Severní úsek pobřežní tratě z města Akko na křižovatku Remez (jižně od dnešní železniční stanice Kejsarija-Pardes Chana) byl postaven Brity ve 20. letech 20. století a provozován společností Palestine Railways. V letech 1941–1942 prodloužili inženýři z jihoafrické armády a novozélandské armády tuto trať na severu do Bejrútu a Tripolisu skrz železniční tunel u Roš ha-nikra. Po první arabsko-izraelské válce v roce 1948 byl ovšem tunel zablokován a doprava stejně jako veškeré politické styky mezi oběma zeměmi přerušeny.
Provoz v úseku jižně od Haify zajišťují dvoupodlažní soupravy. Operují tu meziměstské rychlíkové i příměstské zastávkové spoje. Dále tu je realizována i nákladní přeprava zboží. Jde o nejvytíženější trať v sítí izraelských drah, přičemž zcela největší dopravní objem vykazuje úsek podél Ajalonské dálnice v Tel Avivu.
Budoucí plány
Propojení Tel Avivu a jihu státu podél pobřeží, které již je ve fázi výstavby, si vyžádá zřízení pěti nových stanic situovaných podél dálnice číslo 4. Nakonec má tak pobřežní trať dosáhnout až do železniční stanice Ašdod Ad Halom, která je nyní obsluhována železniční tratí Lod-Aškelon. Od konce 80. let 20. století začala trať procházet přístavbou druhé koleje. Podle stavu k roku 2009 již je zdvoukolejněna většina trati, s výjimkou nejsevernějšího úseku od oblasti jižně od města Akko až do Naharije. Dokončení se i v tomto úseku plánovalo na rok 2011. Ve fázi schvalování a přípravy je už elektrifikace tratě, ale vedení města Haifa to odmítá z estetických důvodů a také kvůli bezpečnosti, protože trať v oblasti Haify probíhá velmi blízko pobřeží. Plánuje se výhledově přidání třetí a čtvrté koleje, zejména mezi Tel Avivem a městem Binjamina. V těchto plánech se ovšem také počítá s možností oživit východní železniční trať jižně od křižovatky Remez a využít ji pro nákladní a záložní přepravu.
