Motor SAIC

Motor SAIC
	Logo
Základní údaje
Právní forma	qi ye
Datum založení	1984
Adresa sídla	Šanghaj, Čína
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	automobilový průmysl
Produkty	automobil
Obrat	742,1 mld. ¥ (2020); 843,3 mld. ¥ (2019)
Výsledek hospodaření	20,4 mld. ¥ (2020); 25,6 mld. ¥ (2019)
Celková aktiva	919,4 mld. ¥ (2020); 549,3 mld. ¥ (2019)
Vlastní kapitál	260,1 mld. ¥ (2020); 249,7 mld. ¥ (2019)
Zaměstnanci	204 815 (2020)
Majitelé	Shanghai Automotive Industry Corporation (Group) (71,2 %); Yuejin Motor (Group) Corporation (3,5 %)
Dceřiné společnosti	SAIC Motor UK (100 %); Nanjing Automobile (100 %); SAIC-GM-Wuling (50,1 %); Maxus (100 %); HUAYU Automotive Systems Company Limited (58,3 %); Shanghai Diesel Engine (48,0 %); SAIC Iveco Hongyan (57,0 %); MG Motor India (100 %); Naveco
Identifikátory
Oficiální web	www.saicmotor.com/english/index.shtml
ISIN	CNE000000TY6
LEI	30030001QBC7EXJJGT71
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

SAIC Motor Corp., Ltd. (dříve Shanghai Automotive Industry Corporation) je čínský státní výrobce automobilů se sídlem v Antingu v Šanghaji.

Historie

Společnost byla založena v roce 1955^[2] a v současné době^[kdy?] je největším z „velké čtyřky“ státních výrobců automobilů v Číně, jmenovitě: SAIC Motor, FAW Group, Dongfeng Motor Corporation a Chang'an Motors, s prodejem vozů 5,37 milionů, 3,50 milionů, 3,28 milionů a 2,30 milionů v roce 2021.^[3]

Společnost vyrábí a prodává vozidla pod vlastní značkou, jako jsou IM, Maxus, MG, Roewe, Rising, Baojun (pod SGMW), Wuling (pod SGMW), jakož i pod společnými podniky zahraničních značek, jako je SAIC-Volkswagen (Volkswagen, Škoda, Audi) a SAIC-General Motors (Buick, Chevrolet, Cadillac). V roce 2021 tvořily vozy domácí značky 52 % prodejů.^[4]^[5] Vyrábí také elektrická vozidla pod některými z dříve uvedených značek, včetně specializovaných značek BEV, jako jsou Feifan a IM.

V roce 2020 byl SAIC Motor společností Fortune Global 100 a na seznamu byl na 52. místě, v roce 2021 na 60. místě.^[6] V roce 2022 se umístil na 68. místě žebříčku Fortune Global 500.^[7] Včetně SGMW je také třetí největší společností s elektromobily do zásuvky (BEV a PHEV) a druhou největší společností BEV na světě s 10,5% a 13% podílem na celosvětovém trhu v roce 2021, prodej pod značkami jako Wuling, Baojun, Maxus, MG, Roewe a Rising.^[8]

V roce 2024 SAIC rozšířil spolupráci s firmou Volkswagen a společně se dohodli na vývoji dvou plně elektrických a tří hybridních vozů.^[9]

SAIC Motor odvozuje svůj původ od prvních let čínského automobilového průmyslu ve 40. letech 20. století a byl jedním z mála výrobců automobilů v Maově Číně, který vyrobil Shanghai SH760.^[10] V současné době^[kdy?] se podílí na nejstarší dochované společné firmě na výrobu čínsko-zahraničních automobilů s Volkswagenem a kromě toho má od roku 1998 společnou firmu s General Motors. Produkty SAIC Motor se prodávají pod různými značkami, včetně značek jejích partnerů ve společné firmě. Dvěma významnými značkami, které vlastní sama společnost SAIC Motor, jsou MG Motor – historická britská automobilová značka, a Roewe.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku SAIC Motor na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ výroční zpráva. Dostupné online.
↑ SAIC Motor Corp. Ltd.. Nikkei Asia [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ 2021全年汽车销量出炉，上汽卫冕，三家民营车企挤入前十_腾讯新闻. new.qq.com [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online.
↑ SAIC MOTOR. www.saicmotor.com [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online.
↑ 2021年，东风集团汽车销量为327.5_车家号_发现车生活_汽车之家. chejiahao.autohome.com.cn [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (čínsky)
↑ Fortune Global 500 (100) (2021) on rankingthebrands.com. www.rankingthebrands.com [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ SAIC Motor. Fortune [online]. Fortune, 2022-08-03 [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ World’s Top 5 EV Automotive Groups Ranked By Sales: 2021. InsideEVs [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ https://www.evmagazin.cz/saic-volkswagen-rozsireni-strategicke-spoluprace-v-elektromobilite
↑ The home team. The Economist. Dostupné online [cit. 2023-07-30]. ISSN 0013-0613.