Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Orta-Saint Hubert G.1

Orta-Saint Hubert
Orta-St.Hubert G.1
Orta-St.Hubert G.1
Určenísportovní letadlo
VýrobceAteliers Orta, St.Hubert Aircraft Engineering Works
ŠéfkonstruktérJef Guldentops
První let2. září 1928
UživatelBelgie
Vyrobeno kusů15
VariantyG.1, SG.1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orta-Saint Hubert G.1 byl belgický sportovní letoun, který byl postaven v několika exemplářích koncem 20. let.[1]

Orta St. Hubert G.1 a Romeo Ro.5 (Aérophile, September 1929)

Vznik a vývoj

V polovině 20. let vyvinul belgický inženýr Jef Guldentops lehké víceúčelové letadlo G.1 (někdy označované i jako SG.1) s motorem Walter. Sám však nedokázal získat prostředky na realizaci projektu a na sériovou výrobu letadla. Spojil se s José Ortou (bývalý vojenský pilot za Velké války) ze společnosti José Orta Constructions & Réperations Aéronautiques, který pak zajistil financování.[1] Letoun poprvé vzlétl 2. září 1928 a 12. září 1928 byl zanesen do belgického leteckého rejstříku s imatrikulací O-BABI (a později OO-ABI) pro Aéroclub des Ardennes (J.Orta) v Saint-Hubert. K 1. březnu 1929 byl přeznačen na OO-ABI a prodán do bruselského aeroklubu CAB.[2]

Orta St. Hubert G.1 (Les Ailes, Novembre 1929)

Pod vedením konstruktéra, technika a pilota Jefa Guldentopse byly postaveny tři tyto letouny v továrně, která sídlila v bruselské čtvrti Evere. José Orta v témže roce 1928 sériovou výrobu přenesl do nových prostor na letiště Saint-Hubert v Ardenách ve Valonsku (Aérodrome de Saint-Hubert, kód ICAO: EBSH),[3] kde založil společnost Ateliers de Constructions et Reparations Aeronautiques. J. Orta zde totiž provozoval od podzimu 1926 třetí národní školu civilního letectví (l'Ecole d'aviation belge Saint-Hubert).[4] Guldentops, který pracoval u společnosti S.A.B.C.A, jako vedoucí oddělení materiálů, opustil tuto společnost na podzim 1929 a přešel k J. Ortovi. V roce 1929 byla rozestavěna řada šesti letadel Orta-Saint Hubert G.1. Ty byly imatrikulovány v letech 1930-1931.[5]

V zimě 1931 se Guldetops a Orta rozešli poté, co obvinil Ortu z finančních machinací.[6] Jef Guldentops založil vlastní dílny v Bruselu-Evere. J. Orta potom pokračoval ve výrobě dalších pěti letounů sám. Koncem roku 1932 je firma Orta ze Saint-Hubert "do nedávné doby vyrábějící turistické letouny" zmiňována pouze jako dílna, která provádí opravy letadel.[7] Přesto s novým společníkem, konstruktérem Pierrem Baudouxem zde postavili v roce 1934 dva dolnoplošníky Saint-Hubert 135 B.O. také označovaný jako Baudoux Orta 135 a v roce 1935 dva motorizované kluzáky Saint-Hubert Baudoux Orta).[8]

Orta St. Hubert G.1 s motorem Walter NZ-85 (Challenge 1929)

Popis letounu

Orta Saint-Hubert G.1 byl turistický hornoplošný jednoplošník typu parasol s obzvláště odolnou konstrukcí a mohl být poháněn různými, hvězdicovými motory o výkonu 60, 85 nebo 120 k (Walter, Anzani, Renard atp.) popř. řadovými DH Gipsy nebo Cirrus Hermes. Nejvíce letounů bylo osazeno motory Walter. Cena letounu byla v té době mimořádně konkurenceschopná,[6] což letounu přineslo určitý úspěch, protože za 3 roky bylo prodáno 15–17 letounů.[1] Letoun byl ideální pro leteckou turistiku. Letadlo mohlo být použito ve dvou- až třímístném provedení, aniž by byly nutné nějaké větší úpravy. Navíc křídlo bylo možné rychle demontovat, což umožňovalo transport letounu za autem po silnici. Šířka po složení křídla nepřesahovala 2,5 m.[4]

