Článek pojednává o způsobu značení lokomotiv v provozu, tj. o způsobu jejich identifikace u uživatele a ve styku se státními orgány – tvorbě evidenčních čísel jednotlivých vozidel resp. označování lokomotivních řad. Typové označení výrobce se od něj může odlišovat a není předmětem tohoto článku. Na českém území značení prošlo několika stádii.
Vývoj značení lokomotiv na českém území
Jmenné značení
Dokud bylo v provozu jen několik lokomotiv, byly označovány jmény. Vůbec první lokomotiva na českém území (11. listopadu1838) se jmenovala Moravia.
Značení železničních společností
Při vzrůstajícím počtu strojů bylo takové značení neúnosně nepraktické. Postupně si během druhé poloviny 19. století jednotlivé železniční společnosti v Rakousku zaváděly vlastní systémy číselného značení. Ty se začaly sjednocovat až během postátňování drah v osmdesátých letech 19. století.
V roce 1923 byl československým ministerstvem železnic vyhlášen nový systém označování hnacích vozidel v Československu, který navrhl Vojtěch Kryšpín. Značení jednotlivých vozidel se skládá z písmenné zkratky trakce, trojmístného kódu hnacího vozidla (u úzkorozchodných vozidel pouze dvojmístného) a tří- nebo čtyřmístného menšího rozlišovacího čísla. Písmena i jednotlivé číslice jsou dány technickými parametry vozidel. Používán byl do konce roku 1987.
Písmeno značí typ trakce vozidla a případně typ vozidla (lokomotiva, vůz/jednotka). Parní lokomotivy, které byly v době zavádění Kryšpínova systému nejrozšířenější, nemají žádné písmeno. K nejrozšířenějším písmenům patří T (motorová lokomotiva se spalovacím motorem), M (motorový vůz či jednotka), E (elektrická stejnosměrná lokomotiva), S (elektrická střídavá lokomotiva), ES (elektrická dvojsystémová lokomotiva) a U (úzkorozchodná parní lokomotiva).
Velké číslice znamenají:
První číslice označuje počet hnacích náprav.
Druhá číslice označuje maximální rychlost. Rychlost v km/h se vypočte přičtením čísla 3 a poté vynásobením číslem 10.
Maximální rychlosti více než 120 km/h se v označení nerozlišovaly, značeny byly nejvyšší možnou číslicí 9.
U úzkorozchodných vozidel je číslice označující rychlost vypuštěna, protože na takových tratích byla obvykle omezena rychlost nanejvýš na 40 km/h.
Třetí číslice označuje hmotnost na nápravu. Hmotnost na nápravu v tunách se vypočte přičtení čísla 10 (po vynásobení počtem náprav vyjde celková hmotnost lokomotivy, u parních lokomotiv normálního i úzkého rozchodu je to přibližná celková hmotnost, neboť hmotnost na jednotlivé hnací nápravy není stejná).
U úzkorozchodných vozidel udává druhá číslice přímo hmotnost na nápravu v tunách.
Malé číslice znamenají
První číslice označuje konstrukční skupinu (typ) vozidla. Písmena a číslice až po tuto číslici včetně označují lokomotivní řadu daného vozidla.
Zbylé dvě nebo tři číslice tvoří inventární číslo vozidla v dané konstrukční skupině.
Podobné značení, vycházející z technických parametrů (objemu vodojemu a uhláku), bylo použito i pro vlečné tendry parních lokomotiv.
Značení ČSD, ČD a českého Drážního úřadu po roce 1988
V roce 1971 zavedla Mezinárodní železniční unie nové značení, na které přešly od počátku roku 1988 i ČSD. Značení ČSD převzaly jak české, tak slovenské železnice, avšak nové typové řady již označují nezávisle na sobě, tj. původní československý systém číslování se rozštěpil na dva nezávislé národní systémy, které v rámci státu platí i pro další dopravce a držitele vozidel, nejen pro následnickou organizaci někdejšího národního dopravce.
V rámci možností byla zachována částečná kompatibilita s předchozím systémem.
Nové značení platné v současnosti obsahuje 7 číslic:
První číslice označuje trakci a typ hnacího vozidla, rozdělení specifické pro Československo a nástupnické státy:
1 – elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud
2 – elektrická lokomotiva na střídavý proud
3 – elektrická lokomotiva dvou- či vícesystémová
4 – elektrická jednotka nebo vůz na stejnosměrný proud
5 – elektrická jednotka nebo vůz na střídavý proud
6 – elektrická jednotka nebo vůz dvou- či vícesystémový
7 – motorová lokomotiva
8 – motorová jednotka nebo vůz
9 – řídící vůz (od roku 1994, od roku 2009 řídící vůz jednotky)
0 – vložený (nemotorový) vůz (od roku 1994, od roku 2009 vložený vůz jednotky)
Druhá a třetí číslice tvoří tzv. konstrukční skupinu. Přesně nijak nevypovídá o charakteristice vozidla.
