Boris Cvek

Boris Cvek
Boris Cvek (5. září 2019)
Narození	26. března 1976 (48 let) Krnov Československo Československo
Povolání	chemik, publicista, filozof a biochemik
Zaměstnavatelé	Univerzita Palackého v Olomouci (2005–2008) Univerzita Palackého v Olomouci (2009–2015) Univerzita Palackého v Olomouci (od 2015) Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
Rodiče	Dušan Cvek
Příbuzní	Robert Cvek a Milan Cvek (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Cvek (* 26. března 1976 Krnov) je český chemik, publicista a filozof, který se zabývá také psaním o klasické beletrii, psaním náboženských úvah a dříve i psaním poezie a dramat. Profesně se věnuje výzkumu využití disulfiramu (antabusu) v onkologii a neziskovému přístupu k vývoji starých, nepatentovatelných léků pro nové indikace v medicíně (neziskové léky, non-profit drugs).

Maturoval na gymnáziu v Krnově v roce 1994. Vystudoval anorganickou chemii na Univerzitě Palackého v Olomouci (UP), kde v roce 2006 obhájil pod vedením prof. Richarda Pastorka dizertační práci na téma koordinační chemie niklu (Ph.D. z chemie). V letech 2004-2005 působil jako učitel na základní škole Haškova v Uničově a na gymnáziu v Kojetíně. V letech 2005-2008 přednášel lékařskou chemii pro český i anglický program všeobecné medicíny na Lékařské fakultě UP a v letech 2009-2014 buněčnou biologii a filozofii přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UP, kde také pracoval jako badatel. Filozofii přírodních věd přednáší stále. Na Univerzitě Karlově dizertoval v roce 2015 z filozofie a dějin přírodních věd u Jaroslava Peregrina s prací Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd^[1] (Ph.D. z filozofie). Po působení na Katedře buněčné biologie a genetiky Přírodovědecké fakulty UP přešel v roce 2015 na Institut sociálního zdraví UP, kde se i nadále věnuje prosazování antabusu (disulfiramu) jako neziskového léku v onkologii. Původně šlo o fundraising pro klinické testy disulfiramu u pacientů s metastazujícími rakovinami prsu, plic a dalších, asi od roku 2020 se zaměřuje především na zkoumání systémových překážek ve vývoji neziskových léků (článek "Multiple deadlocks in the development of nonprofit drugs" publikovaný v roce 2022 v časopise Drug Discovery Today). Základní přehled dosavadní výzkumné činnosti lze najít v powerpointové prezentaci z doktorandské konference na Univerzitě Palackého v listopadu 2022^[2].

rodiče

MUDr. Dušan Cvek, lékař (1926-2013)

Božena Cveková (1946)

sourozenci

• Alena Kuryvialová, učitelka
• MUDr. Milan Cvek, lékař-radiolog (1953)
• Robert Cvek, šachový velmistr (1979)

V roce 2006 se poprvé v souvislosti se zájmem o biologickou aktivitu látek, které syntetizoval jako chemik, pustil do výzkumu disulfiramu jako léku proti rakovině. Výsledkem deset let trvající mezinárodní spolupráce, kterou inicioval v létě 2007, je publikace v časopise Nature "Alcohol-abuse drug disulfiram targets cancer via p97 segregase adaptor NPL4" z roku 2017 (článek o vzniku, průběhu a zjištěních tohoto výzkumu lze najít v časopise Vesmír^[3] nebo v Britských listech^[4]). Obsahem této publikace v Nature je objasnění překvapivého a dosud nepopsaného mechanizmu, kterým disulfiram zabíjí nádory ve zkumavce i ve zvířatech. Korespondujícími autory jsou kromě B. Cveka Jiří Bártek a Raymond Deshaies^[5].

Na myšlence neziskových léků B. Cvek spolupracoval s prof. Vikasem Sukhatmem^[6], který dříve působil jako profesor medicíny na Harvard Medical School a nyní je děkanem fakulty medicíny na Emory University v Atlantě^[7].

Ve filozofii se věnuje hlavně modernizaci amerického pragmatizmu přes kritiku Rortyho myšlení a hledání zdroje objektivity experimentální vědy ve zopakovatelnosti experimentů. Jde mu o to, že objektivita lidského poznání nespočívá v pojmech, ale ve fyzické činnosti, kterou je možno opakovat se stejnými výsledky v experimentech, řemeslech i průmyslu (aplikace experimentů vědy v průmyslu znamená jejich neustálé a nezávislé opakování a je důkazem jejich objektivity). Zabývá se také sociologií vědy, zejména rozsáhlou krizí důvěryhodnosti vědeckých dat v biomedicíně. Nesmyslnost valné části výzkumu disulfiramu jako léku proti dalším a dalším nemocem ukázal z chemického hlediska v článku "The Promiscuity of Disulfiram in Medicinal Researach".

