Současná Kyperská republika vznikla v roce 1960. Kypr byl osídlen z Mykén ve 2. tisíciletí př. n. l. Od té doby byl navázán na vývoj na Peloponésu a po rozvinutí starořecké civilizace k ní volně přináležel. Dobyli ho postupně Asyřané, Egypťané, Peršané, Makedonská říše, ptolemaiovský Egypt, západořímská i východořímská (byzantská) říše, několik arabských chalífátů, francouzská dynastie Lusignanů, Benátská republika, Osmanská říše. Od roku 1878 ostrov ovládali Britové. Když se jejich koloniální moc ve 2. polovině 20. století začala drolit, začali turečtí Kypřané usilovat o připojení k Turecku, zatímco řečtí politici žádali sjednocení s Řeckem. Vlády Řecka i Turecka tyto tendence podporovaly. V návaznosti na rozpoutané nepokoje Británie Kypru v roce 1960 udělila nezávislost. Dne 15. července 1974 se ujali moci řečtí nacionalisté a ve spolupráci s řeckou vojenskou juntou plánovali připojit Kypr k Řecku. Turecko reagovalo 20. července vojenskou invazí na severní Kypr. V roce 1983 turečtí Kypřané vyhlásili jednostranně samostatný stát, Severní Kypr. Jediný, kdo ho kdy uznal, však bylo Turecko. Situace zůstává předmětem trvalých sporů. Kyperská republika má de iuresvrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotiri a Dekelia patřících Spojenému království. De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova, 36 % plochy ostrova ovládají Turci, další 4 % jednotky OSN.
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kypru.
Pravěk
První přítomnost člověka se datuje od období 10 tisíc let př. n. l., kdy na ostrov zavítali sezónní lovci trpasličích slonů a hrochů, kteří byli lovem rychle vyhubeni.[5] Studny objevené archeology na západním Kypru jsou považovány za jedny z nejstarších na světě, jejich stáří je 9 000 až 10 500 let.[6] Na Kypru byly nalezeny také jedny z nejstarších dokladů domestikacekoček.[7]
Keramika z doby bronzové prokázala vlivy Anatolie, Egypta a Mínojské civilizace.[10] Během pozdní doby bronzové zažil ostrov dvě vlny řeckého osídlení z Mykén, první byla obchodnická a jejím cílem bylo vytvoření základny pro styky s Blízkým východem, druhá vlna přišla po zhroucení Mykénské civilizace (1100 až 1050 př. n. l.). Vývozním artiklem se stala měď (latinský název mědi Cuprum je odvozen právě z názvu ostrova Kypr) následovaná keramikou.[11] V 10. století př. n. l. na ostrov dorazili také Féničané. Ti tu založili několik kolonií, nejvýznamnější byl Kition.[12]
Asi okolo roku 700 př. n. l., během doby železné, na Kypru existovaly roztroušené městské státy, které na přelomu století dobyl asyrský král Sargon II.[13] Okolo roku 669 př. n. l. se Asyrská říše rozpadla a Kypr se dostal do vlivu Egypta, jehož vláda nad ostrovem však trvala asi jen 25 let. Roku 545 př. n. l. se Kypru zmocnila Perská říše.[14]
Roku 45 (již našeho letopočtu) sem zavítal apoštol Pavel v doprovodu svatého Barnabáše, rodilého kyperského žida, který se obrátil ke křesťanství, a spolu založili kyperskou církev a zasloužili se o rozšíření tohoto tehdy mladého náboženství.[20] Ke konverzi přiměli i římského guvernéra Sergia Paula. Křesťanství definitivně zvítězilo, když císař Theodosius I. roku 391 všechny ostatní kulty zakázal. K těm patřily zejména císařský kult a kult Afrodity, jež se měla dle mýtu zrodit z mořských vln právě u břehů Kypru.
Od 7. století ostrov sužovaly arabské nájezdy z Levanty, často pirátské nebo kořistnické. Mnoho měst – jako Salamis – bylo zničeno a nikdy nebylo obnoveno. V roce 688 došlo k dohodě mezi Byzantskou říší a Umajjovským chalífátem o kyperské spolusprávě, kterou čas od času obě strany porušovaly. Tento stav trval do roku 965, kdy se Kypr opět navrátil do vlastnictví Byzance, za císaře Nikeforose II.[17]
Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele křižácké antiochijské armády,[21] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[22]Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký. Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[21] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas.[23] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Řádění zaznamenal a odsoudil jeruzalémský historik Vilém z Tyru. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.
Benátský Kypr existoval necelé století. Benátčané rozvinuli zejména Nikósii, kterou mohutně opevnili. Benátské období se vyznačovalo také útlakem řeckých obyvatel vyznávajících pravoslaví (převážně rolníků, z toho snad až padesát tisíc byli nevolníci) vládnoucí latinskou třídou, která byla dříve spřízněna s králi z lusignanské dynastie, ale i samotnými Benátkami, které na ostrově upřednostňovaly římskokatolictví před většinovým pravoslavím. Na druhou stranu, někteří Řekové se vyšvihli mezi elitu, například král Jan II. si vzal za ženu Řekyni Helenu Palaiologinu.[26] Po celou dobu byl Kypr vystaven nájezdům Osmanských Turků. V roce 1539 turecká flotila například zpustošila Limassol. Benátčané v reakci opevnili také Famagustu a Kyrenii, avšak nakonec marně.
Osmanská nadvláda
Osmanská architektura v Nikósii
Roku 1571Osmanská říše Kypr dobyla a plně ovládla.[27] Osmanské síly při dobývání zmasakrovaly mnoho řeckých a arménských obyvatel. Osmanský Kypr existoval poté až do roku 1878.
Zásadní změnou byl příliv tureckých kolonistů. Většinou šlo o vysloužilé turecké vojáky, jimž Osmanská říše přidělila zdarma půdu.
Popravený arcibiskup Kyprianos
Osmané později na ostrov odesílali také různé „nežádoucí osoby“ a členy různých „problémových“ muslimských sekt. Tak vznikl problém turecké etnické menšiny. Poměr muslimů a křesťanů po celou dobu osmanské nadvlády kolísal. V letech 1777–78 žilo na Kypru 47 000 muslimů a 37 000 křesťanů. Roku 1872 to bylo 44 000 muslimů a 100 000 křesťanů.[28]
Osmanský systém millet posílil pozici řecké pravoslavné církve. Postupně se kyperský arcibiskup stal nejen náboženským, ale také etnickým vůdcem a církev se ujala úkolu ochránce řeckého kulturního dědictví. Katolíci byli v horším postavení a z mnohých z nich se stali krypto-křesťané.[29] Zjevný byl úpadek hospodářský.
