Štefan Margita (* 3. srpna 1956 Košice) je operní pěvec – tenor slovenského původu, žijící v Praze. V minulosti již působil na scénách světových operních domů v milánské La Scale, londýnské Covent Garden a v roce 2008 i v newyorské Metropolitní opeře. Mezi jeho stěžejní repertoár patří opery Leoše Janáčka (Káťa Kabanová, Z mrtvého domu, Osud) a postava Tambourmajora z opery Vojcek od Albana Berga, s níž vystoupil v Paříži, Římě či Berlíně.[1]
Profesní kariéra
Nejdříve byl žákem na Umělecko-průmyslové škole v Košicích, kde vystudoval obor fotografie. Potom krátce praktikoval jako fotograf. Dále nastoupil na košickou konzervatoř, kde byl posluchačem profesorky Ludmily Šomorjaiové. V roce 1981 se stal členem souboru zpěvohry divadla v Prešově, odkud přešel na operní scénu v Košicích (1983–1986). V roce 1986 zvítězil na Pražském jaru a v srpnu téhož roku získal angažmá v opeře Národního divadla v Praze. V této době (1987–1991) byl současně sólistou Vídeňské Volksoper. V roce 1992 pak přešel do stálého angažmá ve Státní opeře Praha (1992–1994).
Od roku 1998 působí jako svobodný umělec bez stálého pracovního poměru. V zastoupení jedné švýcarské agentury se již po dvě desetiletí specializuje na repertoár slovanských skladatelů (má rád Leoše Janáčka) a na opery Richarda Wagnera. Opakovaně je zván k hostování do Chicaga. V Metropolitní opeře v New Yorku vystoupil poprvé v roce 2009 v Janáčkově opeře Z mrtvého domu jako Luka Kuzmič.[2] V sezóně 2012–2013 zde vystupoval jako Loge ve Wagnerově opeře Zlato Rýna (Das Rheingold).[2] Bůh ohně Loge ve Wagnerově opeře Zlato Rýna se uvádí jako Margitova životní role.[3] Během své pěvecké kariéry se opakovaně vrací také na jeviště Národního divadla v Praze. V roce 2015 zde vytvořil postavu Luky Kuzmiče v Janáčkově „sibiřské“ opeře Z mrtvého domu v inscenaci Daniela Špinara. Se stejným režisérem spolupracoval i v roce 2018 na opeře Billy Budd od Benjamina Brittena, kde ztvárnil tragickou roli Captaina Vera.[1]
V roce 2019 vystoupil ve Stuttgartské Státní opeře jako braniborský kurfiřt Friedrich Wilhelm v Henzeho opeře Princ z Homburgu.[4] Roku 2020 debutoval v roli Aigistha ve Straussově opeře Elektra ve Valencii.[5]
Od roku 1992 až do jejího úmrtí v roce 2022 byl ženatý se zpěvačkou Hanou Zagorovou. Manželé adoptovali zpěváka Michala Kindla, pocházejícího z Příbrami, s partnerkou Barbarou, jimž se v červnu 2021 narodila dcera Adelain Stephanie Kindl.[6][7] Dne 28. října 2017 převzal z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Zivot. stefanmargita.com [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky)
- ↑ REDAKCE. Praha zažije Štefana Margitu v jeho životní roli. Opera Plus [online]. 29.04.2019 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online.
- ↑ VALDEN, Milan. Princ Homburský ve Stuttgartu se Štefanem Margitou. Opera Plus [online]. 29.03.2019 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online.
- ↑ REDAKCE. Štefan Margita ve Valencii ztvárnil roli Aigisthose ve Straussově Elektře. Opera Plus [online]. 20.01.2020 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online.
- ↑ VIDEO: Margita dostal k narozeninám boží dar. S Hankou jsme brečeli, přiznal [online]. Prima F. T. V., 2021-09-13 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ “Oba jsme se rozbrečeli štěstím”: Jaký dárek dostal Štefan Margita k narozeninám. Zivot [online]. 2021-09-13 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-10-28 [cit. 2017-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-29.
Literatura
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 402.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 436.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 335.
Externí odkazy