Theophil von Hansen

Theophil von Hansen
Rodné jméno	Theophil Edvard Hansen
Narození	13. července 1813 Kodaň
Úmrtí	17. února 1891 (ve věku 77 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Povolání	architekt, vysokoškolský učitel a učitel
Zaměstnavatel	Královská dánská akademie umění
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1875) čestný občan Vídně (1883) Královská zlatá medaile (1888) čestný doktor Vídeňské univerzity
Příbuzní	Christian Hansen[1] (sourozenec)
Funkce	Member of the Athens Academy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theophil Edvard Hansen, od roku 1884 v Rakousku-Uhersku nobilitovaný sv. pán von Hansen (13. července 1813 Kodaň – 17. února 1891 Vídeň) byl dánsko-rakouský architekt, představitel evropského klasicismu a novorenesance 19. století.

Byl jedním ze šesti dětí violisty a zaměstnance pojišťovny Rasmuse Hansena Braathena (1774-1824) norského původu, a Sophie Elisabeth Jensenové, Dánky z Kodaně. Jeho bratr Hans Christian Hansen (1803-1883) byl také architektem. Oběma bratrům byl prvním velkým vzorem Christian Frederik Hansen (1756-1845), který byl průkopníkem klasicistní architektury ve Skandinávii, nikoliv však příbuzný této rodiny.

Dalším vzorem byl dánský architekt Gustav Friederich Hetsch, profesor na Akademii umění v Kodani, u něhož Hansen Začal studovat. Po studiích u Karla Friedricha Schinkela na Stavební akademii v Berlíně a studijním pobytu ve Vídni Theophil Hansen odejel do Athén, kde kromě studia klasické řecké architektury a byzantské architektury pracoval pro bankéře Gerogia Sinase a roku 1842 vytvořil svůj první projekt kostela. Postupně vytvořil řadu dalších návrhů veřejných budov ve stylu klasicismu, a díky tomuto investorovi je mohl realizovat.

Díky renomé, které si Hansenovy realizace v Athénách získaly, přivedl bankéř Georgios Sinas Hansena do Vídně, aby projektoval jak pro něj, tak pro další investory stavby v „řeckém stylu“. Jeho nadání rozpoznal již uznávaný vídeňský architekt Ludwig Förster (1797-1863), který jej přijal jako svého asistenta. Ve Försterově ateliéru pracoval v letech 1846-1852, oženil se s jeho dcerou, která však po roce a půl zemřela.

V období po zboření hradeb a staré zástavby Vídně nastala konjunktura nové architektury. Hansen si vytvořil tým spolupracovníků včetně malíře a sochaře a brzy vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších rakouských architektů té doby. V roce 1863 byl jmenován čestným občanem města Vídně, od roku 1868 do roku 1884 učil jako profesor na Akademii výtvarných umění a téhož roku 1884 byl povýšen do šlechtického stavu.

Je pochován v čestném hrobě na vídeňském ústředním hřbitově (Skupina 14A, číslo 20). Roku 1894 po něm byla pojmenována ulice v centru Vídně. Na podestě hlavního vchodu Parlamentu byla vztyčena jeho portrétní busta.

Hansen byl jedním z nejvýznamnějších architektů novořeckého stylu pro města Athény a Okružní třídu ve Vídni. Stavěl také v dalších městech, například v Benátkách. Jeho nejznámějším dílem je budova Říšské rady (dnes Parlament) ve Vídni, která byla jeho poslední realizací, a proto mu tam (vpravo od hlavního vchodu) byla odhalena pamětní busta.

Do architektury českých zemí přispěl svými brněnskými realizacemi. Ve svých počátcích vyšel ze směsi stylů Schinkelova klasicismu a romantismu, později převážila inspirace klasické renesance. Je především čelným představitelem středoevropského historismu 2. poloviny 19. století a monumentálního stylu novorenesance.

Podobně jako jeho profesor Schinkel také Hansen rád a pro své potěšení kreslil a maloval. Kromě toho do svých staveb navrhoval umělecko-řemeslné zařízení interiérů včetně sochařských prvků a ornamentů.

• Kostel Zvěstování P. Marie, Athény, 1842
• Universita, Athény, 1839–49
• Hvězdárna, Athény, 1843–46
• Kleinův palác, Brno, 1847–1848 (spolu s Ludwigem Försterem)
• Akademie věd, humanity a umění, Athény, od 1856
• Arsenal: komplex budov kasáren, zbrojnice a Vojenského muzea, Vídeň, 1856
• Stará městská nemocnice, Patras, 1857
• Evangelický kostel, Kežmarok, 1879–1892
• Evangelický kostel, Vídeň – Matzleinsdorf, 1858
• Kostel řecké ortodoxní církve, Masný trh (Fleischmarkt), Vídeň, 1858–1862
• Rudolfův dvůr, Vídeň, Hörlgasse 15, 1860–1863
• Palác arcivévody Wilhelma, Vídeň, 1864–1868
• Zemská nemocnice u sv. Anny, Brno, 1864–1868
• Musikverein, Vídeň, 1867–1870
• Hansenův vlastní palác, Vídeň, 1868–1872
• Epsteinův palác, Vídeň, 1868–1872
• Haasův obchodní dům, Praha, 1869–1871
• Ephrussisův palác, Vídeň, 1872–1873
• Akademie výtvarných umění, Vídeň, 1871–1876
• Besední dům, Brno, 1871–1873
• Pražákův palác, Brno, 1872–1874
• Burza, Vídeň, 1874–1877
• Hrad Nadelburg, Lichtenwörth, Dolní Rakousko, 1880–1882
• Zappeion, Athény, 1874–1888
• Budova Říšské rady (parlament), Vídeň, 1874–1883
• Bývalá Sieglova vila, Šumperk 1867

• 
  Kleinův palác, Brno
• 
  Zámek Nadelburg, Lichtenwörth
• 
  Pražákův palác, Brno
• 
  Budova rakouského parlamentu na Okružní třídě ve Vídni
• 
  Zappeion, Athény
• 
  Nový evangelický kostel v Kežmarku

• Renate Wagner-Rieger - Mara Reissberger, Theophil von Hansen, Die Wiener Ringstraße VIII, Band 4, Wiesbaden 1980.
• Pavel Zatloukal: Příběhy z dlouhého století, Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc : Muzeum umění Olomouc, 2002, ISBN 80-85227-49-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Theophil von Hansen na Wikimedia Commons
• Theophil von Hansen v Encyklopedii dějin města Brna
• (německy) Theophil von Hansen na stránkách austria-forum