V 19. století začal postupně narůstat řeckýnacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem (enosis). Jakmile v roce 1821 vypukla řecká osvobozenecká válka, několik řeckých Kypřanů odešlo do Řecka, aby se připojilo k povstalcům. V reakci na to osmanský guvernér Kypru zatkl a popravil 486 prominentních řeckých Kypřanů, včetně kyperského arcibiskupa Kyprianose a čtyř dalších biskupů.
Britská nadvláda
Kyperská demonstrace za připojení k Řecku v roce 1930
V roce 1878 ostrov získali do správy Britové, a to na základě tzv. Kyperské konvence, tajné dohody mezi Brity a Osmany, v níž Britové Turkům poskytli záruky, že budou využívat ostrov jako základnu k ochraně Osmanské říše před možnou ruskou agresí.[30][31] V roce 1914 byl Kypr k Británii oficiálně připojen. V roce 1915 nabídla Británie Kypr Řecku, kterému vládl řecký král Konstantin I., pod podmínkou, že se Řecko zapojí do války na straně Britů. Nabídka byla odmítnuta.[32] V roce 1923, na základě Lausannské smlouvy, se nová Turecká republika vzdala jakéhokoli nároku na Kypr. V roce 1925 byl Kypr prohlášen za britskou korunní kolonii. Po druhé světové válce se jak v Řecku, tak v Turecku objevila nacionalistická hnutí požadující připojení Kypru.
Nepokoje na Kypru roku 1956
V roce 1950 se mezi kyperskými Řeky (kteří představovali 80 procent populace) uskutečnil plebiscit ohledně připojení k Řecku. Více než 96 % obyvatel se pro toto připojení vyslovilo. To vzbudilo obavy kyperských Turků. Britové výsledky referenda odmítli a svoji správu na ostrově udrželi až do roku 1960.[33]
V roce 1955 se proti britské správě zformovala Národní organizace kyperských bojovníků (EOKA) vedená Georgiosem Grivasem, která zahájila partyzánské útoky proti Britům. Ostrov se začal zmítat v násilí, do kterého se brzy zapojili také kyperští Turci, kteří založili vlastní partyzánské hnutí Turecká organizace odporu (TMT).
Na základě curyšsko-londýnských jednání z roku 1959 se představitelé Řecka, Turecka a Velké Británie a obou kyperských národnostních komunit dohodli na nezávislosti ostrova.[34]
Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie. V roce 1961 se stal součástí Commonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky. Po vzájemných střetech z konce roku 1963 byla mezi oběma národy stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie, na níž byly od jara 1964 rozmístěny mezinárodní jednotky OSN (UNFICYP). Ani poté rozpory mezi kyperskými komunitami neustaly a do sporu zasahovaly další země, především Řecko, Turecko, ale také Spojené státy, které například roku 1964 zabránily turecké invazi výhrůžkou, že v takovém případě nepodpoří Turky v případě sovětského útoku na jejich území.[35][36][37] Do konfliktu výrazně vstoupilo také tehdejší Československo, když kyperské vládě v letech 1966 a 1972 prodalo zbraně, určené pro policejní jednotky věrné prezidentu Makariovi. V roce 1972 československé zbraně dokonce pomohly Makariovým příznivcům odvrátit hrozící převrat ze strany Řecka.[38]
Hranice se separatistickou Severokyperskou tureckou republikou
V roce 1974 nakonec skutečně proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenský puč, v součinnosti s vojenskou juntou vládnoucí v Řecku, který měl vést ke spojení s Řeckem. Prezident Makarios uprchl přes britskou vojenskou základnu do zahraničí a pučistům se ho nepodařilo zatknout.[39] V Řecku krach puče vedl k pádu junty. Turecko na převrat odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. Turecká armáda zabrala 36 procent území ostrova. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.
Rozdělení ostrova
V roce 2004 bylo na popud OSN uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, které mělo vést k vytvoření Sjednocené kyperské republiky, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl tzv. Annanův plán (sjednocení obou částí vytvořením federativního státu) v severní části přijat 65 % hlasů tureckých Kypřanů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.[40] Dne 1. května 2004 vstoupil Kypr spolu s devíti dalšími zeměmi do Evropské unie. Byl přijat do EU jako celek, ačkoli legislativa EU je na Severním Kypru pozastavena až do konečného vyřešení kyperského problému.
Rok 2014: Jedno z mnoha vyjednávání, které ztroskotalo. Vlevo řeckokyperský diplomat Andreas Mavroyiannis, vpravo turecký diplomat Feridun Sinirlioğlu
V roce 2014 nařídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.[41] Sever a Jih obnovily rozhovory o znovusjednocení v roce 2015, ale ty se v roce 2017 zhroutily.[42]
Evropský tisk roku 2017 varoval, že Kypr prodává tzv. zlaté pasy ruským oligarchům, což umožňuje ruskému organizovanému zločinu proniknout do EU a ruským zbohatlíkům vyhýbat se sankcím.[43] EU tento problém začala řešit roku 2019 a přiměla kyperskou vládu ke změně zákona. Tento problém se znovu vynořil po ruské invazi na Ukrajinu roku 2022 (týká se i Malty a Bulharska).[44] Kyperská vláda tehdy pod mezinárodním tlakem rozhodla o odebrání zlatých pasů několika nejznámějším ruským oligarchům.[45] Problém je však širší a netýká se jen Ruska, v roce 2020 uniklé dokumenty odhalily široký okruh bývalých a současných úředníků z Afghánistánu, Číny, Dubaje, Libanonu, Saúdské Arábie, Ukrajiny a Vietnamu, kteří si před změnou zákona v červenci 2019 koupili kyperské občanství.[46]
Kyperský státní znak je tvořen bílou letící holubici s olivovou ratolestí (symbol míru) na žlutém štítu s letopočtem 1960 (rok vyhlášení nezávislosti na Spojeném království) položeném doprostřed věnce olivových listů.
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Kyperská hymna.
Kyperská hymna je píseň Ýmnos eis tin Eleftherían (Ύμνος εις την Ελευθερίαν, českyHymnus ke svobodě, Óda na svobodu nebo Chvalozpěv svobodě). Tato hymna je zároveň řeckou hymnou.
Geografie
Související informace naleznete také v článku Kypr (ostrov).
Rozdělení Kypru.Skalnatý výběžek s názvem Mys Greco
Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře, po italských ostrovech Sicílie a Sardinie. Svou rozlohou je 81. největší ostrov světa. Ze západu na východ měří vzdušnou čarou 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů. Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře. Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky.
Přes moře země sousedí se Sýrií a Libanonem, od kterých je vzdálena 105, respektive 108 kilometrů. Od Izraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a od Egypta jej odděluje 380 kilometrů moře. Od řeckého Rhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninského Řecka 800 kilometrů.
