Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Richard Klemens z Metternichu

Richard Klemens Metternich
3. kníže z Metternich-Winneburgu, 2. vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, 7. majitel fideikomisního velkostatku Kynžvart
Ve funkci:
11. června 1859 – 1. března 1895
PředchůdceKlement Václav z Metternich-Winneburgu
NástupcePavel Klement z Metternich-Winneburgu
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
18. dubna 1861 – 1. března 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdcePanská sněmovna zřízena
NástupcePavel Klement z Metternich-Winneburgu
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1859 – 1870
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexander Hübner
NástupceRudolf Apponyi
Rakouský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1856 – 1859
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFrantišek Serafín z Kuefsteinu
NástupceJosef von Werner

Narození7. ledna 1829
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. března 1895 (ve věku 66 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Metternichů v Plasích
ChoťPaulina Metternich-Sándorová (od 1856)
RodičeKlement Václav z Metternichu a Marie Antonie z Leykamu
DětiŽofie Marie Antoinetta z Metternichu
Antoine Paschalina z Metternichu
Klementina Marie z Metternich-Šándoru
PříbuzníMarie Klementina Bagrationová, Melanie Marie Metternichová z Winneburgu a František Karel z Metternich-Winneburgu (sourozenci)
František Albert z Oettingen-Oettingenu[1], Mořic Josef z Oettingen-Oettingenu[1] a Alžběta z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu[1] (vnoučata)
Profesediplomat a politik
Oceněnívelkokříž Císařského řádu Leopoldova (1861)
rytíř Řádu zlatého rouna (1867)
rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského (1867)
velkokříž Řádu čestné legie
CommonsPrince Richard Klemens von Metternich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Klemens kníže Metternich-Winneburg, vévoda z Portelly (německy Richard Clemens Josef Lothar Hermann Fürst von Metternich-Winneburg, Herzog zu Portella, Graf von Königswart; 7. ledna 1829 ve Vídni1. března 1895 ve Vídni) byl rakouský šlechtic a diplomat, syn dlouholetého státního kancléře Klemense Václava Metternicha. Proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Francii (1859–1870), kde spolu s manželkou Paulinou patřil k vlivným osobnostem na dvoře císaře Napoleona III. Byl též mecenášem a sběratelem umění, vlastnil rozsáhlý majetek v západních Čechách (Kynžvart, Plasy).

Život

Kníže Richard Metternich
Zámek Kynžvart, hlavní rodové sídlo

Pocházel ze šlechtického rodu Metternichů, byl synem kancléře Klemense Václava z Metternichu a jeho druhé manželky Marie Antonie, rozené Leykamové (1806–1829), která zemřela krátce po Richardově narození.

V letech 1844–1847 studoval práva a filozofii na univerzitě ve Vídni. Po studiích vstoupil do diplomatických služeb (1850), začínal jako atašé. Od roku 1855 byl velvyslaneckým radou v Paříži, v letech 1856–1859 byl rakouským vyslancem v Sasku. V letech 1859–1870 byl rakouským velvyslancem v Paříži a zaujímal s manželkou významnou roli u dvora Napoleona III. Paříž opustil po vypuknutí prusko-francouzské války v roce 1870. Na ministerstvu zahraničí zůstal ještě několik let ve stavu disponibility, v roce 1874 byl penzionován. Ve Vídni stejně jako předtím v Paříži vedl s manželkou proslulý společenský salón.

Z čestných hodností získal titul c. k. komořího (1853) a tajného rady (1864).[2] Po zřízení říšské rady byl jako majitel fideikomisu jmenován dědičným členem panské sněmovny (1861). Díky dědictví své manželky v Uhrách byl také členem uherské sněmovny magnátů. Během své diplomatické služby získal několik vyznamenání od zahraničních panovníků, v Rakousku byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu. V roce 1867 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[3] Po otci byl také dědicem italského titulu vévody z Portelly a titulu španělského granda I. třídy.

Po otci byl dědicem velkostatků Kynžvart a Plasy v západních Čechách, další menší statky vlastnil na Moravě (Kojetín), spolu s manželkou spravoval také dědictví Sándorů v Uhrách (zámek Sándor-Metternich kastély v Bajně). Ve Vídni byl rodinným sídlem palác na adrese Rennweg 27 (dnes italské velvyslanectví v Rakousku). Největší podíl majetku představovaly západočeské statky s rozlohou přes 20 000 hektarů půdy s hlavním sídlem na zámku Kynžvart.[4] Zámecké sbírky na Kynžvartě obohatil především o rozsáhlý knižní fond, řadu knih si přivezl ze své diplomatické mise ve Francii.[5] Věnoval se také rozvoji lázeňství v Kynžvartě, kde nechal v roce 1863 postavit první lázeňský dům (Metternich, dnes Orlík). Je po něm pojmenován pramen Richard.

Zemřel ve Vídni, pohřben je rodové hrobce v Plasích.[6]

Rodina

Kněžna Paulina Metternichová, rozená Sándorová

V roce 1856 se oženil s Paulinou hraběnkou Sándorovou (1836–1921), která byla zároveň jeho nevlastní neteří. Byla c. k. palácovou dámou a Řádu hvězdového kříže. Měli spolu tři dcery:[7][8]

  • Sophie princezna Metternich-Winneburg (17. května 1857, Drážďany – 11. ledna 1941, Vídeň), dědička velkostatku Kojetín, manžel 1878 František Albrecht kníže z Oettingen-Spielbergu (21. června 1847 – 14. ledna 1916)
  • Antoinette Pascalina hraběnka Metternich Sándor-von Winneburg (20. dubna 1862, Paříž – 5. srpna 1890, Duchcov), manžel 1885 Jiří Vilém hrabě z Valdštejna (31. března 1853 – 18. listopadu 1890)
  • Klementina Marie hraběnka Metternich Sándor-von Winneburg (27. června 1870 – 25. října 1963, Corvey), dědička velkostatku Bajna

Protože neměl mužského potomka přešla správa majetku po jeho smrti na mladšího bratra Pavla Klementa z Metternichu (1834–1906).

Odkazy

Reference

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Hof- und Staats Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; Vídeň, 1882; s. 205, 211 dostupné online
  3. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otik ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
  4. Přehled majetku Richarda Metternicha in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 388–392 dostupné online
  5. KRÁLOVÁ, Pavla: Muzeologická literatura v Richardově a Pavlově knihovně na zámku Kynžvart (magisterská diplomová práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2009; 102 s. dostupné online
  6. KAHUDA, Jan: Kancléř Metternich a Plasy ve světle soudobých dokumentů; Plasy, 2009; s. 43
  7. ŘÍHA, Miloš. Tragická smrt princezny [online]. Státní zámek Kynžvart, 2004 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. 
  8. Rodina Richarda Metternicha in: Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1874; s. 167 dostupné online

Literatura

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya