Charles Leclerc

Charles Leclerc

Charles Leclerc v roce 2020
Narození	16. října 1997 (27 let) Monte Carlo
Národnost	Monako Monako
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	2018–dosud
Týmy	Sauber (2018) Ferrari (2019–dosud)
Současný tým	Ferrari
Číslo vozu	16
Závody	144 (142 startů)
Vyhrané závody	8
Stupně vítězů	40
Body celkem	1 349
Pole positions	26
Nejrychlejší kola	9
Nejlepší umístění v sezóně	2. místo (2022)
Nejlepší umístění v závodě	1. místo
První závod	Grand Prix Austrálie 2018
První vítězství	Grand Prix Belgie 2019
Poslední vítězství	Grand Prix USA 2024
Poslední závod	Grand Prix Brazílie 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Marc Hervè Perceval Leclerc (* 16. října 1997 Monte Carlo) je monacký automobilový závodník, momentálně závodící ve vrcholné sérii Formule 1 za stáj Scuderia Ferrari. V roce 2016 zvítězil v šampionátu GP3 Series a v roce 2017 v Mistrovství FIA Formule 2.^[1][2]

V dětství byl přítelem Julese Bianchiho. Závodit začal na motokárách na trati v Brignoles, kterou spravoval Bianchiho otec. Ve Formuli 1 debutoval v roce 2018 za tým Sauber. Své první body získal v témže roce během Grand Prix Ázerbájdžánu za šesté místo. Celkově ve své debutové sezóně exceloval a získal díky tomu sedačku pro rok 2019 u Ferrari, kde se stal týmovým kolegou Sebastiana Vettela. Ve druhém závodě sezóny v Bahrajnu se stal druhým nejmladším pilotem v historii, kterému se podařilo získat pole position. Později v sezóně získal během Grand Prix Belgie také své první vítězství, na které navázal výhrou hned v dalším závodě v Itálii, čímž se stal prvním jezdcem Ferrari od roku 2010, který zde vyhrál.

Kariéru závodníka začal v roce 2005 ve francouzských závodech motokár. V letech 2005, 2006 a 2008 se stal motokárovým šampiónem Provence-Alpes-Côte d'Azur^[3] a v roce 2010 povýšil do kategorie KF3, kde se dočkal úspěchů a vyhrál několik různých závodů a šampionátů.^[4][5] Svými výkony si získal pozornost Nicolase Todta, který se stal jeho manažerem – ten manažeroval například kariéry Felipeho Massy či Pastora Maldonada.^[6]

V roce 2012 povýšil do kategorie KF2 a díky Todtovi získal místo v prestižním týmu ART Grand Prix. V následujících dvou letech vyhrál několik šampionátů a závodil proti některým nynějším pilotům Formule 1, jako jsou například Max Verstappen či Alexander Albon.^[7]

V roce 2014 zastihla Leclerca tragédie, když při nehodě v Grand Prix Japonska zemřel jeho blízký rodinný přítel a kmotr Jules Bianchi. První zkušenost s monoposty měl v sérii Formule Renault 2.0 Alps.^[8] V sezóně za tým Fortec Motorsports získal sedm pódií a dvojité vítězství na Monze^[9] a v šampionátu skončil druhý za Nyckem de Vriesem, v pořadí nováčku byl však první.^[10][11] Tým Fortec mu také umožnil odstartovat šest závodů v evropské Formuli Renault, kde dokázal třikrát dojet na druhém místě.^[12]

V roce 2015 povýšil do kategorie Formule 3 a závodil v sérii FIA Evropské mistrovství Formule 3 s týmem Van Amersfoort Racing.^[13] V druhém a třetím závodě jeho prvního závodního víkendu v Silverstone získal pole position^[14] a ve třetím závodě také zvítězil.^[15] V sezóně pak dále zvítězil v Hockenheimu a ve Spa-Francorchamps a dokončil ji na čtvrtém místě a na prvním místě mezi nováčky.^[16] V prestižním listopadovém závodě v Macau skončil druhý.

V roce 2016 závodil v sérii GP3 za tým ART Grand Prix.^[17] V sezóně vyhrál tři závody a zakončil ji ziskem GP3 titulu.

Týden poté, co vyhrál šampionát GP3, bylo oznámeno, že v roce 2017 bude závodit ve Formuli 2 za tým Prema Racing. Jeho týmovým kolegou se stal Antonio Fuoco.

