Řád bílé orlice (1756) Řád sv. Ondřeje (1764) Řád černé orlice (1764) královský společník Královské společnosti (1766) rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1797) … více na Wikidatech
Kazimír Poniatowski, František Poniatowski, Ondřej Poniatowský, Michal Jiří Poniatovský, Izabella Poniatowská, Ludovika Marie Poniatowská a Alexandr Poniatowski (sourozenci) Josef Antonín Poniatowský (synovec)
Funkce
velký litevský stolník (1755–1764) polský král (1764–1795) poslanec Sejmu Polsko-litevské unie přemyšlský starosta
Za svůj život měl celkem 3 děti (2 syny a 1 dceru).
Zemřel 12. února v roce 1798. Příčinou smrti byla mrtvice. Jeho tělo bylo pohřbeno v kostele v Petrohradě. Od roku 1990 se jeho ostatky nachází v katedrále ve Varšavě.
Jedná se o jednu z nejkontroverznějších postav polské historie.[2]
Život
Mládí
Narodil se 17. ledna roku 1732 ve Wołczynu. Byl čtvrtým synem princezny Czartoryské a hraběte Stanisława Poniatowského.[2] Mezi jeho bratry patřili Kazimierz Poniatowski a Franciszek Poniatowski, který trpěl epilepsií a Aleksander Poniatowski, dále pak Andrzej Poniatowski a Michał Jerzy Poniatowski. Mezi jeho synovce patřil princ Józef Antoiny Poniatowski, který byl polským generálem a maršálem Francie.[7][8] Prvních několik let svého dětství strávil Stanisław v polském městě Gdaňsk. Později se jeho rodiče přestěhovali do Varšavy. Zpočátku ho vzdělávala jeho matka, až pár let poté soukromí učitelé. V roce 1748 se vydal na svou první zahraniční cestu.
Stanisław ve věku 14 let
Rodina
Stanisław se nikdy neoženil. V mládí se však zamiloval do své sestřenice Elżbiety Czartoryské, ale její otec August Aleksander Czartoryski s tím nesouhlasil, neboť si nemyslel, že je dostatečně zámožný.
Po svém nástupu na trůn se chtěl oženit s Kateřinou II. Velikou, avšak Kateřina prostřednictvím svého vyslance Rzewuskiho dala najevo, že si Stanisława nevezme.
Pár historiků věří, že o pár let později uzavřel tajný sňatek s Elżbietou Szydłowskou. Podle polské šlechtičny Wirydianny Fiszerowy se tato informace patrně rozšířila až po Stanisławově smrti.[9]
Za svůj život měl Stanisław několik milenek, včetně Elżbiety Branické, která u něj pracovala jako poradce v oblasti politiky.
Potomci
Z morganatického vztahu s dlouholetou milenkou Elżbietou Grabowskou vzešli dva synové a dcera
Podle všeho byl i skutečným otcem dcery carevny Kateřiny II., Anny Petrovny (1757–1759); uvažuje se dokonce i o jeho otcovství prvorozeného syna Kateřiny II., pozdějšího cara Pavla I. (1754–1801). S Magdalenou Agnieszkou Lubomirskou měl dceru Konstancii a syna Michala Cichockého.
Vláda
Na polský trůn se Stanisław August dostal z vůle carevny Kateřiny II., jejímž oblíbencem (a snad i milencem) byl. Kateřina velmi dobře znala jeho mírnou povahu a viděla v něm povolný nástroj, s jehož pomocí bude možné posilovat ruský vliv v upadajícím polském státě. Stanisław se sice jako král snažil hájit zájmy země, ale k prosazení nutných reforem neměl ani autoritu, ani mocenskou základnu. Za jeho vlády proběhla všechna tři dělení Polska – po posledním z nich přestal stát úplně existovat. Stanisław August musel abdikovat (1795) a dožil v ruském exilu.
Úmrtí
Stanisław zemřel 12. února roku 1798 v důsledku mrtvice.[10] Byl pohřben 3. března v kostele sv. Kateřiny v Petrohradě. Roku 1938 plánoval Sovětský svaz tento kostel zbourat, a proto byly jeho ostatky přeneseny do kostela ve Wołczynu, kde se Stanisław narodil.[10] V roce 1990 bylo kvůli špatnému stavu budovy kostela jeho tělo ještě jednou exhumováno a následně převezeno do Polska do katedrály sv. Jana Křtitele ve Varšavě.
↑ abcGRIBBLE, Francis. The comedy of Catherine the Great. London: [s.n.], 1912. Dostupné online. S. 48.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
