Wismar

Wismar
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	53°53′33″ s. š., 11°27′54″ v. d.
Stát	Německo
Spolková země	Meklenbursko-Přední Pomořansko
Zemský okres	Severozápadní Meklenbursko
	; Poloha města na mapě Německa
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	41,7 km²
Počet obyvatel	44 022 (2023)
Hustota zalidnění	1 055,2 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality	Historic Centres of Stralsund and Wismar
Zařazení	2002 (26. zasedání)
Správa
Starosta	Thomas Beyer (Politiker, 1960) (od 2010)
Vznik	13. století
Oficiální web	www.wismar.de
Telefonní předvolba	03841
PSČ	23966, 23970 a 23952
Označení vozidel	HWI a WIS
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wismar (česky zastarale Vesmiř^[2]) je bývalé hanzovní město, dnes důležitý přístav a okresní město v severním Německu. V období do 3. 9. 2011 město tvořilo samostatný městský okres.

Leží ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko na pobřeží Baltského moře asi 45 kilometrů východně od Lübecku a 30 kilometrů severně od Schwerinu. Podle údajů z roku 2005 má 45 000 obyvatel, více než dvojnásobek počtu z roku 1905.

V roce 2002 bylo centrum města společně s centrem Stralsundu jako centry hanzovní ligy přidáno organizací UNESCO na seznam světového kulturního dědictví. V centru těchto měst se nachází mnoho významných cihlových budov, typických pro tuto část Německa a dřívější bohatá hanzovní města.

Historie

Původně zde byla slovanská osada Wyszomir. Wismar je poprvé zmiňován v roce 1229, kdy obdržel některá městská práva. V letech 1257 až 1358 byl sídlem Meklenburských knížat. V roce 1259 se s městy Lübeck a Rostock spojila proti četným útokům baltských pirátů. Připojením dalších a k dalším městům vznikla Hanzovní liga. Během 13. a 14. století byl Wismar vzkvétajícím hanzovním městem, kde také působilo mnoho dílen, například na zpracování vlny. Rozkvět i přes odliv obyvatel trval až do 16. století.

Pod švédskou nadvládou

Po uzavření vestfálského míru v roce 1648 připadl Wismar Švédsku. Od roku 1653 v městě zasedal nejvyšší soud švédských území v Německu. V roce 1803 Švédové zastavili město i s panstvím Meklenburkům, s právem zpětného vykoupení po sto letech. V roce 1903 se Švédsko svých nároků vzdalo.

Na přelomu 19. století bylo ve Wismaru mnoho důležitých manufaktur na zpracování železa, asfaltu, ale i papírny a výroba strojů. Rozvinutý byl zejména námořní obchod. Dováželo se uhlí, dřevo a železo. Naopak vyváželo se odtud obilí, máslo a olejniny. Přístav byl však dostupný jen pro lodě s ponorem do 5 metrů a tak s nástupem velkých parních lodí význam obchodu upadal.

Památky

V centru města se nachází největší severoněmecké náměstí o rozměrech 100 krát 100 metrů, obklopené elegantními stavbami všech stylů. Na severní straně náměstí stojí klasicistní radnice, postavená v letech 1817 až 1819. Ve středu náměstí stojí Wassserkunst s propracovanou kovanou fontánou dovezenou v roce 1602 z Holandska. Další zajímavostí je gotické skladiště z roku 1380 známé jako Alter Schwede.

Osmdesát metrů vysoká věž chrámu svaté Marie je pouze zbytkem původní impozantní gotické stavby. Cihlový chrám z 13. století byl těžce poškozen během druhé světové války a poté úmyslně zničen východoněmeckým komunistickým režimem v roce 1960.

Wismar je dnes také důležitou obchodní křižovatkou s přístavem a velkou loděnicí pro stavbu velkých lodí.

Administrativní dělení

Wismar je rozdělen na osm místních částí (Stadtteile), které se dále člení na okrsky (Stadtteilbezirk):^[3]

Altstadt a Stadtteilbezirk Altstadt
Wismar Nord: Fischkaten, Redentin, Müggenburg, Eiserne Hand, Schwanzenbusch, Haffeld Süd a Haffeld Nord
Wismar Ost: Wismar Ost a Kagenmarkt
Dargetzow: Dargetzow, Kritzowburg a Groß Flöte
Wismar Süd: Wismar Süd, Kluß a Rothentor
Friedenshof: Friedenshof a Dammhusen
Wismar West: Burgwall, Weidendamm, Köpernitztal a Lübsche Burg
Wendorf: Wendorf, Hinter Wendorf, Hoben a Insel Walfisch