Nezabylice jsou obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Stojí v Mostecké pánvi v nadmořské výšce 270 metrů, šest kilometrů jihovýchodně od Chomutova. Žije v nich 279[1] obyvatel. Okolní krajina byla osídlena již v pravěku, ale samotná vesnice je známá až ze druhé poloviny čtrnáctého století. Zpočátku bývala samostatným panstvím, ale později patřila k chomutovskému nebo červenohrádeckému panství. Její obyvatelé se živili především zemědělstvím a zemědělský charakter okolní krajiny stále přetrvává.
Název
Název obce je odvozen z osobního jména Nezabyl ve významu ves lidí Nezabylových – Nezabyliců. V historických pramenech se uvádí ve tvarech: in Nezabilicz (1378) in villa Nezabyliczich (1383), w Nezabizliczich (1431), in Nezabyliczich (1445), Nezabylicze (1542), Nezabiehlicze (1574), Nezabiehlicze (1606), Neosablitz (1787), Neosablitz a Nezabiehlitz (1846).[4]
Historie
Pravěk
V roce 2010 bylo jihovýchodně od Hořeneckého lesíku[5] objeveno germánské pohřebiště z doby římské. Archeologický výzkum neinvazivními metodami zde na ploše 3,1 hektarů odhalil desítky až stovky objektů, které mohly být žárovými hroby. Později bylo prozkoumáno 75 objektů, z nichž bylo padesát hrobů ze starší doby římské (1.–2. století). Bylo z nich vyzvednuto velké množství bronzových a železných předmětů poškozených žárem (stočené meče, puklice a držadla štítů, spony aj.). Za výjimečný nález je považován nález jednoho kostrového hrobu ze stejné doby s velmi kvalitní pohřební výbavou importovanou z římské říše.[6]
Přítomnost lidí ve starších obdobích dokládají nálezy dvou kostrových hrobů. Jedním z nich je dětský pohřeb uložený v kamenné skříňce datovaný do období středodunajské mohylové kultury. Druhý hrob spadá do okruhu kultury se šňůrovou keramikou. Tvořila jej dřevěná podpůrná konstrukce se stěnami z nasucho kladených kamenů a zakrytá dřevěným krytem opatřeným pláštěm z valounů, který se časem zřítil a způsobil silné poškození kostry. Na základě analogií lze předpokládat, že nad hrobem bývala mohyla o průměru přibližně patnáct až dvacet metrů.[5]
Středověk a novověk
První písemná zmínka o Nezabylicích pochází z roku 1378.[4] V té době stálo ve vesnici několik usedlostí a snad i tvrz. Vesnice nebo její část tehdy patřila pánům ze Šumburku a žili v ní jejich manové.[7] K nejstarším známým držitelům jednotlivých dílů patřili v osmdesátých letech čtrnáctého století Odolen, Přibík, Štěpán a Zvěst Mlynec. Roku 1455 vesnici koupil Jiřík z Mašťova, po kterém se zde vystřídalo několik majitelů, mezi které patřili Jan Jiskra z Plotiště a jeho syn,[8] až ji roku 1540 koupili Boryňové ze Lhoty a po roce 1572 Ferdinand z Renšperka.[7]
Roku 1578 vesnici koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a připojil ji k chomutovskému panství. Za jeho vlády se na panství rozšířilo protestantství. Když zemřel, rozdělili si jeho synové majetek a Chomutov s Nezabylicemi připadl Bohuslavu Jáchymovi z Lobkovic, který ho po smrti manželky vyměnil roku 1588 se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic.[7] Ten na Chomutovsku zahájil proces rekatolizace. V roce 1594 byl obviněn z velezrady, a majetek mu byl zabaven. Rozsáhlé panství bylo pro snazší prodej královskou komorou rozděleno na tři části. Nezabylice byly připojeny k červenohrádeckému panství, které v roce 1605 koupil Adam Hrzán z Harasova († 1619). Kupní smlouva v Nezabylicích uvádí dvanáct poddaných a cenu 12 575 kop a 50 grošů.[9]
Zdejší tvrz je poprvé zmiňována roku 1574, ale jiné prameny uvádějí až rok 1622. Opuštěna byla asi během třicetileté války a její zbytky se zachovaly ve zdech bývalého hospodářského dvora.[7]
