Gnaeus Pompeius Trogus žil na přelomu 1. století př. n. l. a 1. století n. l. Pocházel z Gallie Narbonensis, z prostředí helenizované aristokracie, která kolaborací s Římany získala římské občanství. Jeho děd bojoval pro Gnaea Pompeia Magna, stal se jeho klientem a získal právo hrdě nosit jeho jméno, otec pak následoval Caesara do Galie. Gnaeus Pompeius Trogus byl současníkem Tita Livia, jeho pojetí dějin však bylo značně odlišné.
Historiae Philippicae et totius mundi et terrae situs, často zkracováno na Historiae Philippicae tj. Filipské dějiny, 44 knih, ze kterých se zachovaly jen prology a výtah Marca Iuniana Iustina ze 3. století (o autorovi tohoto výtahu se neví vůbec nic). Jedná se o první latinsky psané všeobecné dějiny, zabýval se především Středomořím a Středním východem. Nenahlíží na ně však z římského pohledu, ale z pohledu těchto zemí. Název je odvozen od otce Alexandra Velikého (Makedonského), Filipa II. Makedonského. Římské dějiny, mimo doby královské, nejsou popsány. Toto dílo spojuje poznatky z dějepisu a zeměpisu.
De animalibus, pojednání o přírodních vědách především na základě Aristotela.
De plantis, pojednání o přírodních vědách především na základě Theofrasta.
