Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Sigmund Spitzer

Sigmund Spitzer
Sigmund Spitzer (kresba z roku 1853)
Sigmund Spitzer (kresba z roku 1853)
Narození21. dubna 1813
Mikulov
Úmrtí23. prosince 1894 (ve věku 81 let)
Vídeň
Povolánílékař
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigmund Spitzer (21. dubna 1813 Mikulov23. prosince 1894 Vídeň) byl česko-rakouský lékař židovského původu, anatom, chirurg, epidemiolog, patolog a vysokoškolský pedagog. Téměř jedenáct let života strávil v Cařihradě, hlavním městě Osmanské říše, kde posléze vedl tzv. Říšskou lékařskou školu, a dopomohl zde s aplikací prvků moderní evropské medicíny.

Životopis

Mládí

Narodil se v Mikulově na Moravě,[1] městě s výraznou židovskou komunitou. Školy navštěvoval v rodném městě, dále pak ve Vídni. Na zdejší univerzitě studoval medicínu, v roce 1837 získal doktorát.

V Cařihradě

Poté na popud tehdejšího rakouského chargé d'affaires Mavrozeniho přijal povolání profesora lékařské fakulty v Konstantinopoli (Mekteb-i Tıbbiye), kam v roce 1839 odcestoval a stal se zde profesorem anatomie. Spolu s ním sem odjeli i další rakouští lékaři, mj. Karl Ambros Bernard a Jakob Neuner,[2] jakožto výsledek iniciativy osmanského sultána Mahmuda II., aby modernizovali lékařskou školu ve čtvrti Galatasaray dle vzoru vídeňské Josefské akademie. Spitzer se zde mj. zasloužil o boření konzervativních předsudků proti pitvám a položil tak základ pro zřízení anatomického muzea, které bylo částečně jeho vlastní prací, částečně prostřednictvím četných příspěvků od Dr. Josepha Hyrtla.[3]

Na škole působil jako asistent Dr. Bernarda, který školu řídil. Po Bernardově náhlé smrti roku 1844 převzal Spitzer v roce 1845 místo hlavního učitele a roku 1847 pak místo ředitele Mekteb-i Tıbbiye.[1] Roku 1845 byl rovněž jmenován soukromým lékařem sultána Abdülmecida I., poté, co ho dokázal vyléčit z život ohrožující nemoci. V této funkci se pak těšil sultánově značné důvěře.

Diplomatem

Roku 1850 však musel urychleně opustit své úřady a odjet z Cařihradu z obav o vlastní život poté, co oznámil zjištěné přípravy k atentátu na sultána. Abdülmecit, který jej však přesto chtěl udržet v osmanských vládní služby a jmenoval jej tedy do podsekretariátu osmanského velvyslanectví ve Vídni. V této funkci se až do roku 1856 aktivně účastnil všech jednání vedených ve Vídni před i po Krymské válce,[3] které se Osmanská říše účastnila.

V roce 1857, když sultán Abdülmecit znovu onemocněl, přijel Spitzer znovu do Cařihradu a postaral se o jeho léčbu. Když provedl nezbytná ošetření a vyléčil sultána, Abdülmecit jej požádal, aby v Cařihradě zůstal, a poté, co doktor Spitzer odmítl, jmenoval jej osmanským chargé d'affaires v Neapoli (tato funkce byla spíše uměle vytvořena, aby Spitzer zůstal součástí osmanského aparátu). Osmanský ministr zahraničních věcí Safvet Paša jej pak 13. září 1860 informoval, že na základě opatření přijatých v časech ekonomických potíží země bude jeho neapolská kancelář dočasně uzavřena a Spitzer se vrátil do Vídně. Následně mu byla vyměřena penze 3 000 kuruců. Po smrti sultána Abdülmecita v roce 1861 potom definitivně opustil osmanské státní služby.

Pozdní léta

V dalších letech se pak stáhl do ústraní a střídavě žil ve Francii a Itálii. Poslední roky svého života strávil v Paříži a Londýně. Jeho publikační činnost byla velmi skromná.

Úmrtí

Sigmund Spitzer zemřel 23. prosince 1894 ve Vídni ve věku 81 let.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sigmund Spitzer na turecké Wikipedii.

  1. a b DOKUMENTATION, Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische. Spitzer, Sigmund (Ispiçel Bey). ISBN 978-3-7001-3213-4 [online]. 2003 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (německy) 
  2. He brought modern medicine to the Ottoman Empire: Who is Karl Ambros Bernard?. Knowwhois [online]. 2023-02-14 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Spitzer, Sigmund. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 222. 

Literatura

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya