Puławy

Puławy ;
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	51°25′0″ s. š., 21°58′10″ v. d.
Nadmořská výška	115 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Polsko
Vojvodství	Lublinské
Okres	Puławy
Gmina	městská gmina
	Puławy
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	50,5 km²
Počet obyvatel	45 267 (2021)
Hustota zalidnění	896,6 obyv./km²
Správa
Vznik	16. století
Oficiální web	www.pulawy.eu
Telefonní předvolba	+48 081
PSČ	24-100 • 24-130
Označení vozidel	LPU
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puławy jsou město ležící na řece Visle mezi Krakovem a Varšavou. Ve městě s necelými 50 tisíci obyvatel jsou 2 mosty, nachází se zde říční přístav a vedou zde hlavní silniční a železniční tratě. Město je spojeno s polskou historií, ve městě sídlily význačné polské rody. Nyní jsou Puławy význačný komunikační uzel na řece Visle a proměnily se v průmyslové město.

Historie

Postupný vývoj města

Pulawy jsou svojí historií spjaty s polskou šlechtou, která zde působila. Jsou to zejména rody Opalaňských, Lubomirských a v neposlední řadě rod Czartoryských. Ve druhé polovině 16. století byly Puławy vesnicí, která se nacházela v Lublinském vojvodství. V roce 1662 byla obec součástí panství Łukasze Opalańského. Od druhé poloviny 17. století pak vlastnila Puławy rodina Lubomirských. V letech 1676–1679 si zde postavil své letní sídlo vysoký vládní úředník Stanisław Herakliusz Lubomirský. Jeho dcera Elżbieta v roce 1687 dostala Puławy jako věno, když si vzala pozdějšího královského hejtmana Adama Mikołaje Sieniawského. Jeho sympatie k Augustu II. Silnému však v roce 1706 přinesly zničení Puław během Švédské invaze do Polska (polsky Potop szwedzki, Švédská povodeň či též Švédská krvavá potopa).

V roce 1731 se Sieniawského dcera Maria Žofie provdala a Puławy se staly na dalších 100 let majetkem rodiny Czartoryských.^[2]^[3] ^[4] V té době město zažilo svůj zlatý věk. V roce 1761 se Augustův syn Adam Kazimierz oženil s Izabelou Flemmingovou, jedinou dědičkou panství po Janovi Jerzym Flemmingovi. V roce 1784 se Adam a Izabela přestěhovali do Puław. V následujících letech zde vzniklo centrum kulturního a politického života, soupeřící s hlavním městem. Městu se přezdívalo polské Athény. Téměř všichni známí představitelé této epochy pobývali v Puławách, např. Grzegorz Piramowicz, Franciszek Dionizy Kniaźnin, Julian Ursyn Niemcewicz, Adam Tadeusz Naruszewicz, Jan Paweł Woronicz, Franciszek Karpiński, Franciszek Zablocki, Jan Piotr Norblin, Marcello Bacciarelli a Kazimierz Wojnakowski. Po rozdělení Polska utrpěly Puławy další škody. Jako odplatu za podporu, kterou Kościuszkovi poskytla rodina Czartoryských v roce 1794, ruská armáda zničila jejich sídlo v Puławách a vyplenila okolní vesnice.

Vévodkyně Isabella v roce 1796 zahájila rekonstrukci Puław. Využila talentu architekta Piotra Aignera a přestavěla nejen rezidenci, ale také v parku sousedícím s palácem postavila řadu zahradních staveb. Romantickou povahu parku zdůraznila mimo jiné přítomnost poustevníka najatého Izabelou Czartoryskou a žijícího na plný úvazek v jeskyni. V jedné ze zahradních budov, v chrámu Sibyla, vévodkyně v roce 1801 založila první muzeum v Polsku, které sbíralo národní suvenýry. V roce 1816 vévodkyně Maria Wirtemberska, sestra prince Adama Jerzyho Czartoryského, umístila do Puław román Malwin, tedy výchozí srdce, považovaný za první polský psychologický román s autobiografickými zápletkami.

V roce 1828 polský vojenský inženýr, generál Ignacy Prądzyński, navrhl zřídit opevnění, aby střežilo přechod řeky Visly v Puławách. Nakonec však bylo opevnění postaveno v Dęblinu. Konec zlatého věku přineslo Puławám listopadové povstání. Zde plukovník Juliusz Małachowski odvážně zaútočil na ruská kasárna a 2. března 1831 se odehrála bitva o Puławy.

Po pádu povstání byla rodina Czartoryských nucena emigrovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Z Puław se stalo klidné provinční město. V roce 1842 ruské orgány s cílem vymazat stopy polské identity přejmenovaly Puławy na Nowa Alexandria. Byl zahájen rozvoj vědeckých a vzdělávacích institucí. V roce 1844 byl založen Institut pro vzdělávání dívek, v roce 1862 pak Polytechnický, zemědělský a lesní ústav, který byl uzavřen po pádu lednového povstání a v roce 1869 Ústav venkovského zemědělství a lesnictví.