V prvním závodním víkendu v Bahrajnu se v sobotním závodě kvalifikoval na pole position a v závodě dojel třetí.^[18] Nedělní závod vyhrál poté, co byl po pitstopu až na čtrnáctém místě a do čela se dostal v posledním kole závodu.^[19] V dalším závodě v Katalánsku vyhrál i po problémech s rádiovou komunikací.^[20][21] Domácí víkend v Monaku se mu nevydařil, když v sobotním závodě po startu z pole position musel odstoupit kvůli poruše zavěšení a v nedělním závodě kolidoval s Normanem Nato.^[22][23] V Ázerbájdžánu získal čtvrté pole position v řadě a proměnil jej ve vítězství,^[24] které věnoval svému otci Hervemu, který zemřel tři dny před závodem.^[25] V nedělním závodě, do kterého startoval dle pravidel Formule 2 z osmého místa, dojel první, ale kvůli penalizaci za nerespektování žlutých vlajek se propadl na druhé místo.

V Rakousku získal další pole position a sobotní závod taktéž vyhrál.^[26][27] Nedělní po kolizi s Fuocem nedokončil.^[28] Ve Silverstone získal šesté pole position v řadě, čímž vyrovnal F2/GP2 rekord Stoffela Vandoorna z let 2014 a 2015. Pole position proměnil ve vítězství.^[29] V Maďarsku zajel v kvalifikaci opět nejrychlejší čas a získal pole position, byl však diskvalifikován kvůli špatným součástkám na jeho voze Prema a startoval z posledního místa. Sobotní i nedělní závod dokončil na 4. místě a v tomto stádiu sezóny vedl šampionát o padesát bodů před Oliverem Rowlandem.^[30][31]

V Belgii opět získal pole position a sobotní závod vyhrál o dvacet sekund, byl však diskvalifikován kvůli nadměrnému opotřebení vozu.^[32] V nedělním závodě po startu z 19. místa skončil pátý. V Itálii bojoval v sobotním závodě o vítězství, v posledním kole však kolidoval s Nyckem de Vriesem a musel ze závodu odstoupit.^[33] Nedělní závod dokončil po startu z posledního místa na 9. místě.

Do předposledního víkendu v Jerezu vstupoval s 56 bodovým náskokem na Rowlanda. Kvalifikaci vyhrál a získal tak osmé pole position v sezóně. První část sobotního závodu dominoval a vytvořil si velký náskok, situace se však obrátila, když ke konci závodu vyjel safety car, což smazalo jeho náskok, a na starých pneumatikách musel čelit útokům Rowlanda.^[34] Závod nakonec vyhrál o 0,2 sekundy^[35] a ve své nováčkovské sezóně v F2 získal titul. Stal se prvním nováčkem od Nica Hülkenberga v roce 2009, který v první sezóně vyhrál titul. Předtím to dokázali pouze budoucí mistři světa F1 Nico Rosberg a Lewis Hamilton. Poslední závodní víkend v Abu Zabí zakončil druhým a prvním místem v závodech.

V březnu 2016 bylo oznámeno, že se Leclerc stává členem Ferrari Driver Academy a že bude pro sezónu 2016 sloužit jako vývojový jezdec týmů Haas F1 Team a Scuderia Ferrari.^[36] Za Haas odjel první trénink v Grand Prix Velké Británie 2016. Věřilo se, že pokud vyhraje v tomto roce GP3 titul, tak že podobně jako Valtteri Bottas či Daniil Kvjat postoupí rovnou do F1 a stane se v roce 2017 oficiálním pilotem Haasu.^[37] To ovšem šéf týmu Haas Guenther Steiner vyvrátil a potvrdil jeho účast ve Formuli 2.^[38]

V sezónních testech v Maďarsku nastoupil za Ferrari a odjel 98 kol. Den zakončil nejrychlejším časem prvního dne testů.^[39]

Leclercova účast v sezóně F1 v roce 2018 za tým Alfa Romeo Sauber F1 Team byla potvrzena v prosinci 2017.^[40] Stal se prvním monackým pilotem F1 od Oliviera Beretty v sezóně 1994. První body za šesté místo získal v Grand Prix Ázerbájdžánu a stal se tak teprve druhým Monačanem po Louisi Chironovi v sezóně 1950, který v F1 získal body.

V sezóně bodoval ještě několikrát a v kvalifikacích téměř pokaždé porazil svého týmového kolegu Marcuse Ericssona.^[41] Několikrát se dostal i do třetí části kvalifikace mezi nejlepších deset pilotů, i přes fakt, že Sauber byl v této sezóně až 8.–9. nejrychlejším vozem.^[42][43] Sezónu zakončil třemi silnými výsledky, když v Mexiku, Brazílii a Abu Zabí dojel na sedmém místě. V šampionátu skončil celkově na 13. místě s 39 body.

