Antonio Cassano (* 12. července1982, Bari, Itálie) je bývalý italskýfotbalový útočník a reprezentant, který má stříbrnou medaili z ME 2012. Pro svůj fotbalový talent byl ve své době nejlepším italským mladým fotbalistou, ale kvůli své problémové povaze nedovedl svůj talent vybrousit k dokonalosti.
Fotbalovou kariéru začal v Bari. Chodil na různé zkoušky po fotbalových klubech (Inter i Parma). Nakonec si jej všimli pozorovatelé z rodného města Bari. První utkání v nejvyšší lize odehrál již ve věku 17 let 11. prosince1999 proti Lecce (0:1)[3] a první branku vstřelil za týden do branky Interu (2:1).[4] kde hrál do roku 2001. Za Bari odehrál dvě sezony a odehrál celkem 50 utkání a vstřelil 6 branek. Byl velmi oblíbeným hráčem mezi fanoušky a velmi talentovaný v celé Itálii.
Řím
V létě 2001 odešel ve věku 19 let do Říma za 60 miliard lir.[5] Velmi o něj stál trenér Fabio Capello i vlastník klubu Franco Sensi. Ve své první sezoně vyhrál první trofej a to italský superpohár. Také odehrál první zápasy v Lize mistrů UEFA ale také poprvé záporně ukázal své chování proti rozhodčím. V klubu se setkal s Tottim a Batistutou a vytvořilo se skvělé útočné trio. V lize skončili na 2. místě, jen bod od mistra. On sám vstřelil pět branek.
Další 2. místo klub obsadil v sezoně 2003/04 a Antonio vstřelil 14 branek a jeho spoluhráč Totti 20 branek a vytvořili spolu pár výborných útočníků, kteří v letech 2001 až 2006 vstřelila celkem 146 branek. Během jeho působení u vlků získal dvakrát ocenění pro nejlepšího mladého hráče v lize (2001, 2003).
Jenže vztah s klubem začal zadrhávat. Nejprve odmítl prodloužit smlouvu na 3,2 milionů Euro ročně a poté se začal hádat i s trenéry co přišli po Capellovi. Nic na to se nezměnilo i když přišel Spalletti. Ten jej vyřazuje v kádru.
Real Madrid
Nakonec jej v lednu 2006 koupil Real Madrid.[6] Okamžitě je mu dána přezdívka El Gordito (tlustý)[7][8] Nakonec si fyzickou kondici zlepšil a odehrál ve zbytku sezony celkem 17 utkání. Následující sezonu hrál již pod trenérem Capellem. Hráč se zlepšil a předváděl dobré výkony. Jenže opět přišli hádky s trenérem a za trest byl pět měsíců vyloučen z kádru.[9] I tak je mu připsáno vítězství v lize (2006/07).
Sampdoria
V srpnu 2007 ve věku 25 let byl prodán do ItalskéSampdorie, nejprve na hostování a po roce změnil v přestup za celkem 5 milionů Euro.[10] Vybral si dres s číslem 99 a první sezonu zakončil 10 brankami z 22 utkání v lize a pomohl klubu k 6. místu. Podepsal novou smlouvu na 2,8 milionů Euro do roku 2013. Následující sezona střelecký úspěšnější, když vstřelil 12 branek. Jenže v lize se nedařilo (13. místo) a v italském poháru prohrál ve finále s Laziem na penalty.