V průběhu třicetileté války vesnice značně utrpěla a ještě v období 1650–1655 byly některé statky popisovány jako pusté. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili čtyři sedláci, sedm chalupníků a čtyři poddaní bez většího majetku. Celkem jim patřilo patnáct potahů, sedmnáct krav, šestnáct jalovic 46 ovcí, 33 prasat a osm koz.[10] Majitelé panství po Adamu Hrzánovi nejsou zcela jasní. Až v roce 1655 byla vesnice součástí líčkovského panství. Následovalo další období nejasných majetkových převodů, během kterého se Nezabylice na krátkou dobu staly samostatným panstvím, k němuž patřily i Všehrdy a vesnice Zeleč.[10] V roce 1701 patřila znovu k Líčkovu. Hrabě Wahl, majitel panství, je později v roce 1714 prodal červenohrádeckým Lichtenštejnům.[9]
Roku 1780 vypukl požár, ve kterém shořelo devět usedlostí a dva židovské domy. Další negativní událostí byla epidemie cholery v roce 1866. Na konci devatenáctého století se většina obyvatel živila zemědělstvím: chovem dobytka a pěstováním cukrové řepy, kterou prodávali do Údlic. Někteří pracovali ve dvou cihelnách.[9]
Novodobé dějiny
Během druhé světové války fungoval od roku 1939 v budově hájovny vzdálené jeden kilometr od vesnice zajatecký tábor. Zpočátku v něm bylo internováno padesát zajatců z Polska, později je vystřídali Francouzi a na konci války zajatci z východní Evropy, mezi nimiž bylo patnáct žen.[11]
Přírodní poměry
Nezabylice stojí šest kilometrů jihovýchodně od Chomutova. Obec má jediné stejnojmenné katastrální území o rozloze 6,69 km²,[12] ve kterém stojí také Hořenec. Sousedními obcemi jsou Údlice na severu, Bílence na východě, Hrušovany na jihu a Všehrdy na západě.[13]
Většinu celkové rozlohy obce v roce 2016 pokrývala zemědělská půda. Její dominantní složkou byla orná půda (525 hektarů) a zbytek připadl na zahrady (čtyři hektary) a trvalé travní porosty (sedmnáct hektarů). Lesy pokrývaly třicet hektarů a vodní plochy pouze čtyři hektary.[12] Roku 2015 byl koeficient ekologické stability 0,09,[14] což oblast řadí mezi území s maximálním narušením přírodních struktur, jejichž ekologické funkce musí být nahrazovány technickými zásahy.[15]
Geologické podloží katastrálního území tvoří miocénní písky, štěrky, jíly a podřadné uhelné sloje.[13] V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Mostecká pánev a podcelcích Chomutovsko-teplická a Žatecká pánev. V katastrálním území se stýkají čtyři geomorfologické okrsky. Samotná vesnice včetně Hořence stojí v Údlické kotlině. Jižně od toku Hačky se rozkládá Březenská pánev a území jihovýchodně od Hořence patří k Blažimské plošině. Severovýchodní část území leží v Jirkovské pánvi. Osu území tvoří tok Chomutovky, do které se v Hořenci vlévá Hačka. Reliéf od řeky mírně stoupá směrem k severu a jihu. Jeho nejvyšším bodem je nevýrazné návrší jihozápadně od Hořeneckého lesíka s nadmořskou výškou 318 metrů. Nejnižší bod se nachází u hladiny Chomutovky mezi Hořencem a Bílenci ve výšce 260–270 metrů.[13]
Z půdních typů se severně od Chomutovky vyskytují smonice modální, ale jižně od řeky převažují černozemě narušené ostrůvkovitým výskytem pelozemě, která se vytvořila jihozápadně od Hořeneckého lesíka na slínovém podloží.[13]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 224 obyvatel (z toho 122 mužů), z nichž bylo patnáct české a 195 německé národnosti a čtrnáct cizinců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[16] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 268 obyvatel: 123 Čechů, 141 Němců, jednoho obyvatele jiné národnosti a tři cizince. Ve vyznání převažovali římští katolíci, ale dvanáct lidí bylo členy evangelických církví, pět se jich hlásilo k jiným neuvedeným církvím a jedenáct bylo bez vyznání.[17]
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[18][19][20]
|
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011 |
2021
|
| Obyvatelé
|
211 |
212 |
213 |
213 |
222 |
224 |
268 |
155 |
161 |
218 |
215 |
124 |
132 |
119 |
151
|
| Domy
|
27 |
29 |
34 |
36 |
35 |
28 |
40 |
28 |
61 |
34 |
36 |
37 |
30 |
39 |
56
|
| Data z roku 1961 zahrnují i domy místní části Hořenec.
