Typ 051 (v kódu NATO: třída Luda) byla třídatorpédoborcůNámořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády. Jsou to první torpédoborce vyvinuté čínskými loděnicemi.[1] Celkem jich bylo postaveno 17 kusů. Ve službě jsou od roku 1971. Čína je dle svých možností postupně modernizuje. Od roku 2007 jsou postupně vyřazovány.[1]
Torpédoborce typu 051 byly už v době své stavby velmi zastaralé v porovnání se sovětskými, nebo západními plavidly stejné kategorie. Měly zastaralou elektroniku a zcela postrádaly protiletadlové řízené střely, což z nich dělalo snadný cíl útoku ze vzduchu. Jejich trup měl nedostatečnou odolnost a špatná kvalita ubikací je činila nevhodnými pro dlouhodobé operace. Nezměnily to ani některé dílčí modernizace, provedené během služby na části plavidel. Na druhou stranu při jejich vývoji a stavbě čínské loděnice získaly mnoho cenných zkušeností.[1]
Stavba
Námořnictvo ČLOA v 60. letech 20. století poptávalo univerzální torpédoborec, schopný mimo jiné doprovázet plavidla provádějící raketové zkoušky v jižním Pacifiku. Vývoj torpédoborců typu 051 probíhal ve Wu-chanu. Konstrukce plavidla byla silně ovlivněna sovětskými torpédoborci projektu 56 (třída Kotlin). Výsledné plavidlo bylo dvakrát větší než dosavadní čínské torpédoborce druhoválečné sovětské typ 07 (třídy An-šan). V roce 1968 byla zahájena stavba prototypové jednotky Ťi-nan, která byla na vodu spuštěna v roce 1970 a do služby přijata v prosinci 1971. V roce 1973 úspěšně proběhly první střelby protilodními střelami.[1]
Stavba této třídy probíhala ve třech loděnicích až do roku 1991.[1] První sérii typ 051 kromě prototypu Ťi-nan (105) tvořilo ještě šest jednotek, stavěných do roku 1975. Patřily do ní torpédoborce: (160), Si-an (106), Čchang-ša (161), Jin-čchuan (107), Nan-ning (162) a Nan-ťing (131). V letech 1977–1987 bylo postaveno osm torpédoborců druhé série typ 051D. Patřily sem torpédoborce Si-ning (108), Che-fej (132), Kchaj-feng (109), Nan-čchang (163), Ta-lien (110), Čchung-čching (133), Cun-i (134) a Kuej-lin (164). Poslední dva torpédoborce Čan-ťiang (165) a Ču-chaj (166) byly dokončeny ve výrazně modernizované verzi typ 051G. Několik dalších verzí plavidel vzniklo jejich specializovanými úpravami a modernizacemi. Celkem tedy bylo postaveno 17 jednotek této třídy.[1]
Typ 051 (Luda) – základní verze, sedm plavidel první série.[1]
Typ 051 (Luda II) – torpédoborec z první série Ťi-nan (105) byl v 80. letech modernizován, zejména byl vybaven přistávací plochou a hangárem pro vrtulníky.[1]
Typ 051D (Luda) – osm plavidel druhé série, vylepšená elektronika.[1]
Typ 051Z – torpédoborce z druhé série Ta-lien (110) a Che-fej (132) byly dokončeny v upravené podobě, aby mohly sloužit jako velitelské lodě. Rozšířeno bylo komunikační vybavení a na palubě bylo zřízeno bojové informační centrum.[1]
Typ 051G (Luda III) – dva torpédoborce třetí série Čan-ťiang (165) a Ču-chaj (166) dokončené ve výrazně modernizované podobě.[1]
Typ 051DT – modernizované torpédoborce druhé a třetí série Kchaj-feng (109), Ta-lien (110), Čan-ťiang (165) a Ču-chaj (166).[1]
Konstrukce
Typ 051 (Luda)
Základní verze torpédoborců první a druhé série. Hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 130mm dvoukanóny typu 76 umístěné ve dělové věži (na přídi a zádi), které doplňovaly čtyři 37mm dvoukanóny typu 76 a čtyři 25mm protiletadlové dvoukanóny typu 61. Kanóny menší ráže měly sloužit zejména k obraně proti letadlům. Ve střední lodí se nacházely dvě trojnásobná odpalovací zařízení pro podzvukové protilodní střely HY-1J s dosahem 70 km. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva salvové vrhače raketových hlubinných pum FQF-2500, čtyři klasické vrhače a čtyři skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém lodí tvořily čtyři kotle a dvě parní turbíny o výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[1]
Typ 051 (Luda II)
Podtřídu Luda II představuje osamocený Ťi-nan (105), který byl upraven pro provoz dvou protiponorkových vrtulníků Z-9A Chaj-tchun z plošiny na zádi (zadní dělová věž byla demontována). Instalován na něj byl i hangár.
Typ 051G (Luda III)
Plavidla byla vybavena množstvím francouzské elektroniky. Čtyři 37mm dvoukanóny typu 76 na předchozích plavidlech byly nahrazeny modernějšími čtyřmi 37mm dvoukanóny typu 76A. K úderu slouží osm protilodních střel YJ-8 (C-801) s dosahem 40 km. V rámci pozdější modernizace je nahradilo šestnáct protildoních střel YJ-83. Nesly také dva trojité 324mm torpédomety pro protiponorková torpéda Jü-7 (derivát amerických Mk 46).[1]
Typ 051DT
Plavidla byla vybavena bojovým řídícím systémem Thomson-CSF TAVITAC, 37mm dvojkanóny typu 76A, protilodními střelami YJ-83, vzdušným a hladinovým vyhledávacím radarem Typu 360 a střeleckými radary typů 342 a 344. Nesly také dva trojité 324mm torpédomety pro protiponorková torpéda Jü-7.[1]
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN80-206-0414-6. S. 389.
CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN80-86215-81-4. S. 256.