Teplomilné doubravy (Quercetea pubescentis) jsou světlé opadavé listnaté lesy s obvykle rozvolněným stromovým patrem a významnou účastí světlomilných a teplomilných druhů, často s kombinací submediteránní a panonské provenience. Hlavní oblastí jejich výskytu jsou Balkánský poloostrov (Panonská pánev, Valašská nížina), Dalmácie, Apeninský poloostrov a lesostepní zóna východní Evropy. Ve střední Evropě je jejich výskyt omezen na teplé a suché oblasti termofytika, což je v České republice jižní Morava, Český kras, České středohoří, Polabí a Podkrušnohoří, ostrůvkovitě je lze nalézt na jižně orientovaných a výslunných strmých svazích i v přiléhajících pahorkatinách mezofytika.
Popis
V bylinném patře řídkých teplomilných doubrav se uplatňuje třemdava bílá
Teplomilné doubravy vyrůstají na mělkých i hlubších půdách na různých typech hornin, především však na úživných a bázemi bohatých, jako jsou vápence, čediče vápnité pískovce, slepence nebo spraše. Na příznivých stanovištích vytvářejí zapojené vysokokmenné lesy, na suchých místech a na prudkých výslunných stráních pak duby tvoří pouze zakrslé, pokroucené tvary. Ve východní Evropě se vyskytují ostrůvkovitě coby součást lesostepní mozaiky. Výrazným formujícím faktorem je sucho, díky kterému zde mohou porosty světlomilných dubů odolávat konkurenci stinnějších mezofilních dřevin.
Tento typ lesa byl v minulosti výrazně ovlivněn člověkem. Vzhledem k omezené reprodukci dubu v hustém a stinném porostu se teplomilné doubravy na mnoha místech udržovaly díky výmladkovému hospodaření, výběrové prosvětlující těžbě a lesní pastvě; při absenci těchto faktorů časem podléhají sukcesi v zapojený mezofilní les. Mnoho porostů teplomilných doubrav však bylo člověkem vykáceno a přeměněno na zemědělskou půdu.
.JPG)