Fyzickému reliéfu ostrova dominuje pohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben, menší rozlohu mají centrální roviny. Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více než polovinu jeho rozlohy. Nejvyšší bod Kypru je Olympos, vysoký 1952 metrů, který se nachází v centrální části pohoří. Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova, zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů.
Na ostrově panuje typické středomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Léto trvá od června do září, zima pak od listopadu do března. Jaro a podzim trvají krátce a rychle přecházejí v další období.[47]
Na horách jako například Troodos mohou roční dešťové srážky dosahovat až 1000 mm,[47]
v oblasti okolo Nikósie pak 350 mm. Takřka dvě třetiny celoročních srážek spadnou mezi prosincem a únorem.[48]
Během zimy je chladno zejména ve výše položených regionech (zmíněné pohoří Troodos), kde mohou teploty spadnout pod bod mrazu a právě tady se může vyskytnout i sněžení. Letní teploty poblíž města Nikósie se pohybují mezi 21 °C a 37 °C.[49]
Teplota moře je na 22 °C mezi červnem a listopadem, přičemž v srpnu může být na 27 °C. Průměrná mořská teplota během nejchladnějších měsíců padá na 16 °C až 17 °C.[48]
Vítr vane zpravidla slabý nebo mírný, zřídka dosahující vysokých úrovní Beaufortovy stupnice.[48]
Počet slunečných dní je okolo 320 ročně.[50]
Kypr patří mezi evropské země nejvíce ohrožené suchem.[51]
Vodní zdroje přepočtené na jednoho obyvatele má Kypr mezi evropskými zeměmi s výjimkou Malty nejnižší (EEA, 2009).[52]
Vodní hospodářství se dotýká také pro ostrov důležitého turismu, spotřeba tohoto odvětví se pohybuje mezi 4-5%.[51]
Potíže spjaté s vodou začaly v 60. letech a s narůstající populací a vyčerpáváním podzemních zdrojů zintenzivněly.[53]
Pitná voda na Kypru je ve světovém srovnání kvalitativně podprůměrná.[53]
Samec muflona kyperskéhoBorovice kalabrijská rostoucí v horách Troodos
Ostrov leží na migrační trase mnoha druhů ptactva, z nichž některé zde přezimují. Jde například o ptáky z rodů frankolínů a orebic.[49]
Mezi miliony migrujících ptáků se najdou rovněž plameňáci a kachny divoké, jejichž dočasným sídlem bývají solná jezera Larnaky a Alrotiri. Místní menší ptáci jako pěnice černohlavá nebo červenka obecná byli už v minulosti považováni za pochoutku (například pokrm ambelopoulia), což vedlo ke snížení jejich počtů. Ochranáři odhadují, že je pytláky každoročně uloveno na dva miliony zpěvných ptáků, ačkoliv bylo jejich lovení v roce 2015 postaveno mimo zákon.[54]
V raných dobách byl střed země – náhorní plošina Mesaoria a pohoří Troodos – zalesněn, ale lidská činnost lesy podstatně zredukovala.[56]
Na konci 18. století se tak projevily negativní důsledky jako např. eroze půdy.[56]
Dřevinaté porosty zastupují citrusy, olivovníky, také rohovník, jehož plodem je takzvaný karob. Pohoří Troodos tvoří borovice kalabrijská, cedr a cypřiš. Rovněž se tu nachází endemický druh stálezeleného dubu – dub olšolistý (Quercus alnifolia).[49]
Endemickým je též cedr krátkolistý (Cedrus brevifolia). Místní flóra čítá více než 125 druhů vyskytujících se z celého světa jen na tomhle místě.[57]
Celkově je na Kypru přes 1350 různých druhů flóry.[58]
Lesní Národní park Troódos náleží mezi parky evropského unijního projektu Natura 2000. Dalšími lesními národními parky jsou například Athalassa, Cavo Greco (Mys Greco) a Rizoelia. Mezi přírodní rezervace patří cedrový les Tripilos a další.[61]
V minulosti zastával Kypr po dobu několika desetiletí roli daňového ráje. Po vstupu do Evropské unie stále spoléhá na své vstřícné podnikatelské právo a prostředí, vzdělanou pracovní sílu, infrastrukturu a nízkou kriminalitu.[63]
Strategická poloha ostrova mezi třemi světadíly umožňuje rozmach námořní dopravy a služeb s ní spjatých.[63]
V roce 2018 dosáhlo toto odvětví hodnoty 1,034 miliardy €.[68]
Kyperská republika je domovem 11. největšího loďstva na světě a 3. největšího loďstva v Evropě (r. 2018).[68]
Odhaduje se, že přibližně 4% všech lodí na světě je řízeno z Kypru.[69]
Některé významné námořní přepravní společnosti (např. Columbia Marlow[70]) mají centrálu v Limassolu.[69]
Kyperská námořní doprava se vzpamatovala z úpadku v období na pomezí 70. a 80. let a ze ztráty přístavu Famagusta a od 90. let prosperuje.[71][72]
Její podíl na HDP činí přibližně 4–8%.[70][71]
Okolo 3% pracujících Kypřanů bylo v roce 2019 zaměstnáno v tomto sektoru.[70]
Kypr je zemí energeticky závislou a přes 95% spotřebované energie je z dovozu.[73]
V oblasti obnovitelných energií dominují větrné a fotovoltaické elektrárny.[74][75]
V roce 2006 se obnovitelné zdroje na celkové spotřebě podílely necelými dvěma procenty.[75]
V roce 2011 bylo objeveno plynové pole pojmenované Aphrodite se zásobami přibližně čtyř bilionů krychlových stop. V roce 2019 zaznamenala americká společnost Exxon Mobil další významný objev – ložisko Glavkos.[63]
Průzkum narušuje nevyřešená situace s Tureckem, které si nárokuje některá ložiska.[76]
Na začátku ledna 2020 podepsal Kypr s Řeckem a Izraelem dohodu, jejímž cílem je postavit plynovod vedoucí do Evropy z východní části Středozemního moře. Projekt zvaný EastMed by měl vyjít odhadem na 6–7 miliard amerických dolarů.[77]
Zemědělství
Artyčokové poleVinice poblíž vesnice Silikou v distriktu Limassol
Více než třetina obdělávatelné půdy na ostrově má možnost zavlažování – jde zejména o regiony Mesaoria na severovýchodě a Pafos na jihozápadě. Právě Mesaoria však od rozdělení spadá pod tureckou správu.[78]
Zemědělci se zaměřují na pěstování citrusů, vinné révy, oliv, mandlovníku a rohovníku (karobové lusky), dále pak na brambory (oblast Kokkinochoria) a obilniny.[66][78]
Živočišná výroba se opírá o chov drůbeže, ovcí a prasat. Produkují se také mléčné výrobky včetně sýrů, a to jak z ovčího, tak z kozího mléka.[63]
