Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárnou mocí. V právních státech s dělbou moci je tato nejčastěji zastoupena (parlamentem). Pokud jde o právní sílu, jsou zákony nadřazeny podzákonným předpisům (vyhláškám a nařízením), avšak podřízeny Ústavě a ústavním zákonům a jim naroveň postaveným mezinárodním smlouvám. V případě, že zákon nebo některá jeho ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem, může zákon nebo jeho část zrušit Ústavní soud.
Obsah zákona
Zákony obsahují především právní normy, tedy závazná pravidla chování (určitou výjimkou jsou např. deklarativní zákony o dějinách). Z hlediska oblasti právní úpravy není zákonodárce, s výjimkou ústavních norem, ničím[1] omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů, aniž by k tomu potřeboval zvláštní zmocnění. Jestliže však zákon provádí právní předpis vyšší právní síly, tedy ústavu, označuje se jako prováděcí zákon. Obecně platí, že povinnosti lze fyzickým a právnickým osobám ukládat pouze zákonem; podzákonným předpisem tak lze činit, pouze existuje-li k tomu zvláštní zákonné zmocnění (v takovém případě je sám zákon prováděn). Ukládání některých povinností, například placení daní a poplatků, je však vyhrazeno zákonu.[2]
Nejstarší platné zákony
Česko
Mezi nejstarší platné zákony[zdroj?!] na území České republiky patří například:
Statistika
Česko
V letech 1918–2002 bylo v Československu a následně v České republice vydáno 4114 zákonů, z nichž bylo v roce 2002 platných 2470. Zákon měl k tomuto roku průměrně 17 paragrafů a zabíral 3,5 strany formátu Sbírky zákonů.[3]
Ústavy v jiných zemích
Ústavy a zákony se v různých zemích liší.
Odkazy
Reference
- ↑ PAVLÍČEK, Václav, a kol. Ústavní právo a státověda. 1. díl. Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3. S. 246–247.
- ↑ Např. čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
- ↑ CVRČEK, František: Základní kvantitativní parametry českého právního řádu. Právník, 2006, roč. 145, č. 6, s. 434-450.
Související články
Externí odkazy