Raně křesťanská architektura

Raně křesťanská architektura zahrnuje křesťanské bohoslužebné stavby a chrámy z období od počátku křesťanství do 5. až 7. století. V počátcích byli křesťané většinou lidé z nízkých společenských vrstev, jako neuznaná menšina byli stále ohroženi a museli se často skrývat. Na samém začátku tu mohl hrát roli i starozákonní zákaz zobrazování lidí a zvířat. Proto se z 1. a 2. století žádné křesťanské stavby nezachovaly a ze 3. století jen podzemní katakomby s křesťanskou malovanou i plastickou výzdobou. Nejstarší zachovaná zřetelně křesťanská stavba pochází z poloviny 3. století a velký rozvoj křesťanské architektury začíná až s legalizací křesťanství císařem Konstantinem roku 313. Na Východě se stavby od 5. století obvykle označují jako byzantské, na Západě se počínaje 7.–8. stoletím hovoří o architektuře předrománské.

Nejstarší zachované křesťanské umění jsou patrně nástěnné malby v římských katakombách, od počátku 3. století. Katakomby, podzemní chodby ve skále, sloužily jako pohřebiště i jako místo bohoslužebných shromáždění. Tématy maleb jsou jednak biblické výjevy ze Starého (Jákob, Noe, Jonáš aj.) i Nového zákona (Dobrý pastýř, Beránek, Maria s dítětem aj.), křesťanské symboly (kříž, ryba, kotva aj.) a konečně výjevy z křesťanského života (agapé).

Při vykopávkách na Blízkém Východě se nalezly zbytky drobných křesťanských staveb, někdy s nástěnnými malbami a mozaikami. V Dura Európos v Sýrii se našly zbytky baptisteria z doby kolem 240, které archeologové z Yaleovy univerzity rekonstruovali. Kamenná rotunda sv. Jiří v Thessalonice byla postavena roku 306, byla ovšem později různě upravována.

• 
  Kristus, sv. Petr a Pavel. Katakomby sv. Marcellina a Petra, Řím, 3. stol.
• 
  Agapé. Katakomby sv. Priscilly, Řím, 3. stol.
• 
  Tři mládenci v ohnivé peci (Dn 3,19-30). Katakomby Priscilly, Řím, kolem 300
• 
  Katakomby sv. Marcellina a Petra, Řím, 4. stol.
• 
  Rekonstrukce baptisteria v Dura Európos, Sýrie, kolem 240
• 
  Rotunda sv. Jiří, Soluň, 306

Postavení křesťanství se za císařů Konstantina a Theodosia podstatně změnilo a sám Konstantin postavil v Římě několik basilik, určených už pro křesťanskou bohoslužbu. Byly to prostorné podlouhlé budovy, rozdělené sloupořadími na tři lodi. Prostřední byla vyšší a měla dřevěný strop, boční lodi byly klenuté, okna byla nad střechami postranních lodí. Před vchodem byl nízký portikus a na opačném konci byla hlavní loď uzavřena půlkruhovou apsidou. Většina Konstantinových basilik však byla později výrazně přestavěna. Drobný centrální kostelík San Vittore v Miláně má uprostřed kupoli, zevnitř pozlacenou. Také rotunda sv. Jiří v Sofii pochází původně ze 4. století.

• 
  Chrám Narození Páně, Betlém, kolem 330.
• 
  San Vittore, Milán, 4. stol.
• 
  S. Giovanni e Paolo, Řím, kolem 400
• 
  Rotunda sv. Jiří, Sofie, 4.-5. stol.

Teprve sto let po Konstantinově obratu, kdy se křesťanství stalo povoleným náboženstvím, dosáhly římské basiliky svého vrcholu. Největší z nich, Santa Maria Maggiore, 92 m dlouhá, byla sice různě rozšiřována a zdobena, zejména v barokní době, vnitřek – vyjma zdobený renesanční strop a mramorovou podlahu - si však zachoval starověkou podobu, včetně rozsáhlých mozaik s biblickými tématy.

Mauzoleum Gally Placidy v Ravenně patří spíše k byzantské architektuře, jeho mozaiky však měly i na západě trvalý vliv.

• 
  Baptisterium na Lateráně, Řím, 440
• 
  S. Maria Maggiore, Řím, kolem 440
• 
  S. Sabina, Řím, kolem 430
• 
  Mauzoleum Gally Placidy. Ravenna, 5. stol. Mozaiky

Rotunda v italské Noceře je příklad centrální stavby se dvěma kruhovými sloupořadími, sloupy pocházejí z pohanských staveb. Římský kostel San Lorenzo byl později prodloužen západním směrem, jeho presbytář je však antická basilika. Cihlový kostel Boží moudrosti (Hagia Sofia), který dal jméno městu Sofie, je ještě klasická římská basilika, kdežto kostel v Tessalonice svědčí o byzantském vlivu.

• 
  Rotunda v Nocera Superiore (Kampánie) s antickými sloupy, 6. stol.
• 
  San Lorenzo, Řím, 6. stol.
• 
  Kostel Boží moudrosti v Sofii, 6. stol.
• 
  Kostel Boží Moudrosti, Soluň, 7. stol.

• B. Fletcher, A history of architecture. New York: Scribner 1948. Str. 211-234.
• Ottův slovník naučný, heslo Architektura. Sv. 2, str. 670.

• Architektura starověkého Říma
• Byzantská architektura
• Křesťanská sakrální architektura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu raně křesťanská architektura na Wikimedia Commons
• (německy)
• Arbeitsgemeinschaft Christliche Archäologie zur Erforschung spätantiker, frühmittelaltelicher und byzantinischer Kultur
• Verein für Spätantike Archäologie und Byzantinische Kunstgeschichte e. V.
• Franz Joseph Dölger-Institut zur Erforschung der Spätantike
• Frühchristliche Archäologie, Univerzita Münster
• Lehrstuhl für Christliche Archäologie und Kunstgeschichte, teologická fakulta univerzity Erlangen^{[nedostupný zdroj]}

Architektonické směry
Starověk	Neolitická architektura • Architektura starověkého Egypta • Sumerská architektura • Antická architektura • Architektura starověkého Řecka • Architektura starověkého Říma • Raně křesťanská architektura • Byzantská architektura • Incká architektura
Středověk	Předrománská architektura • Islámská architektura • Románská architektura • Gotická architektura
Novověk	Renesanční architektura • Manýrismus • Barokní architektura • Georgiánská architektura • Rokoko • Empír • Klasicistní architektura
19. století	Architektura romantismu • Historismus (Novorománský • Novobyzantský • Novogotika • Novorenesance • Novobaroko • Neoklasicismus • Eklekticismus) • Monumentalismus • Purismus • Secesní architektura
20. století	Kubismus • Dekorativismus • Konstruktivismus • Funkcionalismus • Rurální funkcionalismus • Socialistický realismus • Neofunkcionalismus • Brutalismus • Moderní architektura • Mezinárodní styl • Postmoderní architektura • Minimalismus