Zemědělství od vyhlášení nezávislosti ustoupilo jiným odvětvím, rozdělení ostrova navíc řecký Kypr připravilo prakticky o veškerou produkci tabáku, takřka 80% citrusové produkce a skoro 70% produkce obilí.[78]
V roce 2007 se zemědělství věnovalo necelých 9% pracujícího obyvatelstva.[78]
V roce 2017 se zemědělství na HDP podílelo odhadem 2%.[1]
Zdejší vinařství má tradici sahající do doby 4 tisíce let př. n. l. Kypr tak patří mezi pomyslné kolébky vinařské tradice. Víno Commandaria, původním názvem Nama, se drží původní receptury, jeho výrobce však sužuje sucho.[79][80]
Turistický ruch
Turistické středisko na Kypru
Hlavními turistickými středisky jsou: Pafos (v západní části); Larnaka, Agia Napa a Protaras (ve východní části). Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. V roce 2019 navštívily Kypr takřka čtyři miliony turistů.[81]
Třetinu těchto turistů (tedy přes 1,3 milionu) tvoří občané Spojeného království následování Rusy (téměř 800 tisíc). Přes 200 tisíc turistů dorazilo z Izraele, přes 100 tisíc pak z Německa, Řecka a Švédska (r. 2018).[82]
Podle zprávy Světového ekonomického fóra za rok 2011 platilo, že Kypr vévodil žebříčku TTCI (Travel&Tourism Competitiveness Index, česky: Index konkurenceschopnosti cestování a turistiky) v oblasti turistické infrastruktury a celkově se umístil na 24. příčce ze 139 států.[83]
V řecké části Kypru jsou provozována dvě mezinárodní letiště. První se nachází poblíž Larnaky, druhé leží nedaleko města Pafos. V turecké části ostrova funguje mezinárodní letiště Ercan, nedaleko vsi Tymbou. Rozdělením ostrova bylo původní hlavní mezinárodní letiště v Nikósii opuštěno a používají jej Mírové síly OSN. Od základních oprav v roce 1974 je neudržované.[84] Celkově je v zemi 15 letišť (r. 2013).[1] Kyperská vláda roku 2017 založila národního leteckého dopravce Cyprus Airways. Základnu má na letišti v Larnace, které je základnou i řecké společnosti Aegean Airlines a rumunských aerolinek Blue Air.
Podle Eurostatu připadalo za rok 2018 na 1000 obyvatel 629 osobních aut. Vyšší číslo měli Lichtenštejnsko, Lucembursko a Itálie.[85] Kypr patří ke třem zemím Evropské unie (spolu s Irskem a Maltou), kde se na silnicích jezdí vlevo.
Většinu obyvatel Kypru tvoří kyperští Řekové (78 %) a Turci (18 %). Přestože kyperští Řekové a kyperští Turci mají mnoho společného, jsou to odlišné identity založené na náboženství, jazyku a jsou úzce vázány na své mateřské země. Řecky se převážně mluví na jihu, naopak na severu převládá obyvatelstvo tureckého původu. Rozsáhle používaným jazykem na ostrově je angličtina.
Náboženství
Chrám Antifonitis "uvízl" v turecké části Kypru
Kyperští Řekové se přidržují řecké ortodoxní církve (Kyperská pravoslavná církev), kyperští Turci vyznávají sunnitský islám. Náboženské menšiny ortodoxních (miafyzitních) Arménů a maronitů (jejich Arcidiecéze Kypr vznikla 1357, roku 2013 měla 10 400 věřících ve 12 farnostech a 17 kněží) si podle ústavy z roku 1960 zvolily příslušnost ke kyperským Řekům. Žije tam i několik tisíc italskojazyčných římských katolíků, potomků usedlíků z doby Kyperského království /1192–1489/ a benátské éry /1489–1571/. Ti patří do Patriarchálního vikariátu na Kypru se sídlem v Nikósii, který je součástí Latinského patriarchátu jeruzalémského.
Kypr je demokratický suverénní stát. Prezident je volený přímo, je zástupcem řecké většiny a disponuje výkonnou mocí. Je čelným představitelem země a jeho funkční období trvá pět let.[86]
Od roku 2023 je prezidentem Nikos Christodulidis. Post viceprezidenta je vyhrazen zástupci turecké menšiny, vzhledem k distuaci je však od roku 1963 neobsazený. Kyperská ústava byla přijata v roce 1960.[86]
Vládní kabinet rovněž disponuje výkonnou mocí. Ministři nutně nemusí být zároveň v parlamentu, jenž má nyní 56 poslanců (r. 2020).[87]
Poslanci vykonávají svou funkci také pět let.[88]
V europarlamentu má Kypr šest zástupců.[89]
Nejstarší politickou stranou je komunistická Pokroková strana pracujícího lidu (AKEL) založená roku 1941, která měla v prvních 25 letech své existence podporu až třetiny obyvatelstva.[86]
Přes oslabení v době pádu Východního bloku zůstala dodnes v době raných 20. letech 21. století relevantní silou v kyperské politice a nejsilnější komunistickou stranou v Evropě.[86][90]
Od roku 2008 do roku 2013 byla u moci AKEL tehdejšího prezidenta a premiéra Dimitrise Christofiase, během jejíž vlády došlo ke zhoršení situace v oblasti státních financí a přiblížení se bankrotu.[90]
Ten byl nakonec odvrácen s pomocí půjčky mezinárodních věřitelů.[64]
V roce 2013 občané zvolili prezidentem konzervativce Nikose Anastasiadise, který porazil Stavrose Malase podpořeného AKELem.[91]
Oba kandidáti se utkali v prezidentské volbě o pět let později a Anastasiadis znovu zvítězil.[92]
V parlamentních volbách v roce 2016 zvítězilo pravicové Demokratické shromáždění (DISY) prezidenta Anastasiadise, které získalo 18 křesel. Druhé místo obsadila AKEL s 15 parlamentními křesly, dva posty získala též krajně pravicová Národně-lidová fronta (ELAM).[93]
Dalšími politickými silami na kyperské scéně jsou Demokratická strana (DIKO) založená roku 1976 Spyrosem Kyprianouem a Hnutí pro sociální demokracii (EDEK).[86]
Soudní systém je založen na anglosaském Common Law.[88]
Soudy jsou nezávislé na státních orgánech, soudce jmenuje vláda. Nejvyšší instancí je Nejvyšší soud v Nikósii (Lefkosíi).[86]
Kypr ani v roce 2020 není členem Schengenského prostoru, má totiž výjimku a ke vstupu do Schengenu se zavázal.[94]
Od 1. července 2012 do konce roku připadlo na Kypr předsednictví v Evropské unii.[95]
Svoboda tisku je zaručená ústavou. Reportéři bez hranic přidělili Kypru 27. místo ze 180 zemí v indexu svobody tisku (2020).[98]
Podle Reportérů bez hranic jsou kyperská média přesto ovlivňována místní církví a zájmovými skupinami.[98]
Organizace informuje také o tlaku na média ohledně používání „správných“ (= řeckých) geografických názvů zejména namísto tureckých.[98]
V turecké kyperské zóně působí jejich vlastní média.
