S hustotou zalidnění 114 obyvatel/km² patří Evropská unie mezi hustě zalidněné oblasti světa.Kartogram znázorňující rozložení populace v rámci Evropské unie na úrovni členských států. Více než polovina obyvatel EU žije ve čtyřech největších státech: Německo, Francie, Itálie a ŠpanělskoJiný kartogram hustoty zalidnění
Podle průzkumu o náboženství v EU z roku 2012 bylo křesťanství nejrozšířenějším náboženstvím (72 % populace EU), katolíci byli se 48 % největší skupinou křesťanů, protestantů bylo 12 %, pravoslavnou církev vyznávalo 8 % lidí a ostatní křesťané tvořili 4 % obyvatel EU.[4] Agnostici tvořili 16 % obyvatel, ateisté 7 % a muslimové 2 %.[5]
Nedávný příliv přistěhovalců do bohatých států EU s sebou přinesl množství různých náboženství, která dotyční vyznávali ve svých rodných vlastech. Patří mezi ně islám, hinduismus, buddhismus, sikhismus a Bahá'í. Judaismus má v Evropě dlouhou historii a Židé žili pokojně s ostatním obyvatelstvem po celá století, navzdory stoletím, kdy byli Židé diskriminováni. V Evropě má rovněž tradici sekularismus, který přispěl k vzestupu ateismu a agnosticismu.
V roce 2010 podle Eurobarometru v průměru 51 % občanů Evropské unie vyjádřilo víru v boha, 26 % věří v nějakou formu duše nebo životní síly, zatímco 20 % nevěří v žádnou formu duše, boha nebo životní síly a 3 % obyvatel neodpovědělo.[6]
Jazyk
Každý z úředních jazyků 27 členských zemí má status oficiálního jazyka Evropské unie. V současnosti tak má EU celkem 24 úředních jazyků (nejnovějšími úředními jazyky jsou irština (od roku 2005, resp. 2007), bulharština a rumunština) (2007), chorvatština (2013)).
Nejvíce mluveným mateřským jazykem je němčina, kterou mluví 20 % obyvatel EU. Nejpoužívanějším jazykem pro mezinárodní komunikaci je angličtina.
Etnická skladba
Největšími skupinami, které tvoří asi 450 milionů lidí v EU jsou:
V roce 2011 tvořili téměř čtvrtinu nových občanů EU Maročané, Turci, Ekvádorci nebo Indové. Noví občané v EU27 v roce 2011 byli hlavně z Afriky (26 %), Asie (23 %), z evropských zemí mimo EU27 (19 %), severní a jižní Ameriky (17 %) nebo jiného státu v rámci EU27 (11 %). V roce 2011 byli největší skupina nových občanů EU27 Maročané (64 300 osob, z toho 55 % získalo občanství Francie nebo Španělska), Turci (48 900, 58 % získalo německé občanství), Ekvádorci (33 700, 95 % získalo španělské občanství) a Indové (31 700, 83 % získalo britské občanství).[7]
V roce 2012 žilo v 27 členských zemí EU 34,3 milionů občanů cizí země, což činilo 6,8% populace EU,[8] z toho bylo 20,5 milionu z třetí země (to je ze země mimo EU). Počet lidí narozených v jiné zemi (tj. naturalizovaných nebo majících dvojí občanství) byl 48,9 milionů neboli 9,7 procent celkové populacen.[9]
V roce 2012 žilo celkem 8 milionů občanů evropských zemí mimo EU v zemích EU, z toho více než polovina byli občané Turecka, Albánie nebo Ukrajiny. Mimo Rumunsko žilo v EU27 2,4 milionu občanů Rumunska a také 2,3 milionů Turků.[10]
V EU žilo asi 20 milionů ne-Evropanů, tedy 4 % celkové populace.[11]
EU čelí výzvám ohledně své demografické budoucnosti. Většina obav se týká několika problémů: stárnutí populace, rostoucí délka dožití a příliv imigrantů.
Po historické minimu 1,47 narozených dětí na jednu ženu celková plodnost v EU začala znovu růst, v roce 2008 byla 1,60.[12] Pozitivní trend byl zaznamenán ve všech členských zemích s výjimkou Lucemburska, Malty a Portugalska. Nejvyšší nárůst v tomto období byl zaznamenán v Bulharsku (z 1,23 dítěte na ženu v roce 2003 na 1,57 v roce 2009), Slovinsko (z 1,20 na 1,53), Česko (z 1,18 na 1,49) a Litva (z 1,26 na 1,55).[12] V roce 2009 byly členskými země s nejvyšší plodností Irsko (2,06), Francie (2,00), Švédsko (1,94) a Spojené království (1,90), které se blížily úrovně nahrazování - 2,1 dítěte narozených jedné ženě.[12] Nejnižší úroveň byla zaznamenána v Lotyšsku (1,31), Maďarsku a Portugalsku (obě země 1,32) a Německu (1.36). Vyšší plodnost se také odrazila v lepším trendu přirozeného přírůstku obyvatel.
Nízká porodnost, pokud nebude kompenzována imigrací, také naznačuje trend úbytku populace EU,[13] což by způsobilo ekonomické komplikace nebo dokonce ekonomickou krizi.[14] Některá médie mluví o "dětské krizi" v EU,[15] některé vlády zaznamenaly problém,[16] a OSN a další mezinárodní autority varují před možnou krizí.[17] V současnosti ale není zaznamenán pokles populace EU, protože celkový přirozený přírůstek zůstává v pozitivních číslech a EU stále přitahuje mnoho imigrantů.
V posledních padesáti letech se naděje dožití v EU27 zvýšila o zhruba deset let pro muže i ženy a dosáhla v roce 2008 hodnoty 82,4 let pro ženy a 76,4 let pro muže. Naděje dožití se zvýšila ve všech členských státech, nejvyšší nárůst byl zaznamenán v Estonsku a Slovinsku.[12]
↑ Discrimination in the EU in 2012. Special Eurobarometer. European Union: European Commission, 2012, s. 233. Dostupné online [cit. 14 August 2013].Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.. Položená otázka zněla "Považujete se za...?" s kartou zobrazující: katolík, pravoslavný, protestant, jiný křesťan, žid, muslim, sikh, buddhista, hinduista, ateista, nevěřící/agnostii. Odpověď bylo možno i Jiný a nevím. Židé, sikhové, buddhisté a hinduisté nedosáhli hranice 1 %.
↑Special Eurobarometer, biotechnology, page 204 [online]. Fieldwork: Jan-Feb 2010. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ 2011: Year of Arab spring and pressure at Greek borders. www.europolitics.info [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-17.
↑ abcd Demography Report 2010. Latest figures on the demographic challenges in the EU. epp.eurostat.ec.europa.eu [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-23.
↑Regional Policy Inforegio [online]. Ec.europa.eu [cit. 2011-01-25]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ELLISON, Michael. Immigrants needed to save west from crisis. The Guardian. London: 22 March 2000. Dostupné online [cit. 1 May 2010].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The EU's baby blues. news.bbc.co.uk. BBC News, 27 March 2006. Dostupné online [cit. 1 May 2010].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑METTLER, Ann. The EU's Window of Opportunity [online]. 30 January 2007 [cit. 2011-01-25]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑UN [online]. [cit. 2011-01-25]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