Odborně publikoval kromě zmíněného článku v Nature také v Journal of Medicinal Chemistry, Drug Discovery Today, Current Pharmaceutical Design, Current HIV Research, Journal of Hepatology, Current Cancer Drug Targets a International Journal of Cancer – jako první nebo jediný autor. Byl pozván jako Guest Editor do časopisu Mini-Reviews in Medicinal Chemistry, kde do „jeho čísla“ přispěli vědci z Británie, Itálie a USA. Je též autorem kapitoly Proteasome Inhibitors v knize The proteasomal system in aging and disease, kterou vydal Elsevier v rámci série Progress in Molecular Biology and Translational Science, jejíž další kapitoly jsou psány odborníky z USA, Francie, Řecka a Německa.

V článku Nonprofit drugs as the salvation of world's healthcare systems (Drug Discovery Today, 2012) ukázal, jak by bylo možno pomocí starých, nepatentovatelných léků, použitých jako neziskové léky, výrazně zlevnit a zefektivnit zdravotnické systémy na celém světě. Na tuto myšlenku navazoval v publikovaných příspěvcích v Lancet Global Health, Trends in Pharmacological Sciences, Health Affairs a American Journal of Public Health (všude jako jediný autor).

Ve sborníku k Monodově knize Náhoda a nutnost (nakladatelství Pavel Mervart 2008) publikoval článek "Ve vědě jsme vždy právě na začátku – Monod z pohledu deweyovského instrumentalismu". Publikoval také ve Filozofickém časopise články "Relativizmus ve světle nejnovější filozofie přírodních věd" (2/2011) a "Filozofie přírodních věd a filozofie člověka u Richarda Rortyho: nová potřeba pojmu transcendence?" (6/2012).

Jako publicista začal psát názorové články v roce 2003 pro ChristNet^[8], pak i pro Hospodářské noviny^[9], Respekt^[10], Přítomnost, Mladou frontu, Lidové noviny, Literární noviny, A2^[11]. Systematicky se publicistice věnuje v Britských listech, kde mu vyšlo přes dva tisíce příspěvků^[12]. Obsahově jde zejména o vnitropolitické komentáře (analytické, často kritické až sarkastické, příkladem může být reakce na oznámení Andreje Babiše, že si koupí média^[13], nebo na novoroční projev premiéra Fialy^[14]), ale také náboženské úvahy ke křesťanským svátkům, postřehy ze světa vědy nebo filozofie, úvahy nad evropskými dějinami a tématy hodnotové orientace společnosti. Svými články podporuje progresivní agendu (práva žen a menšin) a hlásí se k západní liberální politice. Velký důraz klade na právní stát a kvalitu institucí svobodné společnosti^[15]. Napsal pro Britské listy zprávy ze svých návštěv na Harvardově univerzitě^[16] a na Caltechu^[17]. Kolem roku 2010 tamtéž publikoval články o svém boji s nelegálními motoristy v lesích v okolí Krnova. Mezi jeho nejčtenější články patří např. první díl série o Božské komedii, kterou původně zveřejnil ve svém literárním časopise Téma^[18]. V Britských listech také na základě četby knihy Ronalda Huttona "The Witch"^[19] publikoval osvětu o čarodějnictví^[20].

Od září roku 2003 do konce roku 2008 vydával literární časopis Téma^[21], dostupný volně na internetu^[22] a zaměřený na klasickou světovou literaturu. Zde jsou zveřejněny jeho rozhovory např. s Janem Čulíkem, Ivanem Štampachem, Igorem Chaunem, Janem Sokolem, Viktorem Šlajchrtem či Ivanem Havlem. V Tématu publikoval podrobné komentáře k různým dílům klasické světové literatury, např. k Faustovi, Donu Quijotovi, Homérovým eposům, k dílu Dantovu a Petrarkovu, rozsáhlou polemiku s Milanem Kunderou^[23] nebo Janem Patočkou^[24], úvahy nad tvorbou starořeckých tvůrců attické tragédie, nad eposem o Gilgamešovi^[25] nebo tvorbou Allena Ginsberga^[26] a Williama Burroughse^[27]. V Tématu zveřejnil také svou básnickou a dramatickou tvorbu, např. drama na motivy Tacitovy knihy Z dějin císařského Říma s názvem "Vitellius" (podle císaře Vitellia) - drama je napsáno veršem a pokrývá zhruba rok vlády císařů Galby, Othona a Vitellia po zavraždění císaře Nerona.