Čtvrtá až šestá číslice reprezentuje evidenční číslo. Každá lokomotiva tak je díky svému značení jedinečná.
Sedmá číslice je kontrolní. Slouží pro ověření správnosti opsání čísla do počítače.
Příklad: 749 263-0
7 - - 263-0 : motorová lokomotiva (s jakýmkoliv přenosem výkonu na nápravu)
- - - 263-0 : evidenční číslo
- - - 263-0 : kontrolní číslice, viz dále
Příklad: 680 005-2 (Pendolino)
6 - - 005-2 : elektrická jednotka vícesystémová
- - - 005-2 : evidenční číslo
- - - 005-2 : kontrolní číslice, viz dále
Příklad: 971 012-3
9 - - 012-3 : řídicí vůz (vůz, na jehož jedné straně se nachází stanoviště strojvedoucího k ovládání lokomotivy nebo el. vozu zařazenému jinde ve vlaku, nemá vlastní pohon)
- - - 012-3 : evidenční číslo
- - - 012-3 : kontrolní číslice, viz dále
Elektrické a motorové jednotky jsou složeny z několika typů vozidel, např. souprava CityElefant je vlastně jednotka složená z elektrického vozu (471), jednoho vloženého vozu (071) a řídicího vozu (971). Složení se potom zapisuje takto: 471+071+971. Obdobně tomu může být např. u soupravy motorových vozů: 843+043+043+943 apod.
Přidělování čísel
V současnosti přiděluje Drážní úřad tato čísla všem lokomotivám (včetně historických) všech provozovatelů v ČR. Takže každé hnací vozidlo, které má platný průkaz způsobilosti (bez něho jej není možné provozovat) musí mít přiděleno výše popsané číslo. V praxi se zejména na menších vlečkách stává, že lokomotivy nejsou fyzicky tímto označením vybaveny. Historická vozidla bývají pro zachování historické věrnosti viditelně označena starým označením a povinné nové označení je pak umístěno na stanovišti strojvedoucího.
Psaní čísel
Číslo se na hnacích vozidlech udává tak, že mezi třetí a čtvrtou číslicí se píše mezera, mezi šestou a sedmou pomlčka (např. 163 046-6).
V psaném textu se číslo píše tak, že se místo mezery mezi třetím a čtvrtým uvede tečka (např. 163.046-6).
V zemích Evropské unie je označování železničních vozidel upraveno rozhodnutím Evropské komise z roku 2006, tzv. „TSI - Provoz a řízení dopravy“, které plně vstoupilo v platnost v roce 2010. Jde o převzetí a rozšíření dřívějšího systému podle Mezinárodní železniční unie (UIC).[1] (Vyhláška UIC 438-3).
Pro vozidla v kategorii hnacích platí, že 1. a 2. číslice označuje typ vozidla (9x). 3. a 4. číslice udává kód země (pro ČR 54) a 5. číslice je doplňková, aby kontrolní součet 12- a 7místného označení byl stejný. Zbývajících 7 číslic je současně běžně užívané označení a kontrolní číslice.
Prvních pět číslic má tedy význam:
90 54 3 jiné hnací vozidlo (historické)
91 54 7 elektrická lokomotiva
92 54 2 dieselová lokomotiva
93 54 6 vysokorychlostní elektrická jednotka
94 54 1 elektrická jednotka (kromě vysokorychlostních)
95 54 5 dieselová jednotka
96 54 0 specializovaný přívěsný vůz
97 54 x posunovací elektrická lokomotiva (vzhledem k tomu, že by doplňková číslice byla 9, což je v rozporu s TSI, bude použito označení 91 54 7 xxx xxx-x)
98 54 4 posunovací dieselová lokomotiva
99 54 8 údržbové vozidlo
Před tímto číslem se uvádí země registrace a kód držitele (VKM). Celé označení tedy vypadá například takto:
CZ ČD 94 54 1 471 032-3
Odkazy
Reference
↑Evropská komise. Rozhodnutí komise č. 2006/920/ES (Technická specifikace pro interoperabilitu týkající se subsystému "Provoz a řízení dopravy" transevropského konvenčního železničního systému) [online]. Brusel: 2006-08-11. Příloha P. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-13.
ROUBAL, Martin. Nové číselné značení hnacích vozidel, přípojných, vložených a řídicích vozů. Železničář [online]. České dráhy [cit. 2022-04-29]. Roč. 2007, čís. 22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-10.