|
Obecní správa
Od roku 1850 byly Nezabylice samostatnou obcí s místní částí Hořenec.[21] O samostatnost přišly v roce 1960, kdy byly připojeny k sousedním Údlicím. Od 24. listopadu 1990 jsou opět obcí s částí obce Hořencem.[22]
Zastupitelstvo a starosta
Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 228 hlasů v Nezabylicích získaly 209 hlasů Sudetoněmecká strana, 84 hlasů Německá sociální demokracie, KSČ nezískala žádný hlas a 35 hlasů dostaly jiné české strany.[23]
V místních volbách se volí devět členů obecního zastupitelstva. Ve volbách do obecního zastupitelstva na funkční období 2014–2018 byla volební účast v obci 84,3 %.[24] Šest zvolených zastupitelů bylo členy sdružení Pro Nezabylice a tři patřili ke sdružení PALMZ nad LaN.[25] Starostkou je Marcela Jarošová.[26]
Školství
Zatímco na počátku dvacátého století v Nezabylicích dominovalo německé obyvatelstvo, v roce 1930 dosáhl podíl Čechů 28 %. Už v roce 1924 proto byla otevřena jednotřídní česká škola, zrušená v průběhu druhé světové války. Po válce byla škola obnovena a vydržela až do školního roku 1973/1974. Potom ve vsi zůstala jen mateřská škola uzavřená roku 1990 a později znovu obnovená.[22]
Hospodářství
Na západním okraji vesnice stojí Motorest Na Seníku a Motel a restaurace ŽAKO.[22]
Doprava
Nezabylice leží na křižovatce silnic třetí třídy č. 25116 a 00727.[27] První vede od Přečapel do Velemyšlevsi, zatímco druhá spojuje střed vesnice se silnicí silnici druhé třídy č. 607.[28] Ve vesnici se nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší železniční stanice je Březno u Chomutova na trati Lužná u Rakovníka – Chomutov vzdálená přibližně pět kilometrů. Chomutovská stanice na trati Chomutov–Cheb jsou asi sedm kilometrů daleko. Po silnici je značena cyklotrasa č. 3034 z Chomutova do Března u Postoloprt.[28]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. Heslo Nezabylice, s. 223.
- ↑ a b DOBEŠ, Miroslav; LIMBURSKÝ, Petr; PŮLPÁN-RESZCZYŃSKA, Agnieszka. Hrob kultury se šňůrovou keramikou z Nezabylic v severozápadních Čechách. Archeologické rozhledy. 2020, roč. LXXII, čís. 1, s. 4, 5, 19.
- ↑ ONDRÁČKOVÁ, Lenka; PŮLPÁN, Marek; PŮLPÁNOVÁ-RESZCZYŃSKA, Agnieszka. Nezabylice – germánské pohřebiště. Sedm sezón záchranného archeologického výzkumu. Památky, příroda, život. Oblastní muzeum v Chomutově, 2018, roč. 50, s. 29–46. Dostupné online. ISSN 0231-5076.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Nezabylice – tvrz, s. 344–345.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Údlice a Nezabylice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 48 s. ISBN 80-239-0450-7. Kapitola Nezabylice, s. 36. Dále jen Binterová 2002.
- ↑ a b c Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Nezabylice, s. 172–173.
- ↑ a b Binterová 2002, s. 37
- ↑ VALIŠ, Zdeněk. Pracovní a zajatecké tábory na Chomutovsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 4, s. 104.
- ↑ a b Nezabylice (okres Chomutov) [online]. Český statistický úřad, rev. 2016-12-31 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Nezabylice [online]. Regionální informační servis [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Koeficient ekologické stability [online]. Mendelova univerzita v Brně [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. ISBN 80-250-1311-1. S. 347. Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b c Binterová, s. 39
- ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 13. ISSN 0231-5076.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014. Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Obecné informace [online]. Obec Nezabylice [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Ředitelství silnic a dálnic. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-20.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Údlice a Nezabylice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 48 s. ISBN 80-239-0450-7. Kapitola Nezabylice, s. 35–40.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Nezabylice, s. 172–173.
Související články
Externí odkazy