Trup byl tvořen čtyřmi nosníky ze smrkového dřeva. Dvoumístný kokpit byl umístěn za odtokovou hranou křídla. Před ním byl prostor pro další palivovou nádrž a nebo pro 3. pasažéra. Pro bezpečnost letounu byl tento vybaven palubním hasicím přístrojem a ve velké vzdálenosti od motoru byly umístěny benzínové nádrže v křídle. Pohonná jednotka Walter NZ-60 pro dvoumístný letoun byla kryta profilovaným krytem z hliníkového plechu, který byl napojen s liniemi trupu. Olejová nádrž s filtrem jako nedílná součást uchycení motoru byla umístěna mezi motor a protipožární přepážku z azbestu. Se silnějším motorem o výkonu 85 k byl třímístný (prázdný) letoun o 20 kg těžší, ale o 20 km/h rychlejší. Podle magazínu Flight (7/1930) byl letoun osazen i hvězdicovým sedmiválcovým motorem o jmenovitém výkonu 110 k/80,9 kW (Walter Venus).

Použití

Tento typ byl vybavován motory o výkonu 60, 85 nebo 120 k a do belgického civilního rejstříku bylo v letech 1929-1932 imatrikulováno nejméně patnáct letadel: OO-ABI, OO-AKH, OO-AKL (1929), OO-AKO, OO-AKX, OO-AKY, OO-ALL (1930), OO-AMB, OO-AMC (1931), OO-AMS, OO-AMT, OO-AMU, OO-AMV a OO-BSC (1932).[9] První tři byly v roce 1929 postaveny v Evere (O-BABI/OO-ABI, OO-AKH, OO-AKL) a 12-14 dalších v Saint-Hubert (1930-1932). Prvních sedm bylo zaregistrováno bruselským leteckým aeroklubem, další potom belgickými aerokluby: Club Liégeois d'Aviation de Tourisme z Lutychu a leteckým aeroklub z Antwerp.[1] Letouny Josého Orty se účastnily řady leteckých soutěží po celé Evropě, ale tento ryze turistický letoun proti sportovním speciálům téměř nikde neuspěl, úspěchů dobyl v dálkových letech.

V roce 1929 byly přihlášeny 2 letouny Orta St.Hubert G.1 (OO-ABI, OO-AKH), oba se sedmiválcovým vzduchem chlazeným hvězdicovým motorem Walter NZ-85 o jmenovitém výkonu 85 k (62,5 kW) do mezinárodní soutěže turistických letadel (Challenge International de Tourisme).[10] Některé zdroje uvádějí, že to byly motory Walter Vega[11] o stejném výkonu 85 k (62,5 kW), ale to byly pouze pětiválce. Snímky letadel ze soutěže prokazují, že se jednalo o sedmiválce. Pilot Jacques Maus a hrabě Alain de Lambilly s tímto letounem (st. č. H 2, OO-ABI) obsadili poslední, 31. místo a druhý letoun (st. č. H 3, OO-AKH) pilotován Josephem Vnyistekem s Fabrym se neumístil, přičemž po technických zkouškách byly oba letouny klasifikovány na 36. resp. 41. místě z 81 přihlášených a ze 47 startujících.[12]

Trasa Challenge v roce 1930

I v roce 1930 se letoun Orta St.Hubert G.1 zúčastnil ve dnech 18. července až 7. srpna 1930 II. ročníku soutěže Challenge de Tourisme International. Letoun OO-AKX s hvězdicovým sedmiválcovým motorem o jmenovitém výkonu 110 k/80,9 kW (Walter Venus) přihlášený hrabětem de Lambillym a pilotovaný Jacquesem Mausem startoval s číslem L 2, stejně jako v prvním ročníku Challenge v ekipě francouzského aeroklubu. Bylo přihlášeno 98 letounů a startovalo z Berlína 60. Soutěž dokončilo pouze 35 strojů, mezi nimiž letoun Orta St.Hubert G.1 nebyl, protože již 25. července etapu nedokončil.[13] I letoun s motorem Walter NZ-60 a s imatrikulací OO-AKY za pilotáže hraběte Jacquese d'Ursela z belgického aeroklubu CAB se v roce 1930 zúčastnil několika soutěží.[14] V roce 1930 se ve dnech 20.-31. srpna jeden letoun Orta-St.Hubert G.1 s motorem Walter NZ-60 zúčastnil soutěže I. Giro Aereo ď ltalia, což byl takový italský truc podnik proti francouzskému Challenge, kde v roce 1929 italští letci neuspěli a v roce 1930 vůbec nestartovali. Tovární pilot Bloom obsadil v konečném pořadí 34. místo z 37 klasifikovaných. V soutěži startovalo dalších 5 letounů (3× Breda 15.S, 2× Caproni 100) vybavených motory Walter.[15]

