Čang Fu-ťing (čínsky pchin-jinem Zhāng Fújìng, znaky zjednodušené 张孚敬, tradiční 張孚敬, 1475–1539) byl čínský politik v říši Ming. V počátcích vlády císaře Ťia-ťinga se postavil na jeho stranu ve velkém sporu o obřady, což mu vyneslo mimořádně úspěšnou kariéru – v letech 1527–1535 s přestávkami vykonával funkci velkého sekretáře, přičemž od roku 1529 stál v čele velkého sekretariátu.
Jména
Čang Fu-ťing se původně jmenoval Čang Cchung (čínsky pchin-jinem Zhāng Cōng, znaky zjednodušené 张璁, tradiční 張璁) a používal zdvořilostní jméno Ping-jung (čínsky pchin-jinem Bǐngyòng, znaky 秉用). Roku 1531 požádal císaře Ťia-ťinga o své přejmenování na Čang Fu-ťinga kvůli shodě s osobním jménem císaře (které bylo Chou-cchung).[1] Změnil si i zdvořilostní jméno na Mao-kung (čínsky pchin-jinem Màogōng, znaky 茂恭). Za literární pseudonym si vybral Luo-feng (čínsky pchin-jinem Luófēng, znaky zjednodušené 罗峰, tradiční 羅峰).
Život
Mládí a zkoušky
Čang Fu-ťing pocházel z rodiny registrované jako výrobci soli v okrese Jung-ťia v prefektuře Wen-čou v provincii Če-ťiang. Fakticky rodina hospodařila na statku o 30 mu (1,7 ha) půdy. Jeho otec se jmenoval Čang Šeng (1427–1509). Čang Fu-ťing byl nejmladší ze čtyř synů.[2] Ve snaze o vzestup a úřední kariéru studoval konfucianismus, náklady na studium hradil s pomocí bohatších příbuzných. Provinční úřednické zkoušky složil 1498 jako třiadvacetiletý, ale poté v letech 1499–1517 sedmkrát neuspěl v metropolitních zkouškách, i když studoval na císařské univerzitě kuo-c’-ťien. Metropolitní a palácové zkoušky složil až roku 1521, v šestačtyřiceti letech.[3] Po zkouškách byl přidělen jako praktikant k Velkému soudnímu dvoru.[4]
Spor o obřady a politický vzestup
Na jaře 1521 nastoupil na trůn nový císař Ťia-ťing. Vzápětí se rozhořel spor mezi panovníkem a úředníky v čele s velkým sekretářem Jang Tching-cheem o postavení císařových rodičů a adopci císaře, tzv. velký spor o obřady. Čang Fu-ťing 2. srpna 1521 sepsal své první stanovisko ke sporu, Otázky a odpovědi o Velkých obřadech (Ta-li chuo-wen),[4] v němž argumentoval – jako první úředník[5] – na podporu císařova stanoviska a proti převládajícímu mínění.[4] Císař Čangovo stanovisko předložil Jang Tching-cheovi, který ho odmítl slovy „co může student vědět o záležitostech státu“.[6] Cenzoři Čanga obvinili z toho, že „mate panovníka“,[4] císař však odmítl jeho potrestání. Čang se pokusil přesvědčit Jang Tching-chea, neúspěšně, a 30. října podal další memorandum. Podařilo se mu ho předat císaři, ale Jang Tching-che zorganizoval jeho přeložení na místo tajemníka odboru na nankingském ministerstvu trestů.[7]
Úředníci ochotní podpořit císaře proti jednotnému postoji velkých sekretářů a ministrů se objevovali jen pomalu, začátkem roku 1524 jich panovníka podpořilo už pět, vesměs působících mimo hlavní město.[7] Císař je povolal do Pekingu, Čang Fu-ťing cestoval společně s Kuejem E, kolegou z nankingského ministerstva trestů, který aktivně oponoval většinovému mínění ve sporu o obřady. Po příjezdu do Pekingu koncem června 1524 na jejich názory reagovaly stovky úředníků bouřlivým nesouhlasem.[8] Císař je však jmenoval kancléři akademie Chan-lin. Jmenování vyvolalo nové kolo protestů ze strany akademiků i kontrolních úředníků s tím, že nelze jmenovat do vysokých úřadů kariéristy.