), výměně spojovacího materiálu – nový materiál je žárově zinkovaný z třídy 6.8. Dále byla provedena výměna korodovaných prvků, obnova svarových spojů, aplikace PKO a promazání pohyblivých prvků.^[13] Nové dřevěné podlážky jsou zhotoveny z dřevěných prken třídy C24. Celková šířka podlážek činí 775 mm, tvoří ji svrchní prkna tloušťky 20 mm a šířky 125 mm, která jsou přitlučena na příčná prkna stejné tloušťky a šířky 80 mm. Mezi všemi prkny je mezera 5–10 mm, prkna jsou chemicky ošetřena dlouhodobým máčením.^[13]

Na mostě se nachází cizí zařízení:^[6]

• sloupy veřejného osvětlení (na horním líci parapetních nosníků), přívod elektrické energie k nim je řešen upevněním k horním pásnicím parapetních nosníků, vede od OP5
• VTL plynovod (RWE) na krakorcích na vnější straně levého nosníku (mezi P2 a OP5)
• vedení metalické sítě CETIN (OP1–OP5) – kotveno k spodnímu líci pravého chodníku
• varovný systém VI~SO
• plavební znaky, přívod elektrické energie od OP5
• pamětní desky s maximálními průtoky povodní

K hornímu líci pilířů P3 a P4 na obou stranách mostu jsou připevněny radarové odražeče pro říční plavbu, skládají se z 11,8 m dlouhých tyčí zakončených tvarovanými plechy.^[13] Na pilíři P4 je umístěna vodočetná lať, druhá se nachází na levém křídle opěry OP5, tam je též umístěn radarová limnigrafická stanice ČHMÚ.^[13][6]

Po rekonstrukci byla stanovena zatížitelnost mostu podle ČSN 73 6222 následovně: zatížitelnost normální je 13 t, výhradní 27 t, výjimečná 82 t, nicméně se nedoporučuje most využívat pro přepravu nadměrných nákladů.^[6]

Podoba původního příhradového mostu je zachycena ve filmu Pozdní láska (1935).^[37]

• JOSEF, Dušan. Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 471 s. ISBN 80-85983-74-5. S. 212. 
• PURŠ, František. Historie města: z historie mělnických mostů. Mělnická radnice. Město Mělník, 2018-10-01, roč. 14, čís. 10, s. 7–8. Registrace MK ČR E 10706. 
• LHOTSKÝ, J. Most v Mělníku nese Strakovo jméno. Mělnicko. 2012, roč. 2012, čís. 44, s. 1. ISSN 1213-2845. 

• Seznam kulturních památek v Mělníku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu most Josefa Straky na Wikimedia Commons
• Tento objekt je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 22923/2-3675 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
• Encyklopedie mostů: Mělník (Mělník) – silniční most Archivováno 17. 3. 2021 na Wayback Machine.
• Historické pohledy s mostem z roku 1888 Archivováno 4. 3. 2021 na Wayback Machine.