Zeman (šlechtic)

Zeman je označení nižšího šlechtice v českých zemích, Polsku a Uhrách, pro které se užívá v mezinárodním kontextu výraz džentry.

Původ slova ukazuje na vztah k zemi, tj. k vlastnictví půdy. Ještě počátkem 14. století bylo zeman či zeměnín (podobně jako vladyka) označením šlechty jako celku. Později se význam posunul k obecnému pojmenování příslušníka nižší šlechty, popř. v Čechách úžeji k nižšímu šlechtici, který sídlil na venkovském dvoře a na rozdíl od rytíře – bojovníka se živil hospodařením na své půdě či ve vrchnostenské správě. V rámci nižší šlechty byl zeman někdy odlišován od vladyky, který se uplatňoval spíše v soudnictví nebo vojenské službě, ale častěji jsou obě pojmenování zaměňována. Zeman i vladyka byli ve stavovské hierarchii na nižší úrovni než rytíř. Na Moravě byl termín zeman déle označením nižší šlechty jako celku, v Čechách převládlo pojmenování vladyka (vladycký stav).^[1]

Od 16. století se v zemích Koruny české již rozlišovaly pouze dva stavy, stav panský (vyšší šlechta) a stav rytířský. Vrstva zemanů či vladyků postupně vplynula do pevně ustaveného rytířského stavu. Později slábla a stávala se klientelou bohatých panských rodů nebo se stěhovala do měst. Označení zeman ztratilo formálně právní význam, přetrvávalo však v běžném jazyce nejen v 16., ale i v 17. století. ^[zdroj?]

• Česká šlechta
• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

• BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky, 2. vyd. Praha: Libri, 1999, ISBN 80-85983-31-1.
• Encyclopedia Britannica, 15. vydání, Londýn, 1985.
• HOŠŤÁLEK, Stanislav: Kniha o rytířích, Praha, 2002, ISBN 80-86018-16-4.
• MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích 1-2. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0895-0. Kapitola Zeman, s. 390–392. 
• SEDLÁČEK, August: Z hradů, zámků a podhradí, Praha, 2001, ISBN 80-86425-04-5.
• SEDLÁČEK, August: O tvrzích a o živobytí na nich, Praha, 1921.
• ZENGER, Zdeněk M.: Heraldika, Praha, 1978.

• Slovníkové heslo zeman ve Wikislovníku
• Šlechta a etiketa