Britská vzducholoďR 34 byla prvním letadlem, které překonalo nonstop letem Atlantik ve směru východ-západ. Bylo to v roce 1919.
Vzducholoď byla vyrobena firmou Beardmore Inchinnan Airship factory. Stavba začala v roce 1917 ještě během první světové války. První zkušební let absolvovala 14. března 1919. Let byl provázen mnoha problémy, ale závady byly odstraněny.
Jednalo se o ztuženou vzducholoď o délce 196 m, objemu 55 218 m³ a největším průměru tělesa 24,08 m. Podobně jako její sesterská loď R 33 vycházela z konstrukce německého zepelínu L 33. Byla poháněna pěti motory Sunbeam Maori IV o výkonu po 250 hp (186 kW). Vztlak vzducholodi byl 59 tun, nosnost užitečného zatížení 26 tun.
Ke svému transatlantickému letu vystartovala vzducholoď R 34 brzy ráno 2. července 1919 ze skotského East Fortune. Velitelem byl major Herbert Scott. Na palubě byl i komodor Edward Maitland, vedoucí odboru vzducholodí britského ministerstva letectví. První problém se objevil hned po startu, kdy při přeletu nad skotskou vysočinou musela vzducholoď upustit část vodíku, který se rozepnul vlivem větší letové výšky. To bylo třeba kompenzovat aerodynamickým vztlakem, dokud se nespálilo dost benzínu, aby se ztráta nosnosti vyrovnala. Vzducholoď musela tuto část letu letět s přídí zdviženou vysoko vzhůru, což snižovalo rychlost a zvyšovalo spotřebu paliva.
Po dvou dnech doletěla vzducholoď k pobřeží Newfoundlandu, ale narazila na silný protivítr. Bojovala s ním ještě další den, teprve pak se vítr otočil a vzducholoď doplula nad Roosevelt Field na Long Islandu. Její let trval 108 hod 12 min. Při přistání jí zbývalo palivo už jen na několik málo hodin letu. Zpáteční cestu díky příznivému větru zvládla za 75 hod. 3 min. V tomto směru letěla jako druhé letadlo v historii – 2 týdny před tím překonala oceán posádka letounu Vickers Vimy.
Její úspěch inspiroval americkou vládu k objednávce vzducholodi R 38.