Mediální prostor vyplňují veřejnoprávní média i komerční. Jediným veřejnoprávním vysílatelem je Radiofonikó 'Idryma Kýprou, která provozuje televizní (RIK 1/CyBC 1, RIK 2/CyBC 2 a RIK Sat) a rozhlasové kanály (První kanál/Proto, Druhý kanál/Deutero , Třetí kanál/Trito a Čtvrtý kanál/Radio Love).[99]
Mezi komerční televize náleží např. ANT1, Lumiere TV, Mega TV a Sigma TV, mezi komerční radiostanice Radio Proto, Radio Astra a ANT1 FM. Phileleftheros, Politis a Simerini jsou deníky v řečtině, naopak deník Cyprus Mail a týdeník The Cyprus Weekly vycházejí anglicky.[99]
26. listopadu 2015 přijal kyperský parlament návrh zákona o registrovaném partnerstvíhomosexuálů v poměru hlasů 39:12. Zákon byl pak zveřejněn 9. prosince 2015 a ten samý den se také stal účinným.[100][101][102] Podle průzkumu z r. 2006 odsuzuje homosexualitu 75 % Kypeřanů a mnoho z nich navíc věří, že by měla být léčena.[103]Eurobarometr roku 2015 zjistil, že by stejnopohlavní manželství podpořilo 37 % Kypeřanů, zatímco 56 % by bylo proti.[104] V Severním Kypru přijali v pondělí 27. ledna 2014 tureckokyperští zákonodárci novelu rušící koloniální zákony trestající homosexuální akty až pětiletým vězením. Stal se tak posledním evropským státním útvarem, který dekriminalizoval konsensuální pohlavní styk mezi dospělými muži.[105]
Kultura Kypru má mimořádně hluboké kořeny, neboť Kypr byl součástí antické řecké civilizace. K prvním spisovatelům patří Stasínos z Kypru, snad Homérův zeť (dle Pindara), který měl napsat v 6. století př. n. l. sbírku Kyprie pojednávající, stejně jako Iliada, o trojské válce.
Kypřanem byl i slavný filmový režisér Michalis Kakojannis, autor filmu Řek Zorba (1964), pětkrát nominovaný na Oscara.
K nejznámějším kyperským fotbalistům patří Sotiris Kaiafas, který v roce 1976 získal ocenění Zlatá kopačka pro nejlepšího ligového střelce Evropy, když v jednom ročníku kyperské ligy nastřílel 39 branek.[112] O sezónu později nastřílel v kyperské lize 44 gólů, což je dodnes kyperský rekord. Dva kyperské fotbalové kluby se probojovaly do základní skupiny Ligy mistrů UEFA, Anorthosis Famagusta a APOEL FC.
nižší středoškolské vzdělání (od 11-12 let, trvá 3 roky)
vyšší středoškolské vzdělání (od 14-15 let, trvá 3 roky)
vysokoškolské vzdělání (od 18 let)
Kyperská univerzita byla založena roku 1989, prvních 486 studentů přijala v roce 1992. Následoval rychlý růst, roku 2011 již měla 4691 studentů v 21 oborech a k tomu 1549 studentů postgraduálních. Univerzita má dnes osm fakult: humanitních věd, aplikovaných věd, sociálních věd, ekonomie, inženýrství, pokročilých studií, lékařství a literatury. Oficiálními vyučujícími jazyky jsou řečtina a turečtina, ovšem tureckých studentů je na univerzitě (vzhledem k rozdělení země) jen minimum. Maximálně tři procenta z přijatých kyperských studentů mohou být Kypřané žijící v zahraničí. Podle QS World University Rankings 2022 je Kyperská univerzita 440. nejkvalitnější vysokou školou na světě.[116]
Vojenská služba je povinná a trvá 14 měsíců (r. 2016–2017).[1] Výdaje na obranu činily v roce 2018 1,57% HDP.[1]
Přítomnost Turecka ve Středozemním moři vedla k navázání spolupráce s Francií, jejíž vlajková letadlová loď Charles de Gaulle roku 2020 dokuje v přístavu v Limassolu.[117] Kyperská vláda se ve stejném roce s tou francouzskou dohodla na nákupu zbraní v hodnotě 240 milionů eur.[117]
↑Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
↑Gini coefficient of equivalised disposable income - EU-SILC survey [online]. Eurostat, 2018-08-17 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑PRICE, N. P. Stanley. Colonization and Continuity in the Early Prehistory of Cyprus. World Archaeology. 1977, roč. 9, čís. 1, s. 27–41. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0043-8243.
↑ Stone Age wells found in Cyprus. news.bbc.co.uk. 2009-06-25. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. (anglicky)
↑WALTON, Marsha. Ancient burial looks like human and pet cat. CNN.com [online]. 2004-04-09 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online.
↑ Choirokoitia. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑KNAPP, A. Bernard; KASSIANIDOU, Vasiliki; DONNELLY, Michael. Copper Smelting in Late Bronze Age Cyprus: The Excavations at Politiko Phorades. Near Eastern Archaeology. 2001, roč. 64, čís. 4, s. 204–210. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN1094-2076. DOI10.2307/3210830.
↑NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal. American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0002-9114. DOI10.2307/505187.
↑NA'AMAN, Nadav. Sargon II and the Rebellion of the Cypriote Kings against Shilta of Tyre. Orientalia. 1998, roč. 67, čís. 2, s. 239–247. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0030-5367.
↑KARAGEORGHIS, Vassos. Salamis in Cyprus: Homeric, Hellenistic and Roman. [s.l.]: Thames and Hudson 212 s. Dostupné online. ISBN978-0-500-39006-1. (anglicky) Google-Books-ID: HLCPRQAACAAJ.
↑COSTA, Eugene A. Evagoras I and the Persians, ca. 411 to 391 B.C.. Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte. 1974, roč. 23, čís. 1, s. 40–56. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0018-2311.
↑ abcd Cyprus: History. Encyclopædia Britannica [online]. 2020-05-05 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑OOST, Stewart Irvin. Cato Uticensis and the Annexation of Cyprus. Classical Philology. 1955, roč. 50, čís. 2, s. 98–112. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0009-837X.
↑ Cicero The Most Famous Governor in Cypriot History!. CyprusScene.com [online]. 2014-11-26 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Cyprus has Christian sites pertaining to Paul and Barnabas. Today's Catholic [online]. 2010-10-13 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abBRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN80-200-0512-9.
↑HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s.