[9] Čang v akademii čelil urážkám a ponižování, akademici s ním odmítali pracovat.[10] Císař naopak prohlásil, že Čang i Kuej jsou loajální, čestní a kvalifikovaní. Na to přes sedmdesát dozorčích tajemníků a cenzorů reagovalo požadavkem popravy dotyčných za to, že obloudili panovníka.[9] Desítky akademiků na protest rezignovaly; spory vyvrcholily v srpnu 1524 veřejnou demonstrací stovek úředníků před branou Zakázaného města. Ťia-ťing však zůstal neochvějný a účastníky protestů tvrdě potrestal.[11]
Císař svůj se postoj snažil vysvětlit a odůvodnit, proto nechal Čang Fu-ťinga sestavit Ming-lun ta-tien (Úplnou knihu správných obřadů) v níž autoři sebrali argumenty pro panovníkovo stanovisko. Sborník byl dokončen a zveřejněn v červnu 1528.[12]
Velký sekretář
Čang Fu-ťing sice neměl zkušenosti s administrativou, ale byl přímý, strohý, až asketický, a erudovaný, císař Ťia-ťing si s ním proto rozuměl.[13] Jako svého věrného stoupence ho v září 1527 jmenoval velkým sekretářem[10] Tím se stal jedním z nejbližších důvěrníků panovníka. V nové funkci rozjel čistky bývalých stoupenců Jang Tching-chea. Prověrky postihly i akademii Chan-lin, nevyhovující část akademiků skončila v regionech, mladší členové akademie také, na jejich místa přišli úředníci bez spojení s dosavadními členy akademie. Změny se dostalo i pravidlům výběru akademiků, který byl vzat z rukou jejího vedení.[10] Po dalším kole boje o moc ve velkém sekretariátu[14] roku 1529 Čang Fu-ťing povýšil na prvního velkého sekretáře.[15]
Vnitropoliticky byla Čína koncem dvacátých a počátkem 30. let 16. století celkem klidná, ani na hranicích nebyly výraznější potíže, císař se proto mohl soustředit zejména na celkovou reformu státních obřadů s cílem překonat dědictví Čeng-teho militarismu, svévole a korupce. Hesly reforem byly fu-čchü, návrat k starobylým vzorům a čung-sing, správný směr.[16] Zdokonalení a uspořádání obřadů mělo z Číny vytvořil vzor osvětlující okolní země i celý svět, zajistit řád a pořádek v říši, a podpořit vědomí nadřazenosti vůči Nečíňanům. Čang Fu-ťing v tom císaři významně pomáhal.[17] Roku 1531 však odmítl podpořit císařovy názory na další reformy, a panovník pak přenesl svou přízeň na nového velkého sekretáře Sia Jena. Čang však zůstal v úřadě (s přestávkami) do roku 1535, kdy rezignoval s ohledem na špatné zdraví.[18] Po čtyřech letech, roku 1539, zemřel.
Odkazy
Reference
- ↑ DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, ISBN 9781442265608. S. 33. (anglicky) [Dále jen Dardess (2016)].
- ↑ Dardess (2016), s. 12.
- ↑ Dardess (2016), s. 13.
- ↑ a b c d Dardess (2016), s. 142.
- ↑ Dardess (2016), s. 11.
- ↑ GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 446. (anglicky)
- ↑ a b Dardess (2016), s. 15.
- ↑ Dardess (2016), s. 20.
- ↑ a b Dardess (2016), s. 21.
- ↑ a b c Geiss, s. 455.
- ↑ Dardess (2016), s. 23–26.
- ↑ Dardess (2016), s. 27–28.
- ↑ Dardess (2016), s. 42.
- ↑ Geiss, s. 456.
- ↑ Dardess (2016), s. 35.
- ↑ Dardess (2016), s. 36.
- ↑ Dardess (2016), s. 3.
- ↑ Geiss, s. 4575.
Literatura
- DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, ISBN 9781442265608. (anglicky)
Externí odkazy
