Ivan Dejmal
Ivan Dejmal a Erazim Kohák (2003)
Náhrobek Ivana Dejmala na Vinohradském hřbitově v Praze
Ivan Dejmal (17. října 1946 Ústí nad Labem – 6. února 2008 Praha ) byl český politik a ekologický odborník.
Biografie
Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965 –1970 studentem oboru zemědělské krajinářství na Agronomické fakultě, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže (spolu s Petrem Uhlem , Petruškou Šustrovou či Jaroslavem Baštou ), do kterého se zapojil již před rokem 1968.[ 1] V průběhu pražského jara až do zatčení v roce 1970 patřil k jeho předním aktivistům.[ 2] Počátkem normalizace byl dvakrát vězněn za podvracení republiky a za politické postoje v průběhu výkonu základní vojenské služby.[ 3]
V 70. a 80. letech 20. století se aktivně účastnil politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se zúčastnil vzniku Charty 77 a následně vedl její ekologickou komisi. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin . V roce 1988 se účastnil založení Hnutí za občanskou svobodu . V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů . Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 vedl ekologickou sekci programové komise Občanského fóra . Byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (1992 ).
V únoru 1990 nastoupil na Ministerstvo životního prostředí České republiky , byl rehabilitován a dokončil studium na VŠZ v Praze. Od února 1991 do července 1992 byl ministrem životního prostředí České republiky , poté pracoval v Českém ekologickém ústavu . V letech 1994 –1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody .
Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. Podílel se na organizování výstav a konferencí Tvář naší země .[ 4]
V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů .[ 5]
Postoje
Po roce 1989 se podílel na přípravě územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách , které byly na jeho návrh vyhlášeny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991 .[ 6]
Kriticky vystupoval proti jaderné energetice.[ 7]
Členství
Ivan Dejmal byl členem nejprve Křesťanskodemokratické strany Václava Bendy , která se v roce 1990 vydělila z Občanského fóra .[ 8] V roce 1992 přestoupil do ODA a později do Strany zelených [ 9] , také předsedal občanskému sdružení Společnost pro krajinu a byl členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život , kterou společně s Josefem Vavrouškem založil.
Ocenění
V roce 2000 mu byla za jeho činnost udělena Cena ministra životního prostředí .
In memoriam získal Ivan Dejmal 5. června 2008 Cenu Josefa Vavrouška , udělovanou Nadací Partnerství společně s Nadací Charty 77 .
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl Ivan Dejmal in memoriam nominován k udělení medaile Za zásluhy .[ 10]
Reference
↑ Jiří Černý : Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu , Hospodářské noviny , 11. 2. 2008
↑ Českoskoslovenské studentské hnutí v šedesátých letech dvacátého století. www.libpro.cz [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-09.
↑ Zemřel Ivan DEJMAL (Konfederace politických vězňů)
↑ Tvář naší země. www.prokrajinu.cz [online]. [cit. 2007-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-19.
↑ Radu Ústavu pro studium totalitních režimů povede Kavalírová , iDNES.cz , 14.12.2007
↑ Martin Říha, Jaroslav Stoklasa, Marie Lafarová, Ivan Dejmal, Jan Marek, Petr Pakosta: Územní ekologické limity těžby v SHP , Společnost pro krajinu 2005, ISBN 80-903663-0-9
↑ Ivan Dejmal: Jaderná energetika plodí policejní stát , Literární noviny č.30/XI.
↑ Adéla Gjuričová : Dvě cesty "křesťanské politiky": Československá strana lidová a Křesťanskodemokratická strana v první polovině devadesátých let, in: Adéla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk, Tomáš Zahradníček: Rozděleni minulostí. Vytváření politických identit v České republice po roce 1989 , Praha 2011, s. 217 a n., on-line: http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/publikace/soupis-vydanych-titulu/rozdeleni-minulosti-2 Archivováno 25. 3. 2014 na Wayback Machine .
↑ Ivan Dejmal – muž nápadný svou skromností , Český rozhlas Plus, 29. 1. 2015
↑ Seznam letošních kandidátů sněmovny na státní vyznamenání , ČTK, 13.6.2008
Literatura
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Dejmal na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR , jejichž autorem nebo tématem je Ivan Dejmal
Informace o úmrtí Ivana Dejmala na idnes.cz
Laudatio na Ivana Dejmala, in memoriam, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2007 [nedostupný zdroj ]
Usnesení vlády č. 444/1991 ke zprávě o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v Severočeské hnědouhelné pánvi Archivováno 9. 4. 2020 na Wayback Machine .
Jakub Kašpar: Zemřel Ivan Dejmal , Ekolist.cz, 7. 2. 2008
Jiří Černý : Rytířský zápas Ivana Dejmala za čest a krajinu , Hospodářské noviny , 11. 2. 2008
SLÁMOVÁ, Lenka. Ivan Dejmal . Online. Výběr kulturních výročí 2023 . Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2023, roč. LII, č. 1, s. 1–4. ISSN 1803-6953. (Obsahuje bibliografii.)
Druhá vláda Petra Pitharta Předseda vlády Členové v den jmenování vlády29. června 1990
Milan Lukeš (místopředseda vlády, OF , později OH ) •
František Vlasák (místopředseda vlády - demise 31. května 1991, OF , později OH ) •
Antonín Baudyš (místopředseda vlády, KDU-ČSL ) •
Karel Špaček (financí, OF , později OH ) •
Leon Richter (spravedlnost – demise 2. ledna 1992, nestraník, později OH ) •
Bedřich Moldan (životního prostředí – demise 24. ledna 1991, OF ) •
Jan Vrba (průmyslu, nestraník, později OH ) •
Vlasta Štěpová (obchodu a cestovního ruchu, OF , později OH ) •
Bohumil Kubát (zemědělství a výživa, OF , později ODA ) •
Petr Vopěnka (školství, mládeže a tělovýchovy, KDS ) •
Tomáš Hradílek (vnitro – demise 14. listopadu 1990, OF ) •
Milan Horálek (práce a sociálních věcí, OF ) •
Martin Bojar (zdravotnictví, nestraník) •
Milan Uhde (kultury, OF , později ODS ) •
Ludvík Motyčka (výstavba a stavebnictví – zrušeno 31. prosince 1990, KDU-ČSL ) •
Bohumil Tichý (státní kontroly – demise 20. června 1991, HSDMS ) •
Tomáš Ježek (bez portfeje; správy národního majetku a privatizace, OF , později ODA ) •
Karel Dyba (bez portfeje; hospodářskou politiku a rozvoj, OF , později ODS ) •
Miroslav Grégr (bez portfeje; strojírenství a elektrotechniky – zrušeno 31. prosince 1990, nestraník) •
Jaroslav Šabata (bez portfeje, OF , později OH ) Členové jmenovaní později
14. listopadu 1990 24. ledna 1991 1. června 1991 20. června 1991 24. ledna 1992