↑READ, Piers Paul. Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény: Enalios, 2003. ISBN9-605-36143-4. S. 239. (řecky)
↑EDBURY, Peter W. The Kingdom of Cyprus and the Crusades, 1191-1374. [s.l.]: Cambridge University Press 264 s. Dostupné online. ISBN978-0-521-45837-5. (anglicky) Google-Books-ID: DmYeAuWUPK8C.
↑COUREAS, Nicholas. The Lusignan Kingdom of Cyprus and the sea, 13th–15th centuries. Příprava vydání Christian Buchet, Michel Balard. [s.l.]: Boydell & Brewer Dostupné online. ISBN978-1-78204-910-4. S. 369–381. DOI: 10.1017/9781782049104.035.
↑ARBEL, Benjamin. Intercultural Contacts in the Medieval Mediterranean. [s.l.]: Routledge 353 s. Dostupné online. ISBN978-1-135-78188-0. (anglicky) Google-Books-ID: ETitVxKaav4C.
↑STRAUSS, J. How Cyprus came under Turkish rule: a conquest and the historians. Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes. 1992, roč. 82, s. 325–334. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0084-0076.
↑JENNINGS, Ronald. Christians and Muslims in Ottoman Cyprus. [s.l.]: NYU Press 444 s. Dostupné online. ISBN978-0-8147-4318-8. (anglicky) Google-Books-ID: dslYF9LopnMC.
↑CASSIA, PAUL SANT. Religion, politics and ethnicity in Cyprus during the Turkocratia (1571-1878). European Journal of Sociology / Archives Européennes de Sociologie / Europäisches Archiv für Soziologie. 1986, roč. 27, čís. 1, s. 3–28. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0003-9756.
↑MEDLICOTT, W. N. The Gladstone Government and the Cyprus Convention, 1880-85. The Journal of Modern History. 1940, roč. 12, čís. 2, s. 186–208. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0022-2801.
↑HARRIS, David. Great Britain and the Cyprus Convention Policy of 1878. Dwight E. Lee. The Journal of Modern History. 1935-09-01, roč. 7, čís. 3, s. 351–352. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN0022-2801. DOI10.1086/236257.
↑VARNAVA, Andrekos. 1915 - The Offer of Cyprus to Greece: The British Proposal. researchnow.flinders.edu.au. 2009. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. (English)
↑KOURA, Jan. Rozdělený ostrov. Studená válka a "kyperská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 236 s. ISBN978-80-7557-199-1. S. 69.
↑KOURA, Jan. Rozdělený ostrov. Studená válka a "kypeská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 324 s. ISBN978-80-7557-199-1. S. 96–97.
↑BOLUKBASI, Suha. The Johnson Letter Revisited. Middle Eastern Studies. 1993, roč. 29, čís. 3, s. 505–525. Dostupné online [cit. 2022-05-20]. ISSN0026-3206.
↑BRANDS, H. W. America Enters the Cyprus Tangle, 1964. Middle Eastern Studies. 1987, roč. 23, čís. 3, s. 348–362. Dostupné online [cit. 2022-05-20]. ISSN0026-3206.
↑LANDAU, Jacob M. Johnson's 1964 Letter to İnönü and Greek Lobbying of the White House. [s.l.]: Hebrew University of Jerusalem, Leonard Davis Institute for International Relations 50 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 5EABAAAAMAAJ.
↑TUREČKOVÁ, Eva. Oligarcha Děripaska přišel o kyperský pas. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
↑ Exclusive: Cyprus sold passports to ‘politically exposed persons’. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abTaylor & Francis. The Middle East and North Africa 2004 [online]. Psychology Press, 2003-10-30 [cit. 2020-05-07]. Kapitola Cyprus: Physical and Social Geography, s. 249. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcThe Climate of Cyprus [online]. Kyperské ministerstvo zemědělství [cit. 2020-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14. (anglicky)
↑ECCLES, Kate. Cyprus: Island in the sun, 326 days a year. The Telegraph [online]. 2010-02-08 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abSOFRONIOU, Anastasia; BISHOP, Steven. Water Scarcity in Cyprus: A Review and Call for Integrated Policy [online]. MDPI, 2014-09-29 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑BROŽA, Vojtěch. Úvahy o možnostech přispět k rozvoji vodních zdrojů (vodního bohatství) v ČR. časopis Vodní hospodářství [online]. 2017-09-22 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
↑ abJiaguo Qi; Kyle T. Evered. Environmental Problems of Central Asia and Their Economic, Social and Security Impacts [online]. Springer Nature, 2008-10-11 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Dva miliony zpěvných ptáků zabijí pytláci ročně na Kypru. Aby turisté dostali kulinární specialitu. ČT 24 [online]. 2017-06-21 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online.
↑KLIMEŠ, Jiří; LITERÁK, Ivan. Systematika ovcí – stále poněkud nepřehledno [online]. AVČR, 2012 [cit. 2020-05-07]. S. 42. Dostupné online.
↑ abCreative Media Applications. The Middle East: Bahrain, Cyprus, Egypt [online]. Greenwood Press, 2004 [cit. 2020-05-07]. S. 35. Dostupné online. (anglicky)
↑Fiona Young-Brown; Michael Spilling; Jo-Ann Spilling. Cyprus [online]. Cavendish Square Publishing, 2019-04-15 [cit. 2020-05-10]. S. 55. Dostupné online. (anglicky)
↑DE MONTMOLLIN, Bertrand; STRAHM, Wendy. The Top 50 Mediterranean Island Plants: Wild Plants at the Brink of Extinction, and what is Needed to Save Them [online]. IUCN, 2005 [cit. 2020-05-10]. S. 48. Dostupné online. (anglicky)
↑Ioannis N. Vogiatzakis; Gloria Pungetti; A.M. Mannion. Mediterranean Island Landscapes: Natural and Cultural Approaches [online]. Springer Science & Business Media, 2008-02-26 [cit. 2020-05-10]. S. 197. Dostupné online. (anglicky)
↑ World Bank Country and Lending Groups. Světová banka [online]. 2020 [cit. 2020-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-11. (anglicky)
↑ abcdefSouhrnná teritoriální informace Kypr [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2019-05-16, rev. 2019-05-16 [cit. 2020-05-05]. Dostupné online.
