Robertova pečeťRobert s Artois v boji s Vlámy (středověká iluminace)
Narodil se jako pohrobek hraběte Roberta z manželství s Matyldou, dcerou brabantského vévodyJindřicha II. Jeho otec byl mladším synem krále a zahynul na křížové výpravě. Robert šel v otcových šlépějích, na letnice roku 1267[2] byl královským strýcem pasován na rytíře a již ve dvaceti letech se zúčastnil křížové výpravy do Egypta. Soudobí kronikáři nešetřili chválou na jeho chrabrost v boji.[3]
15. srpna 1271 jej bratranec Filip III. během své královské korunovace poctil výsadou nést meč „Joyeuse“ a v letech následujících stoupala Robertova hvězda výš a výš. Podílel se na pádu králova oblíbence Petra z La Brosse.[3] V září 1282 se přesunul do Itálie, kde jeho strýc Karel utrpěl po Sicilských nešporách velkou ztrátu v podobě ostrovní části Sicilského království. Byl Karlovi nápomocen až do jeho smrti na počátku roku 1285 a poté byl jmenován do funkce regenta, protože následník trůnu byl do roku 1288 v aragonském vězení. Koncem roku 1291 byl Robert králem Filipem III. povolán zpět do vlasti.[4]
Po návratu do Francie se opět osvědčil v královských službách. Zdá se, že v královské radě patřil k zastáncům ostré linie a ve sporu s papežem Bonifácem VIII. byl „vyznavačem královského náboženství“.[5]
Roku 1296 vedl tažení do Akvitánie, v únoru 1297 porazil Angličany u Bonnegarde.[6] V létě téhož roku v bitvě u Furnes porazil Vlámy vedené hrabaty Vítem z Dampierre a Walramem z Jülichu. V bitvě byl vážně zraněn Robertův jediný syn a o rok později na následky zemřel. V létě 1302 byl Robert jmenován velitelem nového tažení do vzpurných Flander, kde v bitvě u Courtrai našel svou smrt.
„
Hrabě Robert z Artois, provázený řadou baronů a rytířů, se převelice zmužile bil s těmi z Brugg, byl ale nakonec stržen ze sedla svého hřebce, a vzápětí jej jeden udeřil kyjem přes obličej, který odhalil, a dobrý hrabě z Artois křičel: „Zajměte, zajměte hraběte z Artois, udělá vás bohatými!“ Jeden přistoupil s mečem obnaženým a pravou paži mu odsekl, až padla na zem. Pak klesl statečný hrabě a tolika ostřími dostal rány na tělo, až byl jimi ubit...
Byl pohřben v cisterciáckém klášteře Maubuisson a zřejmě dcera Mahaut byla objednavatelkou jeho dřevěné jezdecké sochy, která stála v bazilice Notre Dame v Boulogne-sur-Mer, významném poutním místě té doby. Roku 1309 poskytla finanční dar, aby byla u otcova památníku pravidelně sloužena mše a rozsvěceny svíce.[8]
↑KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev : (1208-1346) : rytířské bitvy a osudy II. Praha: Mladá fronta, 2006. 338 s. ISBN80-204-1401-0. S. 211.
↑KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN978-80-904298-2-6. S. 208.
