Třída Freedom je třídaválečných lodíNámořnictva Spojených států amerických kategorie Littoral Combat Ship.[1] První dvě jednotky této třídy Freedom a Fort Worth byly postaveny za účelem účasti na porovnávacích zkouškách s konkurenčním designem třídy Independence společností General Dynamics a Austal. Oproti původním předpokladům byla nakonec objednána série plavidel obou konstrukcí. Celkem byla objednána stavba celkem 16 jednotek této třídy. Prototypová jednotka Freedom byla do služby přijata roku 2008. Do roku 2024 bylo dokončeno patnáct jednotek této třídy.
Z hlediska námořnictva jsou problematická obě prototypová plavidla Freedom a Fort Worth, jejichž konstrukce nebyla vyzrálá a oproti pozdějším plavidlům své třídy mají odlišnou konfiguraci. Námořnictvo obě plavidla od roku 2016 vedlo jako cvičná experimentální, přičemž v únoru 2020 byl zveřejněn záměr obě plavidla zcela vyřadit, neboť celkový upgrade na úroveň novějších plavidel by byl nerentabilní. Stejná je situace u prvního páru plavidel třídy Independence.[2]Freedom a Fort Worth měly být vyřazeny v březnu 2021.[3] Později bylo oznámeno, že loď Freedom bude vyřazena až 30. září 2021.[4] V červenci 2021 byl zveřejněn plán na vyřazení hned čtyř jednotek třídy Freedom (Fort Worth, Detroit, Little Rock) k 31. březnu 2022.[5]
Stavba
Třída byla vyvinuta společností Lockheed Martin do soutěže amerického námořnictva o novou kategorii plavidel pro pobřežní operace, schopných zastoupit především fregaty a minolovky. Jejím konkurentem se stala odlišně koncipovaná třída Independence, přičemž po vzájemném srovnání se námořnictvo rozhodlo pro akvizici obou typů.[6] Prototypová jednotka USS Freedom (LCS 1) byla objednána v prosinci 2004. Její stavba probíhala v letech 2006-2008.
Stavba druhé jednotky pojmenované USS Courage (LCS 3) měla být zahájena na počátku roku 2007, přičemž plavidlo mělo do služby vstoupit v roce 2009. V lednu 2007 však byla stavba odložena, neboť americké námořnictvo přehodnocovalo celý program LCS. Nakonec bylo rozhodnuto pokračovat ve stavbě plavidel modifikovaných na základě zkoušek prototypu. Stavba LCS-3 tak mohla pokračovat, přičemž plavidlo dostalo nové jméno Fort Worth.[6]
Třída Freedom představuje jednotrupá plavidla s modulární konstrukcí, umožňující jejich rychlou konverzi pro různé druhy misí za pomocí instalace tří různých typů sad modulového vybavení (tzv. mission packages). Jedná se o sadu pro ničení min (MIW – mine warfare), protiponorkový boj (ASW – anti-submarine warfare) a boj proti hladinovým cílům (SUW – anti-surface warfare).[6] Jednotlivé sady přitom procházejí složitým vývojem, jejich složení se průběžně mění a je postupně zdokonalováno.
Životnost plavidel je projektována na 30 let.[6] Jejich trup je postaven z oceli, nástavba je z hliníkové slitiny. Plavidla využívají bojový řídící systém Lockheed Martin COMBATSS-21. Elektroniku tvoří 3D vyhledávací radar EADS TRS-3D, sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Thales Captas 4249 a systém pro elektronický boj Argon ST WBR-2000.[1]
Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár umožňující operace dvou středních vrtulníků MH-60R/S Seahawk, nebo jednoho vrtulníku a dále bezpilotních prostředků (zejména MQ-8B Fire Scout).[1] Plavidla nesou rovněž rychlé čluny RHIB.
Pohonný systém tvoří dvě plynové turbínyRolls-Royce MT30 o výkonu 36 MW a dva diesely Fairbanks Morse Colt-SEMT-Pielstick 16PA6B STC, pohánějící čtyři vodní trysky Rolls-Royce. Elektrickou energii poskytují čtyři dieselgenerátory Isotta Fraschini V1708. Nejvyšší rychlost přesahuje 45 uzlů.[6] Dosah je 3500 námořních mil při 18 uzlech.[1]
Deriváty na bázi třídy Freedom
Korvety MMSC
Dne 20. října 2015 schválil Kongres prodej čtyř korvet třídy Saud vycházejících z třídy FreedomSaúdské Arábii.[14] Model připravovaného plavidla společnost Lockheed Martin představila v lednu 2018. Ten nese následující konfiguraci výzbroje: jeden 57mm kanón Bofors, dva 20mm kanóny ve zbraňových stanicích Nexter Narwhal, osminásobné vertikální silo Mk.41, osm protilodních střel Harpoon a systém blízké obrany SeaRAM. Elektroniku tvoří dva systémy řízení palby Saab CEROS 200 a radar Hensoldt TRS-4D kategorie AESA.[15] Plavidla ponesou systém elektronického boje Argon ST WBR-2000. Postaví je americká loděnice Fincantieri Marinette Marine ve Wisconsinu.[16] Stavba prototypu Saud byla zahájena 29. října 2019.[17]
Fregaty FFG(X)
Společnost Lockheed Martin získala v únoru 2018 kontrakt na konceptuální práce adaptace konstrukce třídy Freedom na fregaty, které by se mohly účastnit soutěže FFG(X).[18] Model takového plavidla byl poprvé představen roku 2018 na sympóziu SNA 2018.[19] V květnu 2019 společnost Lockheed Martin oznámila, že vlastní plavidlo do soutěže FFG(X) nenabídne. Nadále bude usilovat o dodávku bojového řídícího systému (COMBATSS 21) a dalších subsystémů.[20]
↑Lockheed Martin-Led Team Lays Keel on 17th Littoral Combat Ship [online]. lockheedmartin.com, 2016-07-18 [cit. 2016-07-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑Next LCS will be the USS Minneapolis/St. Paul [online]. fox11online.com, 2015-09-03 [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑US Authorizes Sale of Four Warships to Saudi Arabia [online]. navaltoday.com, 2015-10-21 [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑SNA 2018: Lockheed Martin Showcasing Royal Saudi Navy MMSC [online]. Navaltoday.com, rev. 2017-10-20 [cit. 2017-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑Lockheed Martin Receive Contract to Start Work on MMSC for Saudi Arabia [online]. Navyrecognition.com, rev. 2018-03-06 [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑Lockheed Martin & Fincantieri Start Construction on Royal Saudi Navy 1st MMSC [online]. Navalnews.com, 2019-10-29 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.