↑ abPOWER, Vincent. EU Shipping Law [online]. Taylor & Francis, 2018-12-19 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑NĚMEC, Jan. Proč mají čeští podnikatelé rádi komunistický Kypr a stěhují tam své firmy. Ekonom [online]. 2012-12-03 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑REDEK, Daniel. Evropská unie si posvítila na energetiku. ČSÚ [online]. 2017-09 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
↑ abBOSMAN, Lise. Renewable Energy Sources: A Chance to Combat Climate Change [online]. Kluwer Law International B.V., 2013-01-06 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Našli jsme na Kypru obrovská ložiska zemního plynu, oznámil Exxon Mobil. ČT 24 [online]. 2019-03-01 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
↑ Řecko, Kypr a Izrael podepsaly dohodu o plynovodu EastMed. Turecko je proti. E15 [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Víno z Kypru v ohrožení. Týden.cz [online]. 2008-10-15 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
↑BOBEK, Radim. Jedno z nejstarších vín pochází z Kypru. Jak chutná?. Lidovky.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
↑ Cyprus sets new tourist arrivals record in 2019. Financial Mirror [online]. 2020-01-20 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ARRIVALS OF TOURISTS BY COUNTRY OF USUAL RESIDENCE, 1980-2018 [online]. Kyperské ministerstvo financí, 2019-02-06 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑MORLEY, Nathan. Bold plan to regenerate derelict Nicosia airport. The Cyprus Mail [online]. 2013-09-22 [cit. 2020-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-27. (anglicky)
↑ Passenger cars per 1 000 inhabitants. Eurostat [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-12. (anglicky)
↑Cyprus : Constitution and politics [online]. Commonwealth Secretariat [cit. 2020-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. (anglicky)
↑ abcdCyprus Foreign Policy and Government Guide: Strategic Information and Developments [online]. International Business Publications (IBP), 2010 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ European Parliament [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abPALATA, Luboš. Komunisté vládli Kypru léta. Teď zemi dovedli k potupnému bankrotu. IDNES.cz [online]. 2013-03-28 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
↑ Na Kypru si zvolili staronového prezidenta. Anastasiadis podruhé porazil stejného protikandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-02-04 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
↑ Neonacisté poprvé v kyperské parlamentu, mají dva poslance. Týden.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
↑ Schengen: rozšíření evropského prostoru bez vnitřních hranic. Evropský parlament [online]. 2018-02-26, rev. 2018-12-11 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
↑ Půlročního předsednictví v Radě EU se ujímá „problémový“ Kypr. ČT 24 [online]. 2012-07-01 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
↑CYPRUS Administrative Divisions [online]. cia.gov [cit. 2020-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-22. (anglicky)
↑POPULATION SUMMARY DATA, 1995-2018 [online]. Ministerstvo financí Kyperské republiky, 2019-11-29 [cit. 2020-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-18. (anglicky)
↑Civil unions become law - Cyprus [online]. [cit. 2015-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27 November 2015. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Special Eurobarometer 437. www.equineteurope.org [online]. [cit. 16-07-2017]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-10-2015.
↑AFANASIEVA, Dasha. Northern Cyprus becomes last European territory to decriminalize gay sex [online]. Uk.reuters.com, 2014-01-27 [cit. 2014-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-01.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cyprus [online]. UNESCO [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑KAMBAS, Michele. Sailing: Cyprus hails first medal winner Kontides. U.S.. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky)
↑ Australian Open? Finále kontrastů. iDNES.cz [online]. 2006-01-28 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
↑ Kyriakos IOANNOU - 2009 World Championships High Jump silver medal. - Cyprus. Sporting Heroes [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
↑ Milan Trajkovic wins Cyprus’ first-ever gold medal in European Indoor Championships (video). in-cyprus.philenews.com [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-28. (anglicky)
↑ Cyprus Food and Drink. World Travel Guide [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
↑ abCyprus Overview: Key features of the Education System [online]. Eurydice, 2019 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑Structure of the Education System of Cyprus [online]. Cyprus Ministry of Education, Culture, Sport and Youth, 2019-11-18 [cit. 2020-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-08. (anglicky)
↑ QS World University Rankings 2022. Top Universities [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab Cyprus Signs Deal to Buy French Weapons, Reportedly Missiles. The National Herald [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-26. (anglicky)
Literatura
Kypr: Základní fakta. [s.l.]: Tisková a informační kancelář Kyperské republiky, 2008. 20 s. ISBN978-9963-38-594-2.
Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Cyprus [online]. U.S. Department of State, 2010-12-28 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Cyprus [online]. Rev. 2011-07-26 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v. Souhrnná teritoriální informace: Kypr [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-21.
BOWMAN, John S, a kol. Cyprus [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
Cinema of Cambodia List of Cambodian films 1955-1975 1980s 1990s 2000s 2010s Cambodian actors Cambodian directors Horror filmsvte Film directors struggled to maintain the integrity of the film industry. They went on strikes to keep theaters from shutting down. In this year, Yvonn Hem bought another theater for $400,000. A list of films produced in Cambodia in 1974. From the 35 films listed, 2 films exist today, 7 have been remade, and 28 have not yet been remade. Title Director Cast Genre Not...
Prof. Ir. J. W. F. C. ProperRektor TH Bandung 1940-1941Rektor TH Bandung ke-13Masa jabatan1 Agustus 1940 – 1 Agustus 1941PendahuluProf. Dr. Willem BoomstraPenggantiProf. Ir. J. J. I. Sprenger Informasi pribadiLahirJohannes Wilhelmus Franciscus Cornelis Proper(1886-04-12)12 April 1886Ambarawa, Semarang, Jawa Tengah, Hindia BelandaMeninggal17 Agustus 1962(1962-08-17) (umur 76)Den Haag, BelandaKebangsaanBelandaAlma materIr. - TH DelftProf. - TH BandungSunting kotak info ...
This article needs to be updated. Please help update this article to reflect recent events or newly available information. (August 2016) Orange County Government CenterSouth view during demolition, 2015General informationArchitectural styleBrutalistTown or cityGoshen, NYCountryUnited StatesCoordinates41°24′22″N 74°19′06″W / 41.40611°N 74.31833°W / 41.40611; -74.31833Completed1967Demolished2015–ClientOrange CountyDesign and constructionArchitect(s)Paul Rud...
Дерево, обвішане турецькими амулетами від пристріту Апотропеїчна магія, також апотропей, апотропайон (грец. ἀποτρόπαιος «відводить пороблення») — магічний ритуал, призначений для оберігання від зла (причини, пристріту). Може здійснюватися з використанням церемоній і з�...
Untuk kegunaan lain, lihat Kappa (disambiguasi). KappaJenisPerusahaan publikIndustriPeralatan olahraga, tekstilDidirikan1967[1]KantorpusatTurin, ItaliaWilayah operasiSeluruh duniaTokohkunciMarco Boglione (Ketua)Franco Spalla (CEO)ProdukPakaian, alas kaki, pakaian olahragaPendapatan€111 juta[2]IndukBasicNet S.p.A.Situs webwww.kappa.com Kappa adalah sebuah merek pakaian olahraga Italia yang didirikan pada tahun 1967 di Turin, Italia. Sponsor Pemain Viborg FF, Kevin Mensah meng...
