Podobné sporty, jako jsou paddleboarding a mořský kayaking, nepotřebují vlny. Další sporty s podobným základem, jako jsou kitesurfing a windsurfing, potřebují místo vln sílu větru. Z principů surfingu vychází také motosurfing neboli jetsurf.
Surfing se podle typy surfu a stylu jízdy na surfu dělí na dvě hlavní odvětví, na longboarding a shortboarding. Někdy bývá – kvůli rychlosti nájezdu na vlnu – používán i rozjezd pomocí lana a motorového člunu.
Mezi nejvyhledávanější a zároveň nejlepší destinace k surfování patří například Srí Lanka, Bali, Francie, Portugalsko[1], Kanárské ostrovy[2], Dominikánská republika nebo Austrálie. [3]
Původ
První zmínka v evropských pramenech o surfování na Havaji pochází od poručíka Jamese Kinga,[4]
který kompletoval deníky po smrti kapitána Jamese Cooka v roce 1779. Tehdy byl surfing na Havaji součástí kultury [4]. Surfaři pocházející z Havaje jezdili na vlnách vleže, vsedě nebo vestoje na dlouhých prknech z tvrdého dřeva. Surfing je sport, který patří k Havaji více než kterýkoliv jiný "západní" sport. Surfing proniká havajskou společností, havajským náboženstvím a polynéskou mytologií.
