Thomas Pasley

Admirál Sir Thomas Pasley
Admirál Sir Thomas Pasley
	Portrét viceadmirála Thomase Pasleye z roku 1795 (sbírky Národního námořního muzea v Greenwichi)
Velitel v Plymouthu
	Ve funkci:; 1799 – 1802
Předchůdce	Richard Onslow
Nástupce	James Richard Dacres
Vojenská služba
Služba	Spojené království
Složka	Royal Navy
Hodnost	admirál 1801, viceadmirál 1795, kontradmirál 1793, kapitán 1771
Narození	2. března 1734; Langholm
Úmrtí	29. listopadu 1808 (ve věku 74 let); Winchester
Příčina úmrtí	edém
Titul	baronet 1794
Choť	Mary Heywood
Rodiče	James Pasley a Magdalen Eliott
Děti	Maria Pasley; Magdalen Pasley
Příbuzní	Sir Thomas Pasley, 2nd Baronet (vnuk)
Profese	námořní důstojník
Commons	Thomas Pasley
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Thomas Pasley, 1. baronet (anglicky Sir Thomas Pasley, 1st Baronet Pasley of Craig) (2. března 1734 Langholm, Skotsko – 29. listopadu 1808 Winchester) byl britský admirál a námořní vojevůdce 18. století. U Royal Navy sloužil od svých sedmnácti let a byl účastníkem válečných konfliktů na moři druhé poloviny 18. století. Ve válkách proti revoluční Francii utrpěl vážné zranění v bitvě Slavného 1. června. Za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu s titulem baroneta. Přes trvalou invaliditu zůstal v aktivní službě, nakonec byl velitelem v Plymouthu (1799–1802) a v roce 1801 dosáhl hodnosti admirála.

Životopis

Pocházel z drobné statkářské rodiny ze Skotska, narodil se jako pátý z jedenácti potomků Jamese Pasleye (1695–1773). U námořnictva sloužil od roku 1751, převážně u břehů Jamajky. V roce 1757 se mu podařilo přepravit z Karibiku do Anglie náklad drahých kovů a za to byl povýšen na poručíka. Za sedmileté války se pak zúčastnil neúspěšného obléhání Rochefortu, poté operoval v Lamanšském průlivu a u břehů Španělska, kde mimo jiné zabavoval nepřátelské obchodní lodě a organizoval trestné výpravy proti pirátům. V roce 1762 byl povýšen na komandéra a znovu sloužil v Karibiku, později v době míru byl několik let mimo aktivní službu. V roce 1771 byl povýšen na kapitána, během války proti americkým kolonistům znovu operoval v Karibiku a zbohatl zajímáním francouzských obchodních lodí. Zúčastnil se také několika bitev, s Francouzi bojoval u Porto Praya (1780),^[2] s Nizozemci u Saldanha Bay (1781). V roce 1779 dostal pod velení zcela novou loď HMS Sibyl, s níž doprovázel konvoj obchodních lodí do Newfoundlandu. Poté se plavil k Mysu Dobré naděje, odkud přivezl několik přeživších a veškerou dokumentaci z poslední výpravy kapitána Jamese Cooka.

Po skončení války s USA žil několik let mimo aktivní službu, po úmrti manželky (1788) se ale vrátil na moře. Byl velitelem v ústí řeky Medway, poté se zúčastnil válek s republikánskou Francií. V letech 1794–1796 byla jeho vlajkovou lodí HMS Bellerophon, která se později proslavila deportací sesazeného Napoleona na Sv. Helenu.^[3] S loďstvem Channel Fleet admirála Howea se zúčastnil výpravy do Atlantiku proti flotile francouzského admirála Villareta.^[4] V bitvě Slavného 1. června (1794) utrpěl vážné zranění a přišel o nohu.^[5] Za zásluhy byl povýšen na baroneta s nárokem na titul Sir, zároveň obdržel státní penzi ve výši 1 000 liber ročně.^[6] Přes trvalou invaliditu zůstal v aktivní službě a v roce 1795 se zúčastnil vítězné bitvy u ostrova Groix (pod velením admirála Hooda a opět proti Villaretovi).^[7] V roce 1795 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1798–1799 byl velitelem námořní základny v ústí řeky Nore. Svou kariéru završil jako vrchní velitel v Plymouthu (1799–1802).^[8] V roce 1801 dosáhl hodnosti admirála a v roce 1802 odešel do výslužby.^[9] Zemřel na svém statku poblíž Winchesteru, kde je také pohřben.^[10]

Z manželství s Mary Heywood, dcerou soudce Thomase Heywooda, měl dvě dcery.^[11] Starší Mary se provdala za plukovníka Johna Sabine, jejich syn Sir Thomas Sabine Pasley (1804–1884) se stal dědicem titulu baroneta a přijal příjmení Pasley. Sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti admirála.^[12]

Odkazy

Reference

↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; (kapitola Zmatené střetnutí u La Praya, s. 294–298) ISBN 978-80-7497-348-2
↑ Přehled velitelů HMS Bellerophon dostupné online
↑ ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. (kapitola Válka na moři: Britský Slavný 1. červen, s. 192–197) ISBN 978-80-7557-041-3
↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; s. 78 ISBN 978-80-7497-418-2
↑ KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 157 ISBN 978-80-7557-145-8
↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; (kapitola Útěk od ostrova Groix, s. 88–95) ISBN 978-80-7497-418-2
↑ Přehled velitelů v Plymouthu dostupné online
↑ Služební postup admirála Thomase Pasleye na webu threedecks dostupné online
↑ Admirál Thomas Pasley na webu findagrave dostupné online
↑ Admirál Thomas Pasley na webu thepeerage dostupné online
↑ Profesní životopis admirála Thomase Sabine Pasleye dostupné online

Literatura

KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl (Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.); Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl (Revoluční a napoleonské války na moři); Praha, 2022; 396 s. ISBN 978-80-7497-418-2
KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. ISBN 978-80-7557-145-8