Insignia of Stefan Stefan (before 1143 – 18 July 1185) was created the first Archbishop of Uppsala[1] in Sweden in the year 1164, a post he held until his death. Stefan was a Cistercian monk from Alvastra monastery (of which he was one of the founders in 1143). His origin is not known, but it is believed that he was originally from England or Germany because many monks from the monastery were from those countries and because his name was rather uncommon in Sweden at that time. In 11...
Matthäus Zell Matthäus Zell (juga Mathias Zell; dianglikisasi sebagai Matthew Zell) (21 September 1477, di Kaysersberg – 9 Januari 1548, di Strasbourg) adalah seorang pendeta Lutheran dan reformator Protestan awal yang tinggal di Strasbourg. Ia bergabung dengan Reformasi pada tahun 1521. Biografi Matthäus Zell adalah putra seorang petani anggur di Kaysersberg. Ia belajar di Universitas Mainz, Erfurt dan Freiburg im Breisgau. Rekan sekampungnya, Johann Geiler dari Kaysersberg, memili...
Держава Колья (позначена бузковим кольором) Колья (Colla) — андська культура племен аймара, що існувала у XIII–XV ст. Період існування цієї культури отримав назву «епохи чульп» за традицію зведення поховальних веж-чульп. У XIV ст. представники цієї культури утворили декі
Conservation area in New York State, U.S. Tillman Road Wildlife Management AreaLocation in New YorkTypeState Wildlife Management AreaLocation9988 Wehrle Dr, Clarence, New York 14031Nearest cityBuffalo, New YorkCoordinates42°57′56″N 78°36′32″W / 42.96556°N 78.60889°W / 42.96556; -78.60889Area235 acres (95 ha)Operated byNew York State Department of Environmental ConservationWebsitewww.dec.ny.gov/outdoor/83201.html Tillman Road Wildlife Manageme...
Fruit trees in the botanical garden The Orto Botanico dell'Università di Lecce (2 hectares), also known as the Orto Botanico di Lecce, is a botanical garden operated by the University of Lecce and located at Via Provinciale Lecce-Monteroni, 73100, Lecce, Apulia, Italy. Although Lecce's earliest botanical garden dates to 1814, it began an irreversible decline in 1866 after its acquisition by the province, and today's garden is a separate undertaking begun in 1994 by the university's biology d...
Sociological correlation Spanish Dictator Francisco Franco with Catholic Church dignitaries in 1946[1] Most measures of religiosity, such as church attendance and affiliation, are positively correlated with the authoritarian personality cluster, which includes submission to authority, conventionality, and intolerance of out-groups.[2][3][4] The correlation is especially strong between religious fundamentalism (defined as belief in an inerrant set of religious t...
Radio station in Indianapolis, Indiana WTLCIndianapolis, IndianaBroadcast areaIndianapolis metropolitan areaFrequency1310 kHzBrandingPraise AM 1310 & 95.1 FMProgrammingFormatUrban gospelOwnershipOwnerUrban One(Radio One of Indiana, LLC)Sister stationsWFNI, WHHH, WIBC, WLHK, WTLC-FM, WYXBHistoryFirst air dateJuly 27, 1941; 82 years ago (1941-07-27) (current license dates from June 1, 1976)Former call signsWISH (1941-1965)WIFE (1965–1983)WMLF (1983–?)WTUX (?–1992)Cal...
U.S. federal law regulating political campaign spending and fundraising This article is about the campaign act. For other uses, see Federal Employees' Compensation Act and FECA (disambiguation). The Federal Election Campaign Act of 1971 (FECA, Pub. L.Tooltip Public Law (United States) 92–225, 86 Stat. 3, enacted February 7, 1972, 52 U.S.C. § 30101 et seq.) is the primary United States federal law regulating political campaign fundraising and spending. The law ...
1994 compilation album by BoredomsOnanie Bomb Meets the Sex PistolsCompilation album by BoredomsReleasedApril 25, 1994 (1994-04-25)GenreNoise rockLength44:39LabelWEA Japan Reprise/Warner Bros. Records 45636Very Friendly Boredoms chronology Wow 2(1993) Onanie Bomb Meets the Sex Pistols(1994) Chocolate Synthesizer(1994) Professional ratingsReview scoresSourceRatingAllMusic[1]Pitchfork Media(6.9/10)[2] Onanie Bomb Meets the Sex Pistols is a compilation reco...
2002 American black comedy-drama film This article is about the 2002 American film. For the 2004 Spanish film of the same name, see The Good Girl (2004 film). For other uses, see Good Girl (disambiguation). The Good GirlTheatrical release posterDirected byMiguel ArtetaWritten byMike WhiteProduced byMatthew GreenfieldStarring Jennifer Aniston John C. Reilly Jake Gyllenhaal Tim Blake Nelson Zooey Deschanel Mike White CinematographyEnrique ChediakEdited byJeff BetancourtMusic by Tony Maxwell Jam...
Scottish rock band The LaFontainesThe LaFontaines in 2019 (Line up left to right: McCaughey, Okan, Keenan)Background informationOriginMotherwell, ScotlandGenresRock, hip hopYears active2008–presentLabelsSO Recordings A Wolf at Your Door LAB 889 Records Websitewww.thelafontaines.co.ukMusical artist The LaFontaines are a rock band from Motherwell, Scotland. Their line up consists of Kerr Okan (vocals), Jamie Keenan (drums, vocals) and Darren McCaughey (guitars, production). The band was forme...
Не следует путать с Демократической Республикой Азербайджан. Историческое государствоАзербайджа́нская Демократическая Респу́бликаAzərbaycan Xalq Cümhuriyyəti آذربایجان جومهوریتی Флаг Девиз: «азерб. Bir kərə yüksələn bayraq bir daha enməz!,بیر کره یوکسهلن بایراق بیر داها ائنمز!рус. Однажды ...
Artikel ini sebatang kara, artinya tidak ada artikel lain yang memiliki pranala balik ke halaman ini.Bantulah menambah pranala ke artikel ini dari artikel yang berhubungan atau coba peralatan pencari pranala.Tag ini diberikan pada November 2022. Alessandro Di RobilantLahir23 Oktober 1953 (umur 70)AlmamaterLondon Film SchoolPekerjaanSutradaraPenulis naskahTahun aktif1985-kini Alessandro Di Robilant (lahir 23 Oktober 1953) adalah seorang sutradara dan penulis naskah Italia. Ia menyutr...
هذه المقالة تحتاج للمزيد من الوصلات للمقالات الأخرى للمساعدة في ترابط مقالات الموسوعة. فضلًا ساعد في تحسين هذه المقالة بإضافة وصلات إلى المقالات المتعلقة بها الموجودة في النص الحالي. (سبتمبر 2019) منتخب اليابان تحت 19 سنة لكرة السلة البلد اليابان أطقم المنتخب ' ...
.svg)
.jpg)
.svg)
.svg)
