Motorový vůz M 130.3

Motorový vůz řady M 130.3
	Motorový vůz řady M 130.3
Řada dle Kryšpína (ČSD)	M 130.3
Přezdívka	věžák
Základní údaje
Výrobce	Tatra Kopřivnice
Výroba v letech	1933–1937
Počet vyrobených kusů	30
Období provozu	1933–?
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	01-10: 12 620 kg; 11-20: 15 360 kg; 21-30: 15 600 kg
Délka přes nárazníky	01-10: 10 610 mm; 11-30: 10 700 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	1A
Trvalý výkon	01-10: 88 kW; 11-30: 92 kW
Maximální povolená rychlost	60 km/h
Typ spalovacího motoru	Tatra
Přenos výkonu	mechanický
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Motorové vozy řady M 130.3 byly lehké motorové vozy určené pro regionální tratě ČSD. Jejich výroba probíhala v letech 1933 až 1937 v Tatře Kopřivnice. Vozy byly téměř shodné s řadou M 130.2. Jedinou změnou oproti ní byla náhrada benzínového motoru motorem naftovým. Vozům řady M 130.3 (ale i dalším řadám) se přezdívalo kvůli vyvýšenému stanovišti strojvedoucího uprostřed vozu „věžáky“.

Konstrukce

Motorový vůz byl poháněn šestiválcovým čtyřtaktním dieselovým motorem Tatra. Výkon byl zpočátku 120 HP. V případě pozdějších dodávek byl zvýšen na 125 HP, což zároveň vedlo ke změně vnějších parametrů, jako je rozvor, hmotnost a počet sedadel. Tyto vozy jako první používaly převodovku pro změnu směru jízdy.^[1]

Stejně jako dřívější vozy vyrobené v Tatře měly vozy řady M 130.3 mechanický přenos výkonu s planetovou převodovkou.

Další zařízení vozu, jako je vytápění vozu, nebo brzdný systém, bylo shodné s předchozími modely.

Vývoj, výroba, provoz

Vozy byly vyráběny v Tatře Kopřivnice v letech 1933–1937. Ve třech sériích bylo vyrobeno celkem 30 vozů. Základní konstrukce je obdobná jako u vozů řad M 120.3, M 120.4 a M 130.2.

Vozidla s věžovým stanovištěm strojvedoucího tvořila téměř polovinu počtu motorových železničních vozů na místních drahách ČSD. Původně byla natřena tmavě šedozeleně, případně v kombinaci s hráškově zelenou. Na základě znaleckého posudku pro bezpečnost železniční dopravy a rostoucí automobilové dopravy byl tento nátěr později změněn na tmavě červenou. Vozidla registrovaná po roce 1938 byla opatřena jednotným nátěrem podle Deutsche Reichsbahn.

Vozidla se ukázala jako úspěšná a na místních drahách se udržela v provozu až do poloviny roku 1950, kdy byla postupně nahrazována novými motorovými vozy řady M 131.1.

Vůz M 130.323 byl spolu s několika vozy řady M 130.2 v roce 1938 předán MÁV. Roku 1951 byl vyřazen z osobní dopravy a v roce 1954 přestavěn. Definitivně odstaven byl po několika letech.^[2] Odstavený v depu Istvántelék v Budapešti chátral minimálně od 90. let, avšak na podzim 2022 ho jako jediný dochovaný vůz řady M 130.3 odkoupilo Muzeum Technických Zajímavostí z Chocně, které ho na konci roku 2022 převezlo do Čáslavi.^[3]^[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ČSD-Baureihe M 130.3 na německé Wikipedii.

↑ Bek Jindrich,Janata Josef, Veverka Jaroslav: Malý atlas lokomotiv 2, Elektrická a motorová trakce, Nadas-Verlag Prag, 1969
↑ STEJSKAL, Pavel. Na nákup do Budapešti [online]. Vlaky.net, 2014-07-04 [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.
↑ Pechy. Přípravy na M130.323 v Budapešti [online]. Mtzchocen.cz, 2022-12-15 [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
↑ Pechy. M130.323 po 77 letech v ČR [online]. Mtzchocen.cz, 2022-12-22 [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.

Literatura

Bek Jindřich, Janata Josef, Veverka Jaroslav: Malý atlas lokomotiv 2, Elektrická a motorová trakce, Nadas
Lovacz Istvan: Motorový vůz M 130.323 Železničář (č. 15/1987)