→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 19. 2. 2020 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 19. 2. 2020
V roce 2004 získal Cenu Johana Cruijffa (Johan Cruijff Prijs), která se v Nizozemsku každoročně uděluje nejlepším mladým hráčům do 21 let.[1]
Jeho posledním klubovým angažmá byla katarská Al-Gharafa SC.[2]
V roce 2019 ukončil kariéru.
Klubová kariéra
Ajax Amsterdam
Ačkoli se narodil v Utrechtu, fotbalovou kariéru od útlého dětství budoval v Ajaxu Amsterdam. Zlom ve Sneijderově kariéře znamenala sezona 2002/03, když si zahrál čtvrtfinále Ligy mistrů proti AC Milán a nastoupil ke své reprezentační premiéře.
V sezoně 2003/04 vstřelil devět gólů v 30 utkáních a přispěl tak Ajaxu k opětovnému získání titulu mistra Nizozemska. V sezoně 2004/05 rozhodl finále nizozemského superpoháru, když vstřelil vítězný gól, díky němuž Ajax porazil FC Utrecht.
Real Madrid
V letním přestupním termínu 2007 poprvé v kariéře změnil klub, když za 24 mil. € přestoupil do španělského velkoklubu Real Madrid.
Inter Milán
O dva roky později si ho vyhlédl italský popřední klub Inter Milán za 17 mil. €, v jehož dresu v sezoně 2009/10 získal titul v Serii A, ligový pohár a vyhrál Ligu mistrů. V Interu ho vedl portugalský trenér José Mourinho a po jeho odchodu Španěl Rafael Benítez.[3]
Ke konci angažmá v Interu prohlásil, že už nepatří mezi nejlepší hráče světa a přestoupil do tureckého velkoklubu z IstanbuluGalatasaray SK.[4]. Za Galatasaray odehrál 4 sezony, ve kterých se na hřišti objevil ve 122 zápasech a vstřelil 35 gólů.
Mistrovství Evropy 2012 v Polsku a na Ukrajině se Nizozemsku vůbec nezdařilo. Ačkoli bylo po suvérénní kvalifikaci považováno za jednoho z největších favoritů, prohrálo v základní skupině B všechny tři zápasy (v tzv. „skupině smrti“ postupně 0:1 s Dánskem[7], 1:2 s Německem[8] a 1:2 s Portugalskem[9]) a skončilo na posledním místě. Sneijder odehrál všechny tři zápasy v základní sestavě.
MS 2014
Trenér Louis van Gaal jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[10] Nizozemsko šlo do vyřazovací fáze s devíti body z prvního místa. V osmifinále proti Mexiku (výhra 2:1) zařídil střelou z vápna v 88. minutě vyrovnání na 1:1.[11] Ve čtvrtfinále s Kostarikou (0:0, 4:3 na penalty) proměnil stejně jako jeho tři spoluhráči v závěrečném penaltovém rozstřelu svůj pokus a Nizozemsko postoupilo mezi čtyři nejlepší celky turnaje.[12] V semifinále s Argentinou po výsledku 0:0 šel také kopat penaltu a tentokrát ji neproměnil. Nizozemci v rozstřelu podlehli 2:4 a šli do boje o bronzové medaile proti Brazílii, který vyhráli 3:0.[13]
