Ajlabún (hebrejsky עֵילַבּוּן, arabsky عيلبون, v oficiálním přepisu do angličtiny Eilabun[3]) je místní rada (malé město) v Izraeli, v Severním distriktu.
Geografie
Leží v nadmořské výšce 194 metrů v údolí Bejt Netofa v Dolní Galileji, cca 17 kilometrů severovýchodně od Nazaretu, cca 103 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 38 kilometrů východně od centra Haify.
Nachází se v hustě zalidněném a zemědělsky intenzivně využívaném pásu. Osídlení v tomto regionu je smíšené. Vlastní město je osídleno izraelskými Araby a další arabská sídla leží v blízkém okolí. Židovská sídla jsou zde většinou jen v podobě malých vesnic. Oblast s demografickou převahou židů začíná na východní straně, směrem ke Galilejskému jezeru a městu Tiberias. Ajlabun je na dopravní síť napojen pomocí dálnice číslo 65, která vede z Afuly do oblasti Galilejského jezera. Z této komunikace zde odbočuje lokální silnice číslo 806. Jižně od obce leží Národní park Sde Amudim.
Dějiny
Ajlabún založili v 17. století křesťanští Arabové, kteří sem přesídlili z nedaleké vesnice Dejr Channa. Už předtím zde existovala počátkem letopočtu židovská vesnice Ajlabo (עיילבו) zmiňovaná v Talmudu a Mišně[zdroj?!]. Ve středověku sem mířili židovští poutníci na cestě k hrobu rabína Matja ben Chereše (רבי מתיא בן חרש). Francouzský cestovatel Victor Guérin popisuje obec koncem 19. století jako malou vesnici s cca 100 obyvateli.[4]
Ajlabún byl stejně jako celá centrální Galilea dobyt izraelskou armádou během první arabsko-izraelské války v říjnu 1948 v rámci Operace Chiram.[5] 14 místních obyvatel bylo po dobytí vesnice zabito. Arabské prameny hovoří o Ajlabúnském masakru. Zbylí obyvatelé byli vysídleni do Libanonu. V roce 1949 jim ale byl dovolen návrat.[6] Z Ajlabúnu pochází Hana Sweid, bývalý starosta této obce - od roku 2006 poslanec Knesetu za levicovou stranu Chadaš.
Od 60. let 20. století vede v blízkosti obce Národní rozvaděč vody, který nad obcí naplňuje umělou vodní nádrž Ma'agar Calmon, pak vede okolo vlastního Aljabúnu tunely a poté se rozlévá do umělého koryta v údolí Bejt Netofa.[4] Jde o nejvyšší bod Národního rozvaděče vody.[7]
V roce 1973 byla vesnice povýšena na místní radu (malé město).[8]
Demografie
Ajlabún je etnicky čistě arabské město. Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel izraelští Arabové - cca 4800 osob.[3] Podle údajů z roku 2005 tvořili 71,3 % obyvatel arabští křesťané (maronité) a 28,7 % arabští muslimové.[8]
Jde o menší sídlo městského typu (byť zástavba má zejména na okrajích obce rozvolněný a spíše venkovský ráz) s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2015 zde žilo 5600 lidí.[1]
Vývoj počtu obyvatel Ajlabún od r. 1922[6][9][10][3][1]
| Rok
|
1922
|
1945
|
1950
|
1961
|
1983
|
1972
|
1995
|
2004
|
2005
|
2006
|
2007
|
2008
|
2009
|
2010
|
2011
|
2012
|
2013
|
2014
|
2015
|
| Počet obyvatel |
319 |
550 |
675 |
1011 |
1506 |
2257 |
3252 |
4223 |
4421 |
4556 |
4676 |
4762 |
4826 |
4900 |
5000 |
5200 |
5300 |
5400 |
5600
|
* údaje od roku 2010 zaokrouhleny na stovky
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