Přestup Leclerca do týmu Scuderia Ferrari byl oficiálně oznámen 11. září 2018.^[44] Ve Ferrari vystřídal Kimiho Räikkönena, který naopak zaujal volné místo v přejmenovaném týmu Alfa Romeo. I když byl původně oznámen pouze pro rok 2019, o pár dní později týmový šéf Ferrari Maurizio Arrivabene potvrdil, že má platný kontrakt minimálně do roku 2022.^[45] Jako oficiální pilot Ferrari debutoval na posezónních testech v Abu Zabí 28. listopadu.^[46][47]

Do prvního závodu sezóny 2019 v Austrálii se kvalifikoval a dojel na pátém místě.^[48] Hned v dalším závodě v Bahrajnu zajel v kvalifikaci nejrychlejší čas, kterým překonal rekord okruhu, a získal své první pole position v F1 kariéře. Stal se tak nejmladším pilotem Ferrari, kterému se to kdy podařilo. Většinu závodu po startu z prvního místa vedl, ovšem kvůli poruše motoru musel v závěrečné fázi závodu výrazně zpomalit a propadl se až na třetí místo za Lewise Hamiltona a Valtteriho Bottase. I tak to ale značilo jeho první pódium v F1.^[49]

Do Grand Prix Číny se kvalifikoval na 4. místě za svým týmovým kolegou Sebastianem Vettelem, kterého však na startu závodu předjel. Kvůli týmové režii byl ale nucen Vettela pustit zpět před sebe a závod dokončil na 5. místě.^[50] V Ázerbájdžánu během kvalifikace havaroval a startoval z osmého místa a v závodě dojel pátý, získal ovšem bod navíc za nejrychlejší kolo v závodě.^[51] V Monaku vypadl kvůli chybné strategii Ferrari už v první části kvalifikace a do domácího závodu startoval až patnáctý.^[52] V závodě při pokusu dostat se v pořadí nahoru kolidoval s Nico Hülkenbergem a musel odstoupit.^[53] V Kanadě se kvalifikoval na třetím místě a na něm také dojel, což značilo jeho druhé pódium v kariéře.^[41] Na 3. místě dojel také v následujícím závode ve Francii.^[54] Do Grand Prix Rakouska se kvalifikoval na pole position a většinu závodu vedl, tři kola před koncem jej však předjel Max Verstappen a Leclerc tak skončil druhý.^[55]

Ve Velké Británii se kvalifikoval na třetím místě.^[56] O tuto pozici sváděl v závodě souboj s Verstappenem, dokázal se však ubránit jeho útokům a získal tak své čtvrté pódium v řadě.^[57][58] V kvalifikaci na Grand Prix Německa ho postihly problémy s motorem a tudíž ve třetí části nezajel čas, startoval tedy až z desátého místa.^[59] V deštivém závodě byl již pár kol po startu na čtvrtém místě, ovšem kontroverzní rozhodnutí Ferrari přezout jeho vůz na suché pneumatiky, i když byla trať ještě mokrá, přispělo k Leclercově nehodě, když ztratil kontrolu nad vozem a naboural do bariér.^[60] Další závod sezóny v Maďarsku dokončil na čtvrtém místě.^[61]

V prvním závodě po letní přestávce v Belgii získal v kvalifikaci pole position.^[62] V závodě sváděl boj o vítězství s Mercedesem Lewise Hamiltona, kterému se ubránil a získal své první vítězství ve Formuli 1 v kariéře.^[63] Vítězství věnoval bývalému rivalovi Anthoine Hubertovi, který den předtím tragicky zahynul při nehodě ve Formuli 2.^[64] Na belgické vítězství navázal pole position a vítězstvím v pro Ferrari domácí Grand Prix Itálie.^[65][66] V Singapuru získal třetí pole position v řadě,^[67] závod však vyhrál po lepší strategii jeho týmový kolega Vettel.^[68] V Rusku zajel v kvalifikaci opět nejlepší čas a získal pole position.^[69] Na startu jej předjel Vettel, který byl ale poté instruován k puštění Leclerca před sebe.^[70] Než se tak ale stalo, tak došlo k poruše na Vettelově voze, což způsobilo aktivování virtuálního safety caru, což zvýhodnilo piloty Mercedesu, kteří se oba dostali před Leclerca a odsunuli ho tak na třetí místo.^[71]