To sezona 2009/10 byla výborná. S klubem obsadil skvělé 4. místo a on vstřelil 9 branek. Následující sezonu hrál předkolo LM s Brémama. Dvojzápas skončil celkem 4:5 pro Brémy a tak jim zůstala EL. To ale Antonio se v říjnu 2010 ostře pohádal s prezidentem klubu, kvůli neochotě se zúčastnit charitativní akce.[11] Byl vyřazen z kádru a kauza byla poslána i k soudu.[12] Soud se rozhodl, že hráči bude pozastavena mzda do ledna 2011 a poté mu bude snížena mzda o polovinu do konce jeho smlouvy (2013).[13]
Milán, Inter, Parma a Sampdoria
Dne 27. prosince2010 mu svolilo vedení se připojit k Milánu a již na začátku roku 2011 do Milána přestoupil.[14][15] Opět měl na dresu číslo 99 a v prvním utkání si připsal asistenci. Sezonu zakončil prvním titulem v Italské lize a on sám vstřelil 4 branky. Následující sezonu vyhrál italský superpohár a vše nasvědčovalo k dobré sezoně. Jenže 29. října si začal stěžovat na nevolnost.[16] Nakonec musel podstoupit operaci srdce, která se povedla.[17] Po 5 měsících léčby se v dubnu 2012 vrátil na trávník.[17]
V srpnu 2012 byl vyměněn za Pazziniho + doplatkem 7,5 milionů Euro do Interu.[18] Hráč podepsal smlouvu s platem 3 miliony Euro. Za Nerazzurri odehrál jednu sezonu. V lize skočil na 9. místě a v EL ve čtvrtfinále. I tak odehrál celkem 39 utkání a vstřelil 9 branek a na 15 nahrál.
V červenci 2013 odešel do Parmy za nadějného hráče Belfodila.[19] V Parmě podepsal smlouvu na tři roky, ale hrál tu rok a půl. V lednu 2015 předčasně ukončil smlouvu, kvůli nevyplacení mzdy.[20] Za období hrané v Parmě vstřelil celkem 18 branek z 56 utkání.
V létě 2015 podepsal smlouvu se Sampdorií na dva roky s platem 680 000 Euro.[21] Po roce se prezident klubu rozhodl, aby hráč odešel. Kvůli jeho sporům s vedením měl dokonce zákaz vstupu do šaten[22] a tak v sezoně 2016/17 neodehrál žádné utkání. Nakonec v lednu 2017 byla smlouva ukončena.[23]
Konec
V červenci 2017 se dohodl s Veronou.[24][25] Jenže po dvou týdnech se rozhodl ukončit fotbalovou kariéru.[26] Ještě v říjnu 2017 se rozhodl nastartovat svou kariéru ve Virtus Entella,[27] ale za pár dní si to rozmyslel.[28]
Celkem tak odehrál v italské lize 399 utkání a vstřelil 111 branek.
Reprezentační
Juniorská
Začal již od mládeže: do 15, 16, 17 a 20 let. Nikdy nebyl v nominaci na velký turnaj. Měl špatné vztahy s trenéry.[29][30] Celkem za Itálii U21 odehrál 9 utkání a vstřelil tři branky.
Seniorská
Za reprezentaci odehrál 39 utkání a vstřelil 10 branek. Premiéru si odbyl 12. listopadu2003 ve věku 21 let proti Polsku (1:3), v tomto utkání vstřelil i branku [31]. Po začlenění do sestavy byl vybrán na ME 2004, kde odehrál všechna utkání a vstřelil dvě branky, ale i tak skončili ve skupině.
Nový trenér Marcello Lippi jej vyzkoušel jen ve dvou příležitostech. Také trenér Roberto Donadoni jej zkouší jen na dva zápasy. Znovu se vrátil v roce 2008 při přípravném utkání před ME 2008. Trenér jej nakonec nominoval na turnaj, kde odehrál všechna utkání.
Opět jako trenér byl v roce 2008 angažován Marcello Lippi a ten jej vůbec nezval na zápasy. A tak se znovu objevil v roce 2010 kdy reprezentaci vedl trenér Cesare Prandelli. Pod jeho taktovkou odehrál před ME 2012 14 utkání a dokonce mu svěřil i kapitánskou pásku v utkání se Španělském (2:1).[32] Na turnaj byl nominován a odehrál všechna utkání a vstřelil i jednu branku. Hrál i ve finále proti Španělsku (0:4) a tak dostal stříbrnou medaili.
Další reprezentační zápasy odehrál až v roce 2014, těsně před MS 2014. Trenér jej na turnaj nominoval a on si zahrál ve dvou zápasech. Po turnaji již nebyl nikdy povolán.
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
.png){kind=small}
