Sophienbrücke (Sofiin most) byla řetězová lávka z roku 1825 přes Dunajský kanál ve Vídni, na konci uličky vedoucí směrem k Prátru. Byla jedním z prvních řetězových mostů v kontinentální Evropě.
Historie
Kníže Rasumofsky zřídil v tomto místě roku 1797 první dřevěný most. Po jeho poškození plujícími ledy v roce 1809 zde byl v roce 1810 postaven nový, kamenný most, který byl zničen povodní roku 1819.
V září 1824 byl pod vedením ředitele vodního inženýrství Kudriaffského ustaven spolek s cílem postavit první vídeňský řetězový most.[1] Protože kníže Rasumofsky po požáru svého paláce nebyl schopný výstavbu financovat, založil průmyslník Ignaz von Mitis soukromou akciovou společnost, která most postavila a měla na 40 let právo zde vybírat mýtné ve výši 1 krejcaru.
Řetězová lávka o rozpětí 71 metrů byla postavena v letech 1824–1825,[1] nedlouho po řetězovém mostu ve Strážnici, který byl prvním řetězovým mostem v kontinentální Evropě. Most byl určen pouze pro pěší a jezdce na koních.[1] Jméno Sophienbrücke neměl most od počátku, ale dostal ho až dodatečně.[1] Při revoluci vypukly 26. září 1848 kolem mostu boje (velitelem obránců proti císařským vojskům byl Robert Blum) a most byl poškozen požárem.[1] V roce 1871 byl zbořen a místo něj byl postaven nový most pro světovou výstavu v roce 1873, přístupný i vozidlům. Od té doby zde byl most zbořen a postaven ještě třikrát (1935, 1945, 1953), je známý pod názvem Rotundenbrücke.
Autorství
Jako autor projektu bývá uváděn Johann von Kudriaffsky,[1] některé zdroje uvádějí jako autora projektu Bedřicha Schnircha.[1] Bedřich Schnirch byl v letech 1819–1821 na vídeňském polytechnickém institutu žákem J. Kudriaffského.[2] Georg Christoph Mehrtens, tajný dvorní rada a profesor vysoké školy technické v Drážďanech, ke kterému začátkem 20. století doputovala archivní dokumentace o strážnickém řetězovém mostu, v ní pod datem 7. 11. 1825 našel také spis, ve kterém Schnirch píše strážnickému hraběti Magnisovi o řetězové lávce pro pěší („Sophienbrucke“) ve Vídni a chválí její 'pěknou přímou mostovku'. Mehrtens připisuje návrh lávky Schnirchovi a vrchnímu stavebnímu radovi J. von Kudriaffskému vedení stavby. Profesor Velflík mluví jen o Schnirchovi,[3] vídeňský propagátor řetězových mostů Ignaz Edler von Mitis, autor monografie o prvé visuté lávce ve Vídni, zase připisuje celou zásluhu Kudriaffskému, který se na její stavbu připravoval tím, že navštívil hotové a rozestavěné mosty ve Skotsku a v Anglii. Vzhledem k tomu, že Kudriaffski byl v době stavby profesorem na technice a nositelem vysoké úřední hodnosti, zatím Schnirch jeho dosud neznámým bývalým žákem s čerstvým diplomem, který provozoval praxi na zapadlém venkově, lze předpokládat, že Mitis, který psal svoji knížku v roce 1826 ve snaze získat úřední místa a akcionáře pro stavbu dalších řetězových mostů ve Vídni a Budapešti, uvedl důvěryhodnější jméno. Proto je důvod považovat za správnější rozdělení, které s větším odstupem konstatoval profesor Merthens.[4]
Ohlasy
Johann Strauss 18. září 1824 o lávce složil Opus 4 „I:te Lieferung der Kettenbrücke-Walzer“, Opus 19 „II:te Lieferung der Kettenbrücke-Walzer“ a Opus 21 „Kettenbrücke-Galopp“.[1]
Podle mostu byl pojmenován i taneční sál „Kettenbrückensaal“ (nebo „Tanzsaal zur Kettenbrücke“) na adrese Donaustraße 4 v Leopoldstadtu. Zde měl během karnevalu v roce 1827 premiéru „Kettenbrückenwalzer“ (Valčík na řetězovém mostě) Johanna Strausse.
Reference
- ↑ a b c d e f g h Sophienbrücke Vídeň, nyní Rotundenbrücke, Payne.cz
- ↑ Ing. Bedřich Fridericus Antonius Carolus Schnirch, Payne.cz
- ↑ Albert Vojtěch Velflík: Stavitelství mostní, díl třetí, Praha, 1910–1912, str. 11]
- ↑ Doc. ing. dr. Ivo Hruban, CSc.: První řetězový most na evropské pevnině, Silniční obzor č. 10, Praha, 1974 (on-line na Payne.cz)
Externí odkazy
.jpg)