Do Grand Prix Japonska se kvalifikoval na druhém místě, na startu však kolidoval s Verstappenem a s poškozeným vozem dojel na šestém místě, což znamenalo jeho nejhorší výsledek sezóny.^[41] V Mexiku zajel v kvalifikaci druhý nejlepší čas, první Verstappen byl však penalizován a Leclerc se tak posunul na první příčku, což značilo jeho sedmé pole position sezóny.^[72] V závodě dojel na 4. místě^[73] a na stejném místě dojel i v USA.^[74] V Brazílii kontroverzně kolidoval s týmovým kolegou Vettelem a oba vozy Ferrari musely odstoupit.^[75] Sezónu zakončil třetím místem v Abu Zabí.^[41]

V šampionátu sezóny 2019 skončil na celkovém čtvrtém místě s 264 body, před svým týmovým kolegou, čtyřnásobným mistrem F1, Vettelem. Ve svém prvním roce za Ferrari vyhrál dva závody, získal deset pódiových umístění, zajel čtyři nejrychlejší kola a získal sedm pole position – více, než jakýkoliv jiný pilot, což znamenalo, že poprvé od roku 2014 nebyl nejúspěšnějším kvalifikátorem pilot Mercedesu. 23. prosince prodloužil s Ferrari smlouvu do roku 2024. V sezoně 2022 se stal vicemistrem světa v poháru jezdců za dvojnásobným mistrem světa Maxem Verstappenem.^[76]

Poznámky

• * Sezóna v průběhu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Leclerc na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Leclerc na Wikimedia Commons

Vítězové Grand Prix Austrálie
1985 Keke Rosberg 1986 Alain Prost 1987 Gerhard Berger 1988 Alain Prost 1989 Thierry Boutsen 1990 Nelson Piquet 1991 Ayrton Senna 1992 Gerhard Berger 1993 Ayrton Senna 1994 Nigel Mansell 1995 Damon Hill 1996 Damon Hill 1997 David Coulthard 1998 Mika Häkkinen 1999 Eddie Irvine 2000 Michael Schumacher 2001 Michael Schumacher 2002 Michael Schumacher 2003 David Coulthard 2004 Michael Schumacher 2005 Giancarlo Fisichella 2006 Fernando Alonso 2007 Kimi Räikkönen 2008 Lewis Hamilton 2009 Jenson Button 2010 Jenson Button 2011 Sebastian Vettel 2012 Jenson Button 2013 Kimi Räikkönen 2014 Nico Rosberg 2015 Lewis Hamilton 2016 Nico Rosberg 2017 Sebastian Vettel 2018 Sebastian Vettel 2019 Valtteri Bottas 2022 Charles Leclerc 2023 Max Verstappen 2024 Carlos Sainz Jr.

Vítězové Grand Prix Rakouska
1964 Lorenzo Bandini 1970 Jacky Ickx 1971 Jo Siffert 1972 Emerson Fittipaldi 1973 Ronnie Peterson 1974 Carlos Reutemann 1975 Vittorio Brambilla 1976 John Watson 1977 Alan Jones 1978 Ronnie Peterson 1979 Alan Jones 1980 Jean-Pierre Jabouille 1981 Jacques Laffite 1982 Elio de Angelis 1983 Alain Prost 1984 Niki Lauda 1985 Alain Prost 1986 Alain Prost 1987 Nigel Mansell 1997 Jacques Villeneuve 1998 Mika Häkkinen 1999 Eddie Irvine 2000 Mika Häkkinen 2001 David Coulthard 2002 Michael Schumacher 2003 Michael Schumacher 2014 Nico Rosberg 2015 Nico Rosberg 2016 Lewis Hamilton 2017 Valtteri Bottas 2018 Max Verstappen 2019 Max Verstappen 2020 Valtteri Bottas 2021 Max Verstappen 2022 Charles Leclerc 2023 Max Verstappen 2024 George Russell

