|
Benedikt IX.
Benedikt IX. (asi 1012?, Řím – zemřel mezi roky 1055 a 1085?) byl papežem ve třech obdobích (1032–1044, 1045 a 1047–1048). Vlastním jménem Teofylaktus III., hrabě tuskulský. Vzhledem ke svému chování (zejména prodeji úřadů) bývá různými osobnostmi velmi negativně hodnocen. Byl homosexuál.[1] Také trval na tom, že český kníže Břetislav I. by měl založit klášter jako pokání za to, že si z Polska odnesl ostatky svatého Vojtěcha.[2] Benedikt IX. byl papežem celkem třikrát a každý jeho pontifikát je katolickou církví uznáván za legitimní. Není náhodou, že byl svými příbuznými natolik protežován – jeho předchůdci Jan XIX. a Benedikt VIII. byli jeho strýcové.[3] [p 1]
Život
Teofylaktův otec Alberich III. podplatil významné římské duchovní, aby se jeho syn mohl stát papežem. Teofylakt tak byl vysvěcen roku 1032 (nebo 1033), ve velmi mladém věku.[p 2] Již někteří Benediktovi současníci se hrozili nad zkažeností tohoto papeže. Byl obviňován z vražd, zlodějství a různých oplzlostí.[p 3] Roku 1038 se Benedikt setkal s císařem Konrádem II. kvůli neposlušnosti milánského arcibiskupa Heriberta.[p 4] Ten se dostal kvůli svým tvrdým praktikám do sporu se svými leníky. Těm předchozího roku udělil Konrád II. jejich léna jako dědičná, což arcibiskup Heribert nemínil uznat. Konrád II. se snažil dobýt Milán, což se mu nepodařilo. Arcibiskup Heribert poukazoval na papežovu zkaženost, každopádně tandem Benedikt IX. - Konrád II. se ukázal jako úspěšný: Papež vzdorného arcibiskupa exkomunikoval.[8] Konrád II. však roku 1039 podlehl moru, čímž Benedikt IX. přišel o spojence.
Mezi lety 1044–1045 došlo v Římě ke vzpouře lidu. Papež byl vyhnán a nahrazen jiným – Silvestrem III. Římskokatolickou církví je Silvestr III. uznáván jako legitimní papež. Benedikt IX. se do Říma ještě téhož roku vrátil, Silvestra III. vyhnal a zhruba o měsíc později svůj úřad prodal arciknězi Janu Gratianovi, a to za ohromnou sumu 1000–1500 liber stříbra.[6] Jan Gratian přijal papežské jméno Řehoř VI. Z iniciativy císaře Jindřicha III. byl svolán 20. 12. 1046 koncil, který sesadil papeže a zvolil nového – Klementa II. Avšak Klementem II. nebyl Benedikt IX. zcela odsunut, neboť v říjnu roku 1047 Klement II. zemřel a Benedikt IX. znovu (potřetí) obsadil papežský stolec, ze kterého byl vyhnán císařskými posly v červenci 1048. Místo něj byl dosazen na papežský trůn Damasus II., bývalý biskup z Brixenu, vládnoucí 23 dní. Není jisté, zda Damasa II. zabila malárie nebo někdo od Benedikta IX. Benedikt IX. se však již papežem znovu nestal, ale stáhl se na své hrady. Svatý Petr Damiani napsal, že skonal v nekajícnosti. Dle jiných pramenů se uchýlil do kláštera Grottaferrata, kde se ze svých hříchů kál.[4] Zemřel někdy v 50. letech 11. století, možná později.[9]
Zajímavosti
Svědectví kronikáře Kosmy
Pozoruhodné svědectví o papeži Benediktu IX. a jeho kardinálech podává kanovník Kosmas ve své kronice. Na podzim roku 1039 dorazilo do Říma poselství knížete Břetislava I. a biskupa Šebíře, které mělo původně jednat o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Už tyto snahy, praví Kosmas, byly „více dary podmazané, nežli slovy výmluvnosti uhlazené".[10] Ale mezi tím došly do Říma stížnosti na Břetislavovu výpravu do Polska v létě 1039, při níž Češi ukořistili ostatky svatého Vojtěcha a došlo k loupení církevního majetku. Papež Benedikt IX. byl vyzýván k sesazení Břetislava I. i biskupa Šebíře a k vyhlášení klatby.[11] Místo jednání o arcibiskupství musili poslové čelit žalobám. Naštěstí pro Čechy patřil Benedikt IX. „k snad nejprodejnějším a nejméně zásadovým papežům raného středověku".[12] Kosmas vypravuje, jak čeští poslové obešli kardinály, „penězi podplatili jejich chytrost, zlatem podvrátili spravedlnost, platem vykoupili milost a dary zmírnili soudní nález".[13] A tak vyzněl papežův výrok pro Břetislava a Šebíře neobyčejně příznivě. Papež přiznal Čechům, že jednali v dobrém úmyslu, a vlastně nic z důsledků polské výpravy zásadně neodsoudil. Ostatky svatého Vojtěcha, ač byly vojenskou kořistí, Čechům neodňal.[14] Nad knížetem byl vynesen pouhý trest pokání: měl ve Staré Boleslavi vystavět chrám svatého Václava a založit u něho kolegiátní kapitulu, kterou musil obdařit dostatečným majetkem, z něhož pak měly být hrazeny potřeby kanovníků. Kníže tak učinil a biskup Šebíř kostel vysvětil již v roce 1046.[15]
Báseň J. S. Machara
Josef Svatopluk Machar vydal cyklus básnických sbírek Svědomím věků, v němž se pokusil epickou i lyrickou formou podat duchovní atmosféru jednotlivých historických údobí od nejstarší časů po současnost.[16] Jedním ze svazků tohoto cyklu je sbírka Barbaři (1911), ve které je obsažena i báseň Papež Benedikt IX. Básník v ní papeže zobrazil jako velikého hříšníka a později kajícníka v klášteře Grottaferrata.
