Supermarine Walrus byl britskýlétající člun užívaný v druhé světové válce. Jednalo se o tří- až čtyřmístný letoun, který sloužil především k průzkumu, ale stal se zejména známým pro své působení při záchraně sestřelených spojeneckých pilotů nad mořem. Předchůdce letounu Seagull Mk V vzlétl již roku 1933, prototypWalrusu až v roce 1935. Ve válečném konfliktu sloužil v mnoha ozbrojených silách, například australských, kanadských, egyptských či sovětských. Letoun byl užíván i k civilním účelům.
Jednalo se o jednomotorový dvouplošník s hvězdicovým motorem v tlačném uspořádání umístěným za kabinou mezi dolním a horním křídlem. Trup byl celokovový (Seagull Mk V a Walrus Mk I) nebo dřevěný (Walrus Mk II). Křídla se dala sklopit dozadu podél trupu. Střelci ovládali své kulomety z otevřených stanovišť: jedno na přídi před kabinou a druhé na hřbetě trupu za vrtulí. Kola hlavního podvozku se zatahovala do prohlubní ve spodním křídle, zatímco podvozkové nohy zůstaly nezakryty.