Generální tajemník belgického aeroklubu (CAB) hrabě Arnold de Looz-Corswarem koupil třetí a poslední letoun postavený v Evere (imatrikulace OO-AKL). S tímto letounem v roce 1931 provedl několik dálkových letů: Brusel-Oran-Brusel (březen/duben 1931), výlet do Skandinávie (květen 1931) a Brusel-Oran-Tunis-Brusel (červenec/září 1931).[16]

Nejpamátnějším, pozoruhodným letem s letounem Orta-Saint Hubert G.1 však byl ten, který provedli Albert Maréchal a Géo Clavier na palubě letounu Orta Saint-Hubert G.1 (OO-ALL) s pětiválcovým motorem o výkonu 85 k (Walter Vega). Od 19. října do 12. listopadu 1932 letěli z bruselského Evere do Teheránu v Persii (v současnosti Írán). Zastávky byly provedeny ve Frankfurtu, Vídni, Bělehradu, Bukurešti, Istanbulu, Konyi, Aleppu (Sýrie) a Bagdadu (Irák).[17]

Letouny Orta Saint-Hubert zaznamenaly i několik mimořádných událostí. V dubnu 1933 u belgického Beerse havaroval a byl tak zničen letoun s imatrikulací OO-ALL (výr. č. 221). V roce 1936 (12. dubna) došlo k letecké havárii na letišti v belgickém Gosselies (Brussels South Charleroi Airport, IATA: CRL, ICAO: EBCI). Pilot Georges Debource vzlétl na letadle Orta-Saint-Hubert G.1 (OO-AMT), který vlastnil aeroklub Liégeois d'Aviation de Tourisme. Pilot letěl ve výšce 200 až 300 metrů. Přihlížející diváci viděli, jak se křídla letadla chvějí a část se uvolňuje. Debource se pokusil dostat letoun pod kontrolu, ale marně. Mezitím se také odlomil ocas. Letadlo šlo dolů a narazilo do borového lesa na okraji letiště. Mladý pilot (22 let) byl vyproštěn z trosek letounu a odvezen ambulancí do nedaleké nemocnice ve čtvrti Jumet/Charleroi. Zemřel o hodinu později, aniž nabyl vědomí. Vedou se spory o imatrikulaci letounu, s nímž měl Debource nehodu. Jsou dvě verze OO-AMT nebo OO-AMU.[18] Letoun OO-AMT byl podle leteckého rejstříku odepsán až v roce 1946, zatímco OO-AMU byl vyřazen z rejstříku už 24. září 1937. V březnu 1946 na letišti v belgickém Goetsenhovenu (ICAO: EBTN) havaroval a byl zničen letoun s imatrikulací OO-AKO.[19]

Posledních 9 letounů Orta St Hubert G.1 bylo odepsáno z belgického civilního rejstříku až v roce 1946 (OO-AKH, OO-AKL, OO-AKY, OO-ALK, OO-AMB, OO-AMC, OO-AMS, OO-AMT a OO-AMV), z nichž definitivně poslední byl 13.11.46 OO-AMT.[9]

Uživatelé

  • BelgieBelgie Belgie
    • Club d'Aviateurs Brussels (CAB)
    • Club Liégeois d'Aviation de Tourisme z Lutychu
    • Antwerp Aviation Club
  • LucemburskoLucembursko Lucembursko
    • LX-ALK (1935, výr. č. 219), LX-ALL (1938, výr. č. 323) - letouny s původními belgickými imatrikulacemi OO-ALK a OO-ALL, oba letouny však byly později prodány zpět do Belgie[9]