V přírodovědném časopise Vesmír v letech 2011-2012 mu vyšla série tří glos "Filozofie přírodních věd na začátku 21. století". Pro Vesmír napsal texty o krizi biomedicíny, o schvalování léků, o dějinách výzkumu rakoviny nebo o protinádorové aktivitě disulfiramu^[28]. Publikoval tam také recenzi knihy filozofa van Fraassena "Scientific Representation: Paradoxes of Perspective"^[29].

Vystoupil v pořadu České televize Sváteční slovo^[30] nebo na půdě žilinské nadace Polis^[31]. Jan Jandourek s ním udělal rozhovor pro Forum24.^[32] Další rozhovory lze najít v knize Michala Gibody "K věci"^[33] nebo na stránkách Českého rozhlasu Olomouc^[34]. Rozhovory pro Britské listy: číslo 445^[35], číslo 565^[36], číslo 588^[37], číslo 603^[38], číslo 645^[39].

Je členem Správní rady Nadačního fondu Univerzity Palackého^[40] a Spolku pro konání Letní filozofické školy^[41].

(výběr)

• Škrott Z., Mistrik M, et al. Alcohol-abuse drug disulfiram targets cancer via p97 segregase adaptor NPL4. Nature 552: 194-199 (2017).^[42]
• Cvek B. Nonprofit drugs as the salvation of world's healthcare systems: the case of Antabuse (disulfiram). Drug Discovery Today 17:409-412 (2012).^[43]
• Cvek B. Multiple deadlocks in the development of nonprofit drugs. Drug Discovery Today 27: 2411-2414 (2022)^[44]
• Cvek B. The promiscuity of disulfiram in medicinal research. ACS Medicinal Chemistry Letters 14: 1610-1614 (2023).^[45]
• Cvek B. Filozofie přírodních věd a filozofie člověka u Richarda Rortyho: nová potřeba pojmu "transcendence"? Filozofický časopis 60: 815-832 (2012).^[46]
• Cvek B. Relativizmus ve světle nejnovější filozofie přírodních věd. Filozofický časopis 59: 269-276 (2011).^[47]
• Cvek B. The raffles dialogue on human wellbeing and security. Lancet Global Health 4: e92 (2016).^[48]
• Cvek B. Searching for positive side effects of common drugs. Trends in Pharmacological Sciences 38:111 (2017).^[49]
• Cvek B. Promoting medical innovation. Health Affairs 36:1518 (2017).^[50]
• Cvek B. Drug repurposing for terminal-stage cancer patients. American Journal of Public Health 106:e3 (2016).^[51]
• Cvek B et al. Ni(II), Cu(II), and Zn(II) diethyldithiocarbamate complexes show various activities against the proteasome in breast cancer cells. Journal of Medicinal Chemistry 51: 6256-6258 (2008).^[52]
• Cvek B. Proteasome inhibitors. Progress in Molecular Biology and Translational Science 109:161-226 (2012).^[53]
• Škrott Z, Cvek B. Linking the activity of bortezomib in multiple myeloma and autoimmune diseases. Critical Reviews in Oncology/Hematology 92:61-70 (2014).^[54]
• Škrott Z, Cvek B. Diethyldithiocarbamate complex with copper: the mechanism of action in cancer cells. Mini-Reviews in Medicinal Chemistry 12:1184-1192 (2012).^[55]
• Cvek B. Targeting malignancies with disulfiram (Antabuse): multidrug resistance, angiogenesis, and proteasome. Current Cancer Drug Targets 11:332-337 (2011).^[56]
• Cvek B, Dvořák Z. The ubiquitin-proteasome system (UPS) and the mechanism of action of bortezomib. Current Pharmaceutical Design 17:1483-1499 (2011).^[57]
• Cvek B, Dvořák Z. The value of proteasome inhibition in cancer. Can the old drug, disulfiram, have a bright mew future as a novel proteasome inhibitor? Drug Discovery Today 13:716-722 (2008).^[58]
• Cvek B, Dvořák Z. Targeting of nuclear factor-kappaB and proteasome by dithiocarbamate complexes with metals. Current Pharmaceutical Design 13:3155-3167 (2007).^[59]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Cvek na Wikimedia Commons