Novodobá historie

V roce 1906 získaly Puławy městská práva. V roce 1915, během první světové války, ruské a poté rakouské jednotky město opustily a Puławy byly výrazně poškozeny. V meziválečném období se ve městě začal rozvíjet průmysl. Kromě bývalého zemědělského ústavu byl zřízen Národní výzkumný ústav venkovských farem. Město bylo i nadále etnicky různorodé, byli zde Poláci, Židé a Rusové, vyznavači křesťanství, pravoslaví a judaismu. Rozvoj města byl znovu přerušen vypuknutím druhé světové války, kdy zahynula třetina jeho obyvatel. V roce 1944 byly Puławy obsazeny Rudou armádou a vojáky domácí armády, kteří s ní spolupracovali. V poválečném období v roce 1960 rozhodly polské úřady o organizačních změnách a po tomto datu došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel a změnil se také charakter města. Puławy se proměnily v průmyslové město.

Památky

Park

Palác je obklopen krajinářským parkem o rozloze 30 ha. Původně byl park založen rodinou Lubomirských jako pravidelný park a od té doby se postupně mění. V letech 1731–1736 přijal park francouzský styl. Vévodkyně Isabella z něj v letech 1798–1806 udělala romantickou zahradu v anglickém stylu, do které umístila řadu zahradních staveb a soch. Dále se zde nachází Marynkův palác, stavba z let 1790 až 1794, která byla postavena pro Marii Wirtemberskou, dceru Izabely a Adama Kazimierzů Czartoryských, dále Řecká chata, postavená v letech 1778–1791, kdysi oranžerie, nyní městská knihovna, Žlutý dům z počátku 19. století, postavený také během pobytu cara Alexandra II, Čínský altán z poloviny 18. století, mramorový Sarkofág vyrobený v Římě, zaslaný do Puław v roce 1799 Adamem Jerzy Czartoryskim, socha zobrazující Tancreda a Klorindu, hlavní hrdiny básně 16. století Torquato Tasso Osvobozený Jeruzalém, vyrobenou kolem roku 1790 na žádost Stanisława Augusta Poniatowského od Francesca Lazzariniho, Římská brána byla postavená v roce 1829 jako trvalá ruina podle vzoru Titova oblouku v Římě.

Palác

V letech 1785-1810 byl palác přestavěn v klasicistním stylu rodinou Czartoryských podle návrhu Christiana Piotra Aignera. Interiéry centrálně - historické části paláce byly veřejnosti zpřístupněny v roce 2005. Czartoryského palác je nyní sídlem Ústavu pěstování, hnojení a půdní vědy - Národního výzkumného ústavu .V současné době se celá plocha parku a palácové osady nazývá Rezidenční komplex Czartoryských.

Chrám Sibyla

Tento chrám je nejzajímavější stavbou v parku, dříve byl nazýván Chrám paměti. Byl postavený v letech 1798–1801 podle Aignerova návrhu, dle vzoru starověkého chrámu Vesta v Tivoli poblíž Říma . V roce 1801 zde Izabela Czartoryská založila první muzeum v Polsku na podporu vlastenectví v okupovaném Polsku.

Gotický dům v parku

Nedaleko chrámu Sybily je gotický dům, postavený v letech 1800–1809, navržený také Aignerem, a otevřený u příležitosti pobytu Józefa Poniatowského v Puławách. Nyní je sídlem Regionálního muzea PTTK. Vedle gotického domu je kopie sochy Tancred a Klorynda.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Byl postavený v letech 1800–1803 podle vzoru římského Panteonu, od roku 1919 je farním chrámem.

Galerie města

Zámecký park
Římská brána
Čínský altán
domek gotycki
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Sybilina svatyně
Řecký domek
Most Moscického
Visla v Pulavě

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Puławy na polské Wikipedii.

↑ Dostupné online. [cit. 2022-10-04].
↑ ALEKSANDROWICZ, Alina. Izabela Czartoryska : polskość i europejskość : sunt lacrimae rerum. Lublin: Wydawn. Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej 364 pages, 34 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 83-227-1092-5, ISBN 978-83-227-1092-0. OCLC 39870486
↑ GOŁĘBIOWSKA, Zofia. W kręgu Czartoryskich : wpływy angielskie w Puławach na przełomie XVIII i XIX wieku. Lublin: Wydawn. Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej 234 s. Dostupné online. ISBN 83-227-1621-4, ISBN 978-83-227-1621-2. OCLC 52909401
↑ DZIEWANOWSKI, M. K. Książę wielkich nadziei : biografia księcia Adama Jerzego Czartoryskiego. Wrocław: Atla 2 210 s. Dostupné online. ISBN 83-86882-95-6, ISBN 978-83-86882-95-3. OCLC 44751154