František Mareš (rektor)

Prof. MUDr. František Mareš
František Mareš v roce 1912, fotografie: Jan Nepomuk Langhans
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci: 1913 – 1914
Předchůdce	František Vejdovský
Nástupce	Kamil Henner
Ve funkci: 1920 – 1921
Předchůdce	Josef Zubatý
Nástupce	Bohumil Němec
Stranická příslušnost
Členství	ČStD ČsND NF NSj
Narození	20. října 1857 Opatovice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. února 1942 (ve věku 84 let) České Budějovice Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Děti	Přemysl Mareš syn Milada Marešová dcera Anna Marešová dcera Helena Izbická dcera Ludmila Zátková dcera Boleslava Marešová dcera
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita
Profese	politik, filozof, pedagog, vysokoškolský učitel, psycholog, literární vědec a fyziolog
Commons	František Mareš (rektor)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Mareš (20. října 1857 Opatovice^[1] – 6. února 1942 Hluboká nad Vltavou^[2]) byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.

Maturoval v roce 1876 na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, poté nastoupil ke studiu filosofie na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, avšak již na jaře 1877 přestoupil na Lékařskou fakultu. Své studium úspěšně ukončil v roce 1882, poté absolvoval několik studijních pobytů (1882 ve Vídni, 1885 v Lipsku, 1889 v Berlíně a v Utrechtu).

V roce 1882 se stal asistentem fyziologie na Lékařské fakultě UK, v roce 1890 byl již mimořádným profesorem. Řádným profesorem byl od roku 1895 a též roku stal přednostou Fyziologického ústavu LF UK. V této funkci zůstal až do roku 1928. V akademickém roce 1899–90 byl děkanem Lékařské fakulty UK, v letech 1913–14 a 1920–21 rektorem Univerzity Karlovy.

V době první republiky se Mareš výrazně politicky angažoval. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.^[3][4] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou národní demokracii senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1925.^[5] V roce 1920 jeho úsilím vznikl zákon o poměru pražských univerzit, který se podle něj obecně nazývá lex Mareš.^[6]

V třicátých letech spoluzaložil politickou stranu s názvem Národní fronta. Ta se v roce 1934 stala součástí Národního sjednocení a Mareš byl zvolen místopředsedou této strany. Byl též čestným předsedou prvorepublikové Vlajky a příležitostným přispěvatelem jejího tiskového periodika.

František Mareš se jako obhájce jejich pravosti angažoval ve sporech o rukopisy. Byl též jednou z hlavní postav insigniády. Ve filozofii byl zastáncem vitalismu.

• O výživě člověka (1889)
• Úvahy z cest (1890)
• O citlivosti (1891)
• Deset roků dívčích škol Vesny v Brně (1896) ^[7]
• Pokračovací školy dívčí (1898) ^[8]
• O kulturních poměrech na Moravě (1900) – přednáška Františka Mareše z cyklu Mor.-sl. Besedy v Praze ^[9]
• Idealism a realism v přírodní vědě (1901) ^[10]
• Princip zachování energie ve fysiologii (1902)
• Konec sporu o idealism a realism v přírodní vědě (1903)
• Naturalism a svoboda vůle (1904) – otisk z Rozhledů č. 8-18 ze dne 19.11-10.12.1904 ^[11]
• Fysiologie I–IV (1906–1929) (I. Všeobecná fysiologie (1906) ^[12], II. Pohyby a jejich inervace (1908) ^[13], III–1. Výživa, III–2. Krev a její koloběh (1911) ^[14], IV–1. Fysiologická psychologie (1926) ^[15], IV–2. Fysiologie smyslů (1929) ^[16]
• Věda a kultura (1908)
• Prokopa Písaře N. města pražského Praxis Cancellariae (1908) ^[17]
• Mravnost a kultura. K otázce vivisekce (1910) ^[18]
• Psychologie bez duše. Ke kritice základů psychologie prof. F. Krejčího (1912)
• Věda a náboženství. Ke kritice monismu (1913)
• Život – tvůrčí síla. (přednáška při nastoupení rektorátu v listopadu 1913) ^[19]
• Životní účelnost (1917) ^[20]
• Pravda nad skutečnost (1918)
• Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století (1918) – svazek první: Politický okres Krumlovský. Okolí Krumlova ^[21]
• Společenstvo svazu národů (1920) ^[22]
• Mezinárodní jednota pro společnost národů (1920) ^[23]
• Pravda v citu (1922)
• Otázky filosofické, národní a sociální v politice (1923)
• Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním (1926) ^[24]
• Vědecké metody realismu v otázce rukopisné (1927)
• Klamnost důkazů (1928) – podvržení Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. (1888) ^[25]
• Boj proti rukopisům (1929) – Kteraký by konec měl vzíti ukázali A. Kraus a V. Flajšhans ; Uzavírá F. Mareš K oslavě Svatováclavského millenia 1929 ^[26]
• Strach z pravdy (1937)
• Dialektický materialismus. Filosofie Leninova (1937)
• Soumrak duchovní kultury před svítáním. Srovnání středověké filosofie křesťanské s přírodní vědou a filosofií nové doby (1939) ^[27]

• PAVLIČÍKOVÁ, Helena. František Mareš: od fyziologie k filosofii. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Epocha, 2017. 360 s. ISBN 978-80-7557-079-6. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Mareš na Wikimedia Commons
• Autor František Mareš (1857–1942) ve Wikizdrojích
• Osoba František Mareš ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Mareš
• Digitalizovaná díla Františka Mareše v České digitální knihovně
• MUDr. František Mareš – reprezentant prvorepublikové protihradní opozice Archivováno 18. 7. 2006 na Wayback Machine. – životopis na stránkách Národní myšlenky
• František Mareš – životopis na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
• Ladislav Svoboda: Otázky filosofické, národní a sociální v politice – recenze Marešovy knihy
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Mareš, František *1857