Vítězové Grand Prix Bahrajnu
2004 Michael Schumacher 2005 Fernando Alonso 2006 Fernando Alonso 2007 Felipe Massa 2008 Felipe Massa 2009 Jenson Button 2010 Fernando Alonso 2012 Sebastian Vettel 2013 Sebastian Vettel 2014 Lewis Hamilton 2015 Lewis Hamilton 2016 Nico Rosberg 2017 Sebastian Vettel 2018 Sebastian Vettel 2019 Lewis Hamilton 2020 Lewis Hamilton 2021 Lewis Hamilton 2022 Charles Leclerc 2023 Max Verstappen 2024 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Belgie
1950 Juan Manuel Fangio 1951 Giuseppe Farina 1952 Alberto Ascari 1953 Alberto Ascari 1954 Juan Manuel Fangio 1955 Juan Manuel Fangio 1956 Peter Collins 1958 Tony Brooks 1960 Jack Brabham 1961 Phil Hill 1962 Jim Clark 1963 Jim Clark 1964 Jim Clark 1965 Jim Clark 1966 John Surtees 1967 Dan Gurney 1968 Bruce McLaren 1970 Pedro Rodríguez 1972 Emerson Fittipaldi 1973 Jackie Stewart 1974 Emerson Fittipaldi 1975 Niki Lauda 1976 Niki Lauda 1977 Gunnar Nilsson 1978 Mario Andretti 1979 Jody Scheckter 1980 Didier Pironi 1981 Carlos Reutemann 1982 John Watson 1983 Alain Prost 1984 Michele Alboreto 1985 Ayrton Senna 1986 Nigel Mansell 1987 Alain Prost 1988 Ayrton Senna 1989 Ayrton Senna 1990 Ayrton Senna 1991 Ayrton Senna 1992 Michael Schumacher 1993 Damon Hill 1994 Damon Hill 1995 Michael Schumacher 1996 Michael Schumacher 1997 Michael Schumacher 1998 Damon Hill 1999 David Coulthard 2000 Mika Häkkinen 2001 Michael Schumacher 2002 Michael Schumacher 2004 Kimi Räikkönen 2005 Kimi Räikkönen 2007 Kimi Räikkönen 2008 Felipe Massa 2009 Kimi Räikkönen 2010 Lewis Hamilton 2011 Sebastian Vettel 2012 Jenson Button 2013 Sebastian Vettel 2014 Daniel Ricciardo 2015 Lewis Hamilton 2016 Nico Rosberg 2017 Lewis Hamilton 2018 Sebastian Vettel 2019 Charles Leclerc 2020 Lewis Hamilton 2021 Max Verstappen 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen 2024 Lewis Hamilton

Vítězové Grand Prix Itálie
1950 Giuseppe Farina 1951 Alberto Ascari 1952 Alberto Ascari 1953 Juan Manuel Fangio 1954 Juan Manuel Fangio 1955 Juan Manuel Fangio 1956 Stirling Moss 1957 Stirling Moss 1958 Tony Brooks 1959 Stirling Moss 1960 Phil Hill 1961 Phil Hill 1962 Graham Hill 1963 Jim Clark 1964 John Surtees 1965 Jackie Stewart 1966 Ludovico Scarfiotti 1967 John Surtees 1968 Denny Hulme 1969 Jackie Stewart 1970 Clay Regazzoni 1971 Peter Gethin 1972 Emerson Fittipaldi 1973 Ronnie Peterson 1974 Ronnie Peterson 1975 Clay Regazzoni 1976 Ronnie Peterson 1977 Mario Andretti 1978 Niki Lauda 1979 Jody Scheckter 1980 Nelson Piquet 1981 Alain Prost 1982 René Arnoux 1983 Nelson Piquet 1984 Niki Lauda 1985 Alain Prost 1986 Nelson Piquet 1987 Nelson Piquet 1988 Gerhard Berger 1989 Alain Prost 1990 Ayrton Senna 1991 Nigel Mansell 1992 Ayrton Senna 1993 Damon Hill 1994 Damon Hill 1995 Johnny Herbert 1996 Michael Schumacher 1997 David Coulthard 1998 Michael Schumacher 1999 Heinz-Harald Frentzen 2000 Michael Schumacher 2001 Juan Pablo Montoya 2002 Rubens Barrichello 2003 Michael Schumacher 2004 Rubens Barrichello 2005 Juan Pablo Montoya 2006 Michael Schumacher 2007 Fernando Alonso 2008 Sebastian Vettel 2009 Rubens Barrichello 2010 Fernando Alonso 2011 Sebastian Vettel 2012 Lewis Hamilton 2013 Sebastian Vettel 2014 Lewis Hamilton 2015 Lewis Hamilton 2016 Nico Rosberg 2017 Lewis Hamilton 2018 Lewis Hamilton 2019 Charles Leclerc 2020 Pierre Gasly 2021 Daniel Ricciardo 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen 2024 Charles Leclerc

Monačtí jezdci Formule 1
Olivier Beretta • Louis Chiron • Charles Leclerc • André Testut