Trona
Trona (Wallerius, 1747), chemický vzorec Na3(CO3)(HCO3)·2H2O, je jednoklonný minerál.[1] Název je zjednodušený výraz natron, který pochází z arabského označení pro přírodní sůl.
Původ
- sedimentární – vysrážením ve slaných jezerech, výkvěty na půdách v suchých oblastech
- vulkanický – usazuje se v okolí fumarol (vzácně)
Morfologie
Krystaly mají tvar prizmatických tabulek protažených ve směru {010} s ostatními plochami rýhovanými rovnoběžně s {010}, velikosti do 10 cm. Agregáty vláknité až sloupcovité, masivní.
Vlastnosti
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2,5, hustota 2,14 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {010}, lom nerovný až pololasturnatý.
- Optické vlastnosti: Barva: bílá, nažloutlá, šedá. Lesk skelný, průhlednost: průsvitný, bezbarvý v procházejícím světle, vryp bílý.
- Chemické vlastnosti: Složení: Na 30,51 %, H 2,23 %, C 10,63 %, O 56,63 %. Rozpustný ve vodě, v kyselinách kypí.
Parageneze
- natrit, termonatrit, halit, glauberit, thénardit, mirabilit, sádrovec (solná jezera); shortit, northupit, bradleyit, pirssonit (Green River Formation, Wyoming, USA)
Získávání
Povrchová těžba.
Využití
K výrobě sody, která se dále používá při výrobě skla, papíru nebo mýdla. Ve starém Egyptě používali tronu při mumifikaci těl.
Naleziště
Hojný v suchých oblastech.
Odkazy
Reference
Literatura
- Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1951) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume II, 138–140
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
Související články
Externí odkazy
|
|