Ekosystém tůně[2] skýtá velké množství rostlinných i živočišných druhů a mikroorganizmů. V okolí tůní roste specifická vegetace.
Tůň vzniká nejčastěji oddělením od mrtvých ramen toků nebo zatopením terénní deprese, vzniklé vodní erozí během zatopení nivy při povodních. Tůně jsou nejčastěji syceny průsakem z propustných vrstev, vodou při záplavách či velkých deštích. Charakteristikou tůní je jejich zastíněnost okolními stromy a značné množství spadaného listí na dně. To se zde postupně rozkládá a vytváří u dna značně anaerobní podmínky. Neustálý přísun biologického materiálu zejména z okolních dřevin a z rákosí způsobuje zmenšování vodní plochy tůní, snižuje postupně jejich hloubku a způsobuje jejich pozvolný zánik. Tento proces se nazývá zazemňování.
V širším smyslu slova se může jednat i o malé přirozené nádržky stojatých vod (telmy), které mohou být stálé, epizodické, či periodické. Vznikají v přirozených prohlubních větví a kmenů stromů (dendrotelmy), listů rostlin (fytotelmy) nebo ve skalním podkladu (litotelmy).
↑Ústav pro jazyk český AV ČR. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
↑ Jak zakládat tůně a proč je to dobré pro přírodu i pro nás. Jak zakládat tůně a proč je to dobré pro přírodu i pro nás [online]. [cit. 2023-06-19]. Dostupné online.
Literatura
PRACH, Karel. Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách. Třeboň: Botanický ústav AV ČR, 2003. ISBN80-86188-14-0. S. 37–60.