Byl papežem již od svých dětských let.
To místo poskvrnil i celý svět,
že Satan nemoh rozsít více běd.
Odkazy
Externí odkazy
Poznámky
- ↑ Další papež z rodiny Tusculských - Benedikt VII. - roku 973 potvrdil zřízení biskupství v Praze.
- ↑ Přesné datum narození není s určitostí známo, a proto i údaj o jeho věku v době, kdy se stal papežem, se u různých historiků liší. Český slovník bohovědný uvádí, že mu bylo asi dvanáct let (s otazníkem),[4] profesor Kadlec tvrdí, že mu bylo třináct let,[5] profesor Špirko píše, že mu bylo sotva osmnáct let.[6]
- ↑ Papež Viktor II., jeho současník, napsal, že celý Benediktův život se skládal z loupeží, vražd a neřestí a že jej obchází hrůza, když o tom má psát.[7]
- ↑ Jde o milánského Heriberta. Jeho současník Heribert z Kolína nad Rýnem byl arcibiskupem kolínským a kancléřem císaře Otty III.
Reference
- ↑ Lynne Yamaguchi Fletcher, First Gay Pope, London, 1992
- ↑ "Pope Benedict IX". Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company. 1913.
- ↑ MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda, 1998. 240 s. ISBN 80-902300-3-2. S. 79–81.
- ↑ a b TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín, et al. Český slovník bohovědný. Díl 2., Bascath-církevní rok (sešity 22-41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913-1916. 951 s. cnb000308871. S. 95.
- ↑ KADLEC, Jaroslav. Církevní dějiny. 2. díl, Raný středověk. 2. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1975. 132 s. cnb000470603. S. 94.
- ↑ a b ŠPIRKO, Jozef. Cirkevne dejiny: s osobitným zretel'om na vývin cirkevných dejín Slovenska. Svazek 1. Turčianský Sv. Martin: Neografia, 1943. 477 s. S. 262. (slovensky)
- ↑ OBERMEIER, Siegfried. Mezi touhou po moci a zbožností: životy hříšných papežů. Praha: Brána, 2005. 238 s. ISBN 80-7243-256-7. Kapitola Jan XIX. a Benedikt IX. – dva nestoudní lichváři, s. 56.
- ↑ Heribert of Antimiano. Encyklopaedia Britannica [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné online.
- ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 270–273.
- ↑ Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1972. 261 s. Dostupné online. cnb000296615. S. 85.
- ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. 798 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 392.
- ↑ KRZEMIEŃSKA, Barabara. Boj knížete Břetislava I. o upevnění českého státu (1039-1041). Praha: Academia, 1979. 75 s. cnb000392328. S. 17.
- ↑ Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1972. 261 s. cnb000296615. S. 85–86.
- ↑ KRZEMIEŃSKA, Barabara. Boj knížete Břetislava I. o upevnění českého státu (1039-1041). Praha: Academia, 1979. 75 s. cnb000392328. S. 20.
- ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. 798 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 392–394.
- ↑ OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 3/1: M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „Josef Svatopluk Machar", autor Zdeněk Pešat, s. 50–52.
- ↑ MACHAR, Josef Svatopluk. Barbaři: 1907-1911. 4. vyd. Praha: Šimáček, 1920. 286 s. cnb000639228. Báseň „Papež Benedikt IX.", s. 124–125.
Literatura
Související články
|
|
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
