Název vesnice (lidově Břany) je odvozen ze slova břví (břevno, kláda, trám) ve významu ves Břvanů, tj. lidí bydlících u břví. V devatenáctém století se chybným čtením rozšířila varianta Brzevany a německý tvar Weberschan se vyvinul z českého spojení „ve Břvanech“. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: na Brzwany (1436), ze Břvan (1517), „brzwany… webrzwanech“ (1543), Weberschan a Wrbcžan (1787) a Brzvany nebo Weberschan (1854–1923).[5]
Historie
Nejstarší dějiny Břvan jsou spojeny s postoloprtským klášterem Porta Apostolorum. August Sedláček bez udání pramene uvádí, že zde klášter založil proboštství (Cella Januae vitae).[6]První písemná zmínka o vesnici je ale pozdní: pochází z roku 1381, kdy se ve druhé nejstarší lounské soudní knize jmenuje Vacek ze Břvan.[7] V roce 1436 císař Zikmund Břvany zapsal Benešovi z Kolovrat. Vesnici však od roku 1420 spravovalo město Louny a vydalo ji až v roce 1454. Tehdy byla poprvé zmíněna břvanská tvrz, na které zřejmě už od roku 1444 sídlil Mikuláš Mnich z Kařeza a po něm do roku 1459 jakýsi Charvát. Ještě téhož roku se Břvany staly součástí panství hradu Most, u kterého zůstaly do roku 1514.[8] V období 1459–1514 vesnice patřila k postoloprskému panství pánů z Veitmile,[8] z nichž Šebestián z Veitmile roku 1535 dosáhl propuštění vsi do dědičného vlastnictví.[6]
Posledním majitelem vsi z rodu Veitmilů byl Jan Lorenc z Veitmile. Po jeho smrti vdova Alžběta ze Žerotína vesnici prodala Janovi nejstaršímu Černínovi z Chudenic († 1594), který nechal obnovit břvanskou tvrz. Z jeho tří synů Břvany při dělení pozůstalosti připadly Davidu Vilémovi Černínovi. David zemřel před rokem 1613, protože tehdy se jeho syn Jan Petr Černín vyrovnal s dědickými nároky své matky Anny z Příchovic. Ta pro něj koupila Nemilkov, ale zadlužila se tím, takže jí Jan Petr postoupil Břvany. Anna je nedokázala udržet, a proto vesnici roku 1614 prodala Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka.[6] Břvany od té doby patřily k postoloprtskému panství. Tvrz zanikla během třicetileté války, ale ještě v roce 1670 byly patrné její sklepy a komory. Nejspíše v osmnáctém století byla na jejím místě postavena fara.[8]
Pramení zde uhličitá minerální voda, stáčená pod obchodním názvem Praga. Od roku 2011 je provoz společnosti Praga ukončen.
Přírodní poměry
Břvany stojí v oblasti hrásťové vyvýšeniny krušnohorského směru, která je na jihu ohraničená ranským a na severu liběchovským zlomem. Na další zlomy je vázán výskyt minerálních vod. Geologické podloží je tvořené permokarbonskými horninami. Nad nimi se v místech výskytu minerální vody nachází cenomansképískovce, které fungují jako vodní kolektor. V okolí vesnice se lze také setkat s křídovými sedimenty: spodní část představují spodnoturonskéjílovce s výskytem sádrovce, nad nimi se nachází písčité spongility a středněturonské pískovce s polohami glaukonitovýchvápenců. Poslední vrstvou křídových usazenin jsou svrchnoturonské pískovce a slínitéjíly. Vše překrývají kvartérní sedimenty, ale třetihorní horniny na některých místech (např. u kostela) vystupují na povrch.[9]
Nad obcí se zdvihá Břvanský vrch (302 m, též Chlum), ze kterého je kruhový výhled.
Nedaleko obce jsou roztroušené čedičové skalky zvané Kamenné stádo.
Mezi lety 1869–1980 Břvany byly obcí v okrese Žatec (1869–1930) a později v okrese Louny. Od 1. ledna 1981 do 30. června 1990 patřily jako část obce k Lenešicím a od 1. července 1990 jsou opět samostatnou obcí.[13]
↑PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Břvany, Weberschan, s. 214.
↑ abcSEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 416.
↑SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN978-80-85036-83-1. S. 191.
↑ abcHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Břvany – tvrz, s. 55–56.
↑KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Břvany, s. 57–58.
↑Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 46. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.