Specifikace

Data podle[1][6]

Orta St. Hubert G.1, skica (Les Ailes, Novembre 1929)

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 9,98 m
  • Délka: 6,40 m
  • Výška: 2,40 m
  • Nosná plocha: 16,00 m2
  • Plošné zatížení: 35,50 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 345 kg
  • Vzletová hmotnost: 550 kg
  • Pohonná jednotka: 1× pístový, hvězdicový vzduchem chlazený pětiválcový motor Walter NZ-60
    • maximální, vzletový výkon: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • jmenovitý, nominální výkon: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným nastavením

Výkony

  • Maximální rychlost: 140 km/h
  • Cestovní rychlost: 125 km/h
  • Dostup: 3 700 m
  • Dolet: 600 km
  • Vytrvalost: 3,5 h

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e DECOCK, Jean-Pierre. Orta-Saint-Hubert G.1 [online]. Fonds National Alfred Renard [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ VISSCHEDIJK, Johan. Dan Shumaker Collection [online]. 1000aircraftphotos.com, 2013-11-30 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vingt avions produits à St-Hubert (francouzsky) [online]. L’Avenir Digital, 2018-07-17 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b FLACHET, André. Le "parasol" Saint-Hubert "G. 1" (francouzsky). Les Ailes. 1929-11-07, roč. 9. (1929), čís. 438, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ Petites Nouvelles. Les Ailes. 1929-10-31, roč. 9. (1929), čís. 437, s. 15. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Orta Saint-Hubert G1 [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2019 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ J., G. Lettre de Belgique (francouzsky). Les Ailes. 1932-11-03, roč. 12. (1932), čís. 594, s. 9–10. Dostupné online. 
  8. ↑ Historique de l'Aérodrome Saint-Hubert (francouzsky) [online]. Saint Hubert: sainthubert-airport.com [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Civil Aircraft Register - Belgium [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Challenge 1929. Bulletin Walter. 1.7.1930, roč. 1930, čís. 6, s. 10.
  11. ↑ HAZEWINKEL, Harm J. Circuit Europeen 1929. Luchtvaartkennis. 2013, čís. 4, s. 121–140. Dostupné online. 
  12. ↑ BLACHET, Georges. Le challenge de tourisme international (francouzsky). L'Aérophile. 1.-15.9.1929, roč. 37., čís. 17–18, s. 259–266. Dostupné online. 
  13. ↑ Monoplan with Walter Engine. Flight. Roč. 1930, čís. 7. 
  14. ↑ BRACKX, Daniel. Orta St-Hubert G.1 OO-AKY [online]. belgian-wings.be, 2012-03-27 [cit. 2020-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-18. 
  15. ↑ HARTMAN, A. R. Il I. Giro Aereo ď ltalia. Letectví. Září 1930, roč. X. (1930), čís. 9, s. 328–335. Dostupné online. 
  16. ↑ DE LOOZ-CORSWAREM, René-Michel. Lignes Droutes ou la vie du Comte Arnold de Looz- Corswarem (francouzsky). Brusel: Editions Pat.H, 2017. 306 s. ISBN 978-28052-0397-8. 
  17. ↑ KORT, Kees. The Orta Saint-Hubert G.1 parasol wing monoplane which made a flight to Persia (anglicky) [online]. flickr.com [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ Orta Saint Hubert G 1 OO-AMT v Gosselies - Georges Debource (francouzsky) [online]. luchtvaartgeschiedenis.be [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ ASN Wikibase Occurrence # 17264 [online]. ASN Aviation Safety Network, 2008-04-06 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 

Související články

Literatura

  • TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation (anglicky). London: Studio Editions.
  • HAZEWINKEL, Harm J.: Le circuit européen des avions de tourisme, 1929-1934, revanche et désillusions, Le fana de l'aviation n° 478, Septembre 2009
  • STROUD, Nick: A GRAND DAY OUT AT CHÂTEAU D’ARDENNE , The Aviation Historian, Issue